KAPLE SV. BARBORY A SV. ANTONÍNA
Kapli najdete pod železniční zastávkou Železná Ruda - město, při silnici směrem na Špičák. Typická stavba pro zdejší kraj je prvně písemně doložena v letech 1836-1839, kdy se provádělo vyměřování katastrálního území Železná Ruda. Již tehdy se jednalo o zděnou stavbu, která patřila k vedle stojícímu Kopperlovu statku.
Drobná zděná kaple je zhruba čtvercového půdorysu, na východní straně s polokruhovým závěrem a přetaženou valbovou střechou nad vstupním průčelím na západní straně, nesenou 2 sloupky. V hřebeni šindelové střechy je hranolová zvonička. Jedná se o příklad lidové architektury z 1. poloviny 19. století s nezvyklou půdorysnou dispozicí.
Kaple dříve sloužila mimo jiné i k pohřebním obřadům zemřelým a obětem neštěstí při stavbě špičáckého tunelu. Železnorudský kostel mohli navštěvovat a na železnorudském hřbitově mohli být pohřbeni pouze katolíci. Pracovníci z jihu Evropy byli zpravidla jiného vyznání. Nedaleko kaple se nachází velký prostý dřevěný kříž označující místo posledního odpočinku zemřelých barabů. Mnozí stavební dělníci z Itálie, Chorvatska a Dalmácie zvaní barabové, kteří přišli ze svých domovů budovat železnici až do centra Šumavy, nalezlo svůj poslední odpočinek právě tady. Léta byly jejich tělesné pozůstatky uloženy téměř anonymně. Až v roce 2002 se péčí Železnorudského klubu dostalo těmto dnes již neznámým hrdinům práce důstojného pohřbu.
Stav kaple sv. Barbory 27.7. 1971 ( foto archív autora)
V rodině Harwiga Hauera, syna Franzisky Kuchlerové, sestry posledního majitele kaple se dodnes nachází lněný přehoz vyjmutý z kaple. Je opatřen nádhernými výšivkami a nápisem Sv. Antonín.
Přestože objekt byl památkově chráněn od 27. března 1964 neustále chátral a (podobně jako většině církevních staveb za komunismu) hrozilo jeho zničení. Naštěstí se ihned po pádu komunismu začala připravovat obnova.Po rekonstrukci byla kaple 6.6.1999 zasvěcena českobudějovickým biskupem Antonínem Liškou svatému Antonínu a svaté Barboře, patronce horníků.
V roce 2000 přešla památka do soukromých rukou a v roce 2013 proběhla zatím poslední rekonstrukce kapličky včetně malby vnitřku a fasády. V současnosti se o kapličku zdarma stará rodina Franze Wudyho z Linbergu.
V okolí a na stěnách kapličky byla upevňována tzv. "umrlčí prkna", což byl obyčej typický pro Šumavu.
Tato prkna, původně z nedostatku peněz, sloužila namísto rakve k uložení zemřelých a k jejich přenesení do hrobu. Poté byla prkna ozdobena obvykle třemi křížky, zlomenou svící, jménem zemřelého a podobně a umístěna do míst, kam dotyčný rád chodíval, nebo na rozcestí, k božím mukám, či kapličkám, jako výraz úcty k památce zemřelého. Později, kdy již k pohřbívání byly obvyklé rakve, zůstal obyčej stavění prken na památku zachován. Chudší lidé si prkna zdobili sami, jiní to zadávali řemeslníkům na toto specializovaným, zejména v oblasti Fleků u Nýrska.
Text a foto: ITC Železná Ruda & ŠumavaNet.cz
Kudy ke krabičce
Přestože se jedná vlastně o „drive-in“ kešku, spíše to neradím, protože se keš nenachází v těsné blízkosti kapličky. Doporučuji tedy zaparkovat v nedaleké ulici (waypoint 1) a projít se kolem kaple k ukázkové peci na tavení železné rudy (waypoint 2). Od vlaku je to také jen pár kroků.
Tematicky související je také blízká keš Pohřebiště barabů (GC2H96W).