Po stopách KHB - České Budějovice Mystery Cache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národních novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říci dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

ČESKÉ BUDĚJOVICE

Budějcká drbna ví ledacos. A co neví, to vypátrá. Podařilo se jí vypátrat i stopy, které tu v Budějcích zanechal Karel Havlíček Borovský. Tak buďte tiše a naslouchejte společně s námi.-)

Na východní straně českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II. stojí blok tří domů pod společným názvem Hotel Zvon, který zahrnuje dům U tří kohoutů, dům U stříbrného zvonu a Ausobského dům. Dům U tří kohoutů je z nich ten nejvyšší a nejhonosnější. Už před rokem 1543 tu byl zřízen pivovar společně s hospodou, v 18. století byl původně gotický dům přestavěn v noblesním barokním stylu. Po požáru 4. června 1902 byl znovu postaven v letech 1902-1903 v secesním stylu podle návrhu Josefa Pfeffermanna. V hotelu U tří kohoutů byl ubytován například císař Josef II., delší dobu tu pobýval francouzský král Karel X., když byl vypuzen z Francie, ale dvakrát zde pravděpodobně přespal také KHB.

Poprvé to bylo v roce 1848, kdy KHB cestoval koňkou do Lince. Protože koňka vyjížděla brzy ráno, musel v Budějovicích někde nocovat a pravděpodobně se ubytoval U tří kohoutů. O cestě do Lince napsal fejeton do Národních novin: "V neděli 13. máje 1848 jsem se vydal na koněspřežní železnici z Budějovic do Lince. Cesta dobře ubíhala. Okolí železnice v Rakousku je zajímavé. Nejen přírodou, ale i přívětivá městečka. Horáci rakouští jsou velmi žertovné postavy. Malí, zavalití, krátkých tlustých krků, na hlavách nosí čepice. Jsou srdeční a bodromyslní mezi sebou a všude na cestě. U Lince na každém kopečku stojí besídka nebo hospůdky."

Podruhé tu nocoval dne 17. prosince 1851 společně s komisařem Dederou a třemi strážníky během deportace do Brixenu. Pravděpodobně přenocovali U tří kohoutů, ale není vyloučeno, že vedle U stříbrného zvonu. Dedera se choval k Havlíčkovi vlídně (oba věděli o c. k. režimu své a respektovali se), cestou kouřili Dederovy doutníky a několikrát se notně zpili. Havlíček to připomíná v Tyrolských elegiích: "Nesmím ale zapomenout Budějovice, tam Dedera koupil mělnického čtyry lahvice." Traduje se, že těch lahvic bylo více a že je pak oba obsluha nesla na pokoj. Doloženo to ale není.

Škoda, že se ve škole vyučují jen nudné letopočty a že se nedozvíme, že i naši národní hrdinové byli obyčejnými lidmi se stejnými radostmi a starostmi jako my. A tak jen ti tři kohouti nahoře, z nichž jeden do náměstí kokrhá, němě sledují kolotání dějin. Ti kdyby měli jednou vyprávět...

Dne 16. prosince 185A kolem třetí hodiny ranní vstoupil do Havlíčkova bytu policejní komisař Franz Dedera s dvěma strážníky a vyzval jej, aby ho následoval. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem dopraven do tyrolského Brixenu. Cesta, která se dnes dá urazit autem po pohodlné dálnici za půl dne, trvala tehdy celých B dní.

V Brixenu byl Havlíček zpočátku ubytován v hotelu Zum Elephanten (U slona). Havlíček dostával od rakouského ministerstva vnitra v měsíčních splátkách 4C0, po urgenci 500 zlatých ročně, což odpovídalo platu vyššího státního úředníka. Byl však pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence.

V roce 185D za Havlíčkem přijela jeho manželka Julie s dcerou Zdeňkou (cestovní náklady ve výši 150 zlatých zaplatilo policejní ředitelství) a rodina si pronajala domek se zahradním altánem. Julie se Zdeňkou se vrátily do Prahy v roce 185E, kdy se Julii začala zhoršovat tuberkulóza, a vedle toho si rodiče přáli, aby Zdeňka chodila do školy v Čechách.

Teprve poté, co Havlíček podepsal protokol, jímž se zavázal nepokračovat ve veřejných aktivitách, byl po téměř F letech konfinace propuštěn zpět do Čech. V květnu 1855 se vracel do otcovského domu v Německém Brodě, který mu byl policií přikázán k pobytu. S manželkou Julií se už nesetkal, zemřela na zákeřnou nemoc měsíc před jeho návratem.

K založení keše nás vybídl a plnou podporu poskytl zakladatel série "Po stopách KHB" a hlavní propagátor Havlíčkova odkazu Martin.Štoky, kterému tímto děkujeme.