Přijměte pozvání do malé podkrkonošské vesničky Víchovská Lhota plné krásných domečků a zákoutí. Rozkládá se při dolním toku říčky Jizerky a po obou stranách údolí dolního toku potoka Chlum. Má tyto části: Horní Sytová, Víchová nad Jizerou a Víchovská Lhota. Trvalé bydliště má v obci 907 obyvatel. Roubené chaloupky se krčí podél cesty, v zimě jsou zcela zasypané sněhem. Než se virtuálně projdeme vesničkou, nakoukněme trochu do její historie.
Víchovská Lhota je poprvé zmiňovaná v soupise půdy v dědičném nájmu poddaných z roku 1654. Podle zápisu je "Lhota-ves, roly neourodný". Až v roce 1979 se objevuje přívlastek " Víchovská" a tím je patrné, že byla úzce spjata se sousední Víchovou nad Jizerou.
V roce 1908 zde bylo ve 49 obecných číslech 36 hospodářů, z toho 25 přadláků. Předení se spolu s chovem dobytka stalo hlavním zdrojem obživy místních starousedlíků.
Kousek od úvodních souřadnic najdete kříž u kterého se shomažďoval pohřební průvod, aby doprovodil nebožtíka přes kopec do nedaleké Poniklé. Tato cesta dostala příléhavý název "mrtvice". Později se začaly používat k pohřbu povozy, cesta vyšla z užívání a postupně zanikla.
Za prohlídku stojí určitě malá kamenná kaplička, která je dílem místního řezbáře. Jeho řezby si můžete prohlédnou kolem chalupy hned vedle kaple. Pokud dostanete chuť na borůvkové knedlíky, neváhejte vyhledat nedalekou hospůdku U buldozeru. Za návštěvu stojí i místní dřevěná zvonice, která je národní památkou. Ale tu jako správní kačeři jistě neminete.
Při odlovu keše zvolte prosím spodní přístupovou cestu, respektuje soukromí místních.
Místo není plně pokryto signálem, použijte nápovědu.
Keš je lovitelná celoročně, ale při velké sněhové pokrývce to může být problém.