Mnozí z Vás už mají studium dávno za sebou, na některé z Vás ještě nějaká důležitá slohová práce čeká a tak jsem se rozhodla lehce nahlédnou do psaní slohových prací, zejména na téma úvaha, která patří mezi velmi často vybírané slohové útvary. Nezní totiž vůbec složitě. Schopnost vyprávět nemá každý, žádost či výklad vyžadují odbornější znalosti stylu i tématu… Ale uvažovat? To dokáže každý! Přestože totiž není vůbec složitá, „prostě se zamyslet“ k jejímu napsání bohužel stačit nemusí.
Je pravda, že v úvaze se obvykle nad něčím zamýšlíme, ale jako každý jiný slohový útvar musí mít hlavu s patou i další potřebné náležitosti. Začneme kompoziční stránkou.
Osnova
Struktura úvahy
Nadpis
Podobně jako u jiných slohových útvarů je třeba i zde začít nadpisem. Bez něj to zkrátka nejde. Obsah slohu může být jinak špičkový, ale jakmile není nadpis, hodnotící má právo práci ani nečíst a rovnou ji neuznat. Určitě není třeba mít nadpis ještě předtím, než začnete psát, naopak, spousta lidí práci nejprve napíše a až poté jí vymyslí nadpis.
Je třeba na něj ale myslet – člověk v tom stresu přeci jen snadno zapomene. A ideálně si na něj nechte místo, protože cpát ho poté k hornímu okraji stránky, protože jste omylem začali psát už na první řádek, taky není úplně ideální.
Úvod
Práce samotná již klasicky začíná úvodem, kde se uvádí, jakým problémem se budeme zabývat. Často se stává, a je to tak asi nejlepší, že zde autor položí otázku, nad kterou je třeba se zamyslet.
Text úvahy
Následuje samotné tělo slohu, kde se na otázku snažíte odpovědět, uvádíte argumenty pro, ale i proti, předkládáte vlastní myšlenky k tématu, … Pokud si na začátku položíte jednu otázku, je dobré pak v jednom odstavci představit argumenty pro a v tom dalším proti. Vaše myšlenky tak budou mít určitý řád a vyhnete se tím nežádoucímu skákání od jednoho ke druhému.
Závěr
V závěru, protože jako každá jiná práce i tato závěr vyžaduje, pak základní myšlenky shrnete; popíšete, k čemu jste došli. Anebo nedošli. Může to znít neuvěřitelně, ale vaším úkolem není vyřešit problém a dojít k jednoznačnému závěru. Na základě všech argumentů můžete uznat, že zkrátka nevíte. Stejně jako nemá každá matematická úloha řešení, nemusí ho mít ani každá situace nebo otázka.
Když se tedy na základě všech argumentů nemůžete rozhodnout, zda je zdravější jablko nebo hruška, není třeba se hroutit. Napište, že si nejste jistí, že je to remíza. Koneckonců nepíšete vědeckou práci, vaším úkolem je se zamyslet (a jen zřídka se stává, že při zamyšlení dojdeme k jedinému jasnému závěru).
Jazyk
Piště úvahu ve spisovné češtině, použitím jazyka děláme vizitku především sami sobě. Úvaha navíc patří ke stylu odbornému, vyhněte se proto citově zabarveným slovům a jakýmkoli přehnaně uměleckým projevům. Nesnažíte se udělat dojem svým uměním či rozplakat hodnotícího. Myslete na to a snažte se psát neutrálně.
Vzhledem k tomu, že obsahově se jedná o žánr subjektivní, doporučuje se užití výrazů typu: myslím si, dle mého názoru, domnívám se, řekl bych, osobně se přikláním k tomu nebo tomu, apod.
Naopak vyhnout byste se měli samoúčelným řečnickým otázkám a závěrům ve stylu: „Každý si na to musí udělat svůj názor.“ To je vzhledem k tomu, že vyjadřujete vlastní názor, nelogické.
Abycho jen neteorizovali, vybrala jsem pár ukázek slohových prací, které Vás třeba osloví nebo pobaví.
Důvěra / Úvaha/
Nelze poznat srdce důvěryhodného člověka, jestliže jsi jej nepožádal o radu aneb co pro mě znamená důvěra?
Důvěra - kouzelné slovíčko, jež krásně zní a jehož význam je pro mě důležitý stejně jako pro každého člověka. Znamená to pro mě moci se svěřit se svými problémy i obavami a nebát se, že mé tajemství někdo vyzradí, věřit příteli, vědět, že za mnou bude vždy stát nebo vědět, že mi pomůže v těžké situaci.
Ale jak se rozhodnout, komu důvěřovat? Jak můžeme mít jistotu, že nás ona vyvolená osoba nezradí?
Je to velké a těžké rozhodnutí ovlivňující děj našeho života. Lidé, mezi nimiž žijeme, by naši důvěru mít měli, ale ne každý si ji zaslouží. Vždyť už od dětství nám rodiče vštěpovali do hlavy, že si nemáme brát bonbónky od cizích lidí nebo jim otvírat dveře, když jsme doma samotní. S důvěrou to totiž souvisí. Lidem, které neznáme (či známe pouhých pár minut) důvěru svěřit nelze. A kdo to udělá, může jen čekat, co se stane, protože člověka, jenž nám padne na první pohled do oka a je maximálně důvěryhodný, najdeme jen zřídka. Ale existuje vůbec někdo takový? Myslím si, že ani leckterý "nejlepší přítel" není zcela bez hříšku.
Důvěru nelze získat ze dne na den. Musí se budovat schůdek po schůdku a než postavíme celé schodiště, trvá to dlouho. Pokud ale máme špatné základy, i celé schody se mohou zbořit jako mávnutím kouzelného proutku.
Nejhorší je důvěřovat někomu, kdo naši důvěru jen zneužije. A pak, když se mu to zrovna hodí, naše tajnosti oběhnou svět. Na hesle "důvěřuj, ale prověřuj" určitě něco bude. Důvěru si totiž zaslouží pouze ten, na koho se můžeme stoprocentně spolehnout a když zklame, těžko ji zase získá zpět.
Já sama se rozmýšlím, než někomu důvěřuji, neboť se nechci spálit. Každý, kdo má na světě přítele nebo blízkou osobu, jíž bezmezně důvěřuje, a je mu také naopak důvěřováno (neboť oboustranná a upřímná důvěra je rovněž moc důležitá - alespoň si lidé váží toho, že si mohou vzájemně věřit), je velmi šťastným člověkem, jemuž mohou ostatní pouze závidět. A doufám, že i já někdy najdu někoho, komu budu moci věřit. Důvěra je totiž nádherné kouzlo obohacující dobré přátelství.
Kratičká úvaha o přátelství a o tom, co nám dává /Úvaha/
Člověk za svůj život potká spoustu lidí a naváže s některými z nich četná přátelství. Mít přátele je důležité pro každého z nás. Každý člověk totiž nějaké ty kamarády má. Nemusíte jich mít mnoho, stačí pár. Většinou si je vybíráme z těch, s nimiž je nám dobře. Jsou to lidé, se kterými trávíme svůj volný čas, máme s nimi společné záliby nebo si s nimi jen tak rádi popovídáme. Nejdříve jsou našimi známými, později se pouto upevní a už je nazýváme přáteli. Milí, laskaví, zábavní nebo prostě jen pohodoví lidé, s nimiž si rozumíme, máme společné zájmy. Podnikáme s nimi různé aktivity. Chodíme do kina, ven, do školy, do třídy, společně sportujeme nebo s nimi sedíme v lavici. V určité době, v určitém prostředí nám tito lidé vstoupí do života. Někteří na krátko, jiní na delší dobu. Klidně i na několik let. Existují i tací, jež si v našem srdci získají místo na celý život. Ale taková přátelství jsou spíše vzácností a je jich jako šafránu. Nemusíme mít nutně kamarády na celý život. Stačí na pár let. Na pár chvil. Protože každé prožité kamarádství nám obohatí život. Hlavně o zkušenosti. Je přitom naprosto jedno, zda se jedná o pozitivní či negativní prožitek. Zkusili jste si někdy představit, jaký by byl váš život bez přátel? Já ano. Musím uznat, že chudý, nudný a až příliš stereotypní. Vládla by v něm jakási bezútěšná, všeobjímající prázdnota, z níž není úniku. Mohl by se vůbec člověk z něčeho těšit? Snad. Ze svých úspěchů. Ale neměl by vůbec nikoho, s kým by se o svou radost podělil. Nikoho, kdo by ho podpořil. Jak říká známé přísloví, sdělená radost, dvojnásobná radost. Platí rovněž i o starostech. Sdělené starosti, poloviční starosti. Uvažuji nad tím, že přátele máme nejen na to, aby nám s nimi bylo fajn, ale i na to, abychom se mohli s někým podělit o vše hezké, co nás těší. I o smutné, jež nás trápí. Nebo si jen tak vyměňovat svoje myšlenky, názory, nápady, postřehy. Pokud se navíc můžeme na své kamarády spolehnout, věřit jim a svěřovat se a oni naši důvěru nezradí a oplácejí nám stejným, máme vyhráno. Vžyť najít v dnešním světě skutečné přátele je jako najít poklad.
Ne vždy si tuto skutečnost dokážeme uvědomit. Přistupujeme-li ke kamarádství jako k samozřejmé věci, časem nám zevšední a ztratí své kouzlo. Vím, říkáte si: "To je toho, kamarády má každý, co na tom. Není to nic neobvyklého..." Ano, kamarády má skutečně každý a kamarádství není ničím neobvyklým. Ale najít kamarády s velkým "K", to už tak obvyklé není. Chci tím říct, že najít někoho, kdo má výše uvedené vlastnoti a komu se můžete svěřovat bez obav, že něco vyzradí, v horším případě otočí a použije proti vám, to už tak obvyklé není. Je totiž hodně těch, kteří o sobě tvrdí, že jsou našimi přáteli, ale o málo těch, o nichž toto tvrzení skutečně platí.
Na závěr přidám pro pobavení slohovou práci jiného slohového útvaru, kterým je dopis :-) Věřím, že Vám vykouzlí úsměv na rtech :-)))
Balada o dámských kalhotkách /Dopis/
Jistý mladý muž šel do obchodu zakoupit pro svou snoubenku dárek k narozeninám. Vybral kožené rukavičky. Avšak v obchodě došlo k záměně a prodavačka mu omylem zabalila dámské kalhotky. Mladý muž si ničeho nevšiml a poslal své milé balíček s dopisem tohoto znění:
Miláčku!
Dlouho jsem přemýšlel, co bych Ti vybral, až teprve při naší poslední schůzce jsem zpozoroval, co Ti nejvíce chybí. Najdeš to v balíčku. V obchodě měli ještě jedny dírkované, ale v těch by Ti byla zima. Nechal jsem si je nejprve vyzkoušet na slečně v krámu, moc jí slušely, ale hezčí byly, když si je svlékla a zabalila je jenom pro Tebe. Myslím, že Ti nejprve budou malé, ale to nic, časem se vytáhnou, což je praktické zejména v případě, že bys je potřebovala velmi rychle svléci. A to se v životě - věř zkušenému - stává velmi často. Na návštěvě je však nesvlékej úplně, nýbrž jen do poloviny. Je to teď moderní. Při práci je však svlékej úplně, aby nebylo vidět, co se v nich dělalo nebo abys na nich od něčeho neměla skvrny. Časem se Ti přirozeně ušpiní, ale když je poliješ benzínem a sedneš si v nich v parku na sluníčko, budou opět jako nové. Prosím Tě, až je nebudeš moci nosit, tak mi je dej, budu si s nimi čistit brýle nebo zrcátko u auta.
S pozdravem Tvůj Rudla
Nejsem si moc jistá, ale mám dojem, že se nevzali.
A jak jste na tom Vy s psaním slohových prací? Můžete se klidně pochlubitv logu a tím zpesřit obsah této keše. Věřím, že i ostatní kačeři si rádi přečtou :-)
Zdroj : internet
Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně .
Keš je velikosti malá a slouží k výměně TB,GC, CWG
!!! POKUD VYZVEDNETE NĚJAKÝ TB NEBO GC TAK JEJ LOGUJTE ZÁROVEŇ S VAŠÍM ZÁPISEM O NÁVŠTĚVĚ TÉTO KEŠKY !!!