Na uvedených souřadnicích se keška nenalézá - nachází se zde sousoší Tří svatých : sv. Jana, sv. Pavla a sv. Luitgardy.
Tragická příhoda, opsaná ze staré osečenské kroniky „Geschichte der Stadt Oschitz"
Dne 15. srpna 1934 v podvečer se přehnala přes Osečnou silná bouřka s mnoha hromy a blesky. Jeden zvláště mohutný blesk udeřil do sousoší Tří svatých na kopečku nad městem a to přímo do hlavy sv. Jana. Hlava byla úderem blesku odtržena od těla, vymrštěna daleko přes blízká pole až na kraj lesa, kde ji našla pomocná učitelka Rauberová, vracející se ze sběru šišek.
A teď něco k té nešťastné události …
Dne 23. srpna 1934 se konala v Bergrestaurantu Schillerhöhe mimořádná schůze Okrašlovacího spolku Osečná za předsednictví nadlesní Hurvíny Kokrčíkové. Zápis provedla jako obvykle pomocná učitelka Hilarie Rauberová.
Zápis ze schůze Okrašlovacího spolku Osečná ze dne 23.srpna roku 1934
Přítomní: Nadlesní Hurvína Kokrčíková, pomocná učitelka Hilarie Rauberová, mlynářka Sidonie Enterichová, chalupnice Bärová, chalupník Bruno Bär a mlynář Donald Enterich. (hosté: cestovatel Buffalo, Malej Stoun, pánové Baryk, Haryk a Skála, vetešník Jarnow).
Nadlesní Kokrčíková : Zahajuji dnešní mimořádnou schůzi Okrašlovacího spolku. Na programu máme jediný bod – a to utrženou hlavu sv. Jana. Starosta chce, aby se o opravu postaral náš spolek. V obecní kase prý na to nejsou peníze.
Mlynářka Enterichová : A co církev? Ať na tu hlavu přispěje farář, kostelní pokladnička je jistě plná.
Chalupnice Bärová : Kdepak – od té doby, co ji vykradl ten krejčí Nadel tam skoro nikdo nic nedává.
Nadlesní Kokrčíková: Tak to teda nevím, kde ty peníze na opravu vyžebráme…
Mlynář Enterich : To je nápad! Tak co se pokusit ty peníze opravdu vyžebrat…
Chalupník Bär: Já znal v Praze jednoho žebráka a ten když umřel, tak se přišlo na to, že po něm zbyly tři vily…
Mlynář Enterich: Tak vybereme pár dobrovolníků, kteří se přestrojí za žebráky a zkusíme to…
Chalupník Bär: No já nevím, komu by se chtělo žebrat…
Pomocná učitelka Rauberová: Já bych do toho klidně šla…
Nadlesní Kokrčíková: Tak teda já taky...
Baryk: Já klidně…
Haryk: Já taky – a vezmu sebou i manželku…
Malej Stoun: Taky se hlásím a taky vezmu manželku…
Cestovatel Buffalo: Dobrá, tak já se taky zúčastním a vezmu sebou Josefínu, ta vzbudí u lidí jistě soucit…
Chalupník Bär: Tvoje manželka se jmenuje Josefína?
Cestovatel Buffalo: To není moje manželka ale můj pes. Je to fenka – Josefína neboli Pepina …
Skála : Já bych šel taky za žebráka, ale nemám žádný takový ty žebrácký šaty…
Pomocná učitelka Rauberová: S tím si nedělej starosti. Rauber sbírá každou veteš, i všelijaký starý hadry a vůbec všechno, co kde najde. Máme toho plnou půdu. Klidně vás ošatím všechny…
Nadlesní Kokrčíková: Tak výborně – ujednáno!
Mlynář Enterich: A co ty, Bruno? Ty se nepřidáš?
Chalupník Bär: Mně se do toho nechce, já bych se styděl žebrat…
Mlynář Enterich: Co to povídáš – na mě už jsi vyžebral hromadu věcí! Talíře, tři bedny knih, pytel cibule, starý časopisy a noviny, všelijaký krabičky a plno dalších věcí...
Chalupník Bär : To je něco jinýho – to byla samá veteš, který ses chtěl zbavit…
Cestovatel Buffalo: Tak víš co, Bäre? V Indii jsem viděl řadu fakírů a odhalil jsem pár jejich triků. Naučím tě levitovat a nebudeš teda žebrat, ale vystupovat jako umělec! A Bärová ti může dělat asistentku…
Chalupník Bär: Hmmm… Tak teda jo…
Pomocná učitelka Rauberová: Ale má to háček – vždyť nás tu všichni znají a tak toho tady asi moc nevyžebráme…
Mlynář Enterich: Máš pravdu, ale mám to už promyšlené. Za týden je v Hlavici pouť a tam se vždycky sjíždí spousta lidí, tam toho určitě vyžebráte víc…
Vetešník Jarnow: To je dobrý nápad, já tam taky jedu šmelit s veteší. Vůz mám velký, tak vás tam dovezu …
Mlynář Enterich: A ještě mě něco napadlo – pár seriózně vypadajících občanů by se na pouti mohlo pohybovat kolem žebráků, hlasitě je litovat a házet jim peníze. Aby navnadili lidi…
Nadlesní Kokrčíková: To by bylo výborný! Ale kde je seženeme?
Mlynář Enterich: To zařídím. Mám pár takových solidních kamarádů …
Pomocná učitelka Rauberová: Taky mě teda něco napadlo - mám v "Kroužku hbitých rukou" pár šikovných dětí, co kdybych je vzala na pouť? Třeba by tam něco vydělaly...
Chalupnice Bärová: No - to teda nevím! Hbité ruce... Copak tam ty děti asi budou dělat?
Pomocná učitelka Rauberová: Budou vyrábět z borových šišek panáčky. Šišky zajistím...
Chalupnice Bärová: Tak to my sebou vezmeme naše holky - jsou to také umělkyně, budou u levitace předvádět břišní tance...
Nadlesní Kokrčíková: Tak to by taky šlo... To bychom snad měli všechno, nějaké detaily ještě během týdne doladíme. Děkuji všem za účast a věřím, že se naše akce vydaří. Končím tedy schůzi. Rauberová – všechno to zapiš…
Pomocná učitelka Rauberová: Zapíšu …
Zapsala: pomocná učitelka Hilarie Rauberová v.r.
A jak to všechno dopadlo?
Celá akce proběhla podle plánu. Ráno 30.srpna přijel na náměstí v Osečné vetešník Jarnow z Turnova s velkým vozem, naložil žebráky i partu solidních občanů a odvezl je do Hlavice na pouť. Tam pak až do večerních hodin chalupník Bär levitoval, tanečnice okolo něho předváděly indické břišní tance, děti vyráběly figurky, žebráci poctivě žebrali, lidumilové je hlasitě litovali a vhazovali jim do klobouků a čepic drobné mince. Nikomu z nich nevadily ani cedule o zákazu žebroty - službu na pouti měl četník Karamelka a ten dodržoval již tehdy známé policejní heslo "Pomáhat a chránit". Nadlesní Kokrčíkové vhodil dokonce do konve několik dvacetníků. Nejvíce lidí se tlačilo kolem cestovatele Buffala, hladili Pepinu a dohadovali se, co je to za ubohé zvíře – převládaly názory, že je to buď tchoř, skunk nebo rosomák.
Večer vetešník Jarnow naložil celou osečenskou výpravu na vůz a odvezl ji do Osečné k Bergrestaurantu Schillerhöhe. Tam všichni žebráci odevzdali vyžebrané peníze pomocné učitelce Rauberové a ta je spočítala. Výsledek byl prachbídný: 33 korun a 50 haléřů - většinou samé dvacetihaléře a padesátihaléře + pár knoflíků. Na novou hlavu sv. Jana to ani zdaleka nestačilo…
Mlynář Enterich to nakonec vyřešil - přemluvil chalupníka Bära, aby opět jednou předvedl své umění. Bär byl přece jen znamenitý řezbář a tak během týdne vyřezal z lipového špalku novou hlavu sv. Jana. Protože nevěděl, jak svatý Jan přesně vypadal, požádal kamaráda četníka Hanse Karamelku, aby mu seděl modelem. Prohlásil: "Hans jako Hans!". Vyřezanou hlavu pak nasadil na sochu a ta tam vydržela několik let, než se do ní pustili lýkožrouti...
A na závěr:
Původní hlava sv. Jana byla dlouhá léta uschována ve sklepě radnice. Až v roce 2015 bylo celé sousoší Tří svatých kompletně zrestaurováno, svatí dostali zlaté meče a sv. Jan se konečně dočkal své původní hlavy. Ale po pravdě řečeno - ta Karamelkova hlava byla přece jen hezčí...
Keška je uložena v místě, kam dopadla po úderu blesku hlava sv. Jana. Je odtud hezký výhled na osečenský kostel...
A tady tu kešku najdete :
50.41.??? 014.55.???