ZA NAŠIMI HUMNY
„Ves Brniště, položená líbezně na úpatí Brnišťského vrchu, je pro svou nádhernou a zdravou polohu s oblibou navštěvována letními hosty. Obyvatelstvo je bodré, počestné a vstřícné vůči všem, kdo zde hledají klid a zotavení. Lákají je sem levné letní byty, dobrá kuchyně, zdravá pitná voda, možnost koupání v místních lázních, lesní procházky a rozkošné výlety polodenní i celodenní.“
Karel Vollmann, Dějiny obce Brniště (1350‒1930)
Laufberg (491 m n. m.)
Přiblížil se barevný podzim, a tak se nechme pozvat do lesní scenérie, kterou nám poskytne místní vrch. Severozápadně od Brniště se nachází kopec, dříve německými rodáky nazývaný Prienssberg nebo také Laufberg. Prostý překlad Laufberg je běžecký vrch. Název Laufberg však spíše pochází od názvu Laubberg - Listnatý kopec, neboť vrcholek ještě v 19. století pokrývalo množství listnatých stromů. Nyní po kůrovcové kalamitě se možná k listnatému osázení rádi vrátíme.
Výlet můžeme nejprve opět začít z tepla domova nahráním si do svých mobilů aplikaci Mapy.cz a pomocí QR kódu i naši trasu, která bude naším průvodcem v terénu.
Nyní nám již nic nebrání vyběhnout za humna. Trasa začíná u Lesního zátiší, odkud se vydáváme místní silnicí směr Velenice. Ještě před vstupem do lesa, procházíme kolem dvou osamocených stromů (jírovců maďalů – lidově kaštanů) po pravé straně silnice. Tyto stromy tam nestojí jen tak sami od sebe, byly zde vysazeny po stranách dnes již zbořené kaple, kterou nechal vystavět v roce 1805 Mikuláš Lehmann. Vystoupáme-li silnicí až na hranu lesa dostaneme se do míst, které se nazývá „U cihelny“ (na mapě bod 1). Zde se po levé straně silnice nacházela továrna na pálení cihel, do nedávna v těchto místech ještě stávala malá stodola. Dnes již toto místo pohltil zub času a je zarostlé stromy. Za chvíli necháváme les za zády a zbývá nám už jen kousek k vysílači, který se nepřehlédnutelně tyčí na obzoru.
U vysílače opustíme místní komunikaci a vpravo se vydáme směr „brnišťské stráně“. Tato část cesty nám poskytne krásné výhledy do okolí - na Tlustec, Ralsko, Bezděz a pod Brnišťským vrchem i na samotný Ještěd. Jak jsem v úvodu zmínil, ani tomuto vrchu se nevyhnula kůrovcová kalamita, a tak i zde probíhá velká těžba dřeva. Což nám přináší nové výhledy a odkrývá zákoutí, která byla dříve skryta hustým porostem. Pro každého je to výzva k objevování. Pro mnohé může být tento kopec sice úplně obyčejný, ale v těžkých dobách, kdy v zemi řádili lité boje, byl pro místní obyvatelstvo bezpečným útočištěm. To dokládá i událost, kdy na jihovýchodní straně vrchu, na pozemku Antonína Kirnicha, byly v roce 1918 na památku velké světové války zasazeny čtyři duby. Pod první dub, jenž hledí k obci, byla dokonce zakopána zapečetěná láhev s pamětním spisem. O útočišti v bojích či ideálním místě pro branná cvičení v době komunismu by se dalo povídat více, ale to až jindy.
My se vydejme po jediné lesní cestě vedoucí pod vrchol do velkého kamenolomu. Na začátku cesty při okraji lesa objevujeme i malé kamenolomy. Dnes jsou pro svoji polohu povětšinou zality vodou. Stoupáme dál po cestě, která byla před lesní těžbou pohádkově kouzelná, nyní se podobá spíše tankodromu, ale i tak jí její kouzlo nevyprchalo. Pomalu obcházíme kopec ze západní strany až do bodu, kdy cesta začíná klesat. V těchto místech odbočíme doprava, kde se po pár metrech před námi otevře krásný kamenolom. V těchto místech se po dlouhá léta lámaly kamenné desky na stavbu okolních ulic a silnic. Jak těžko se nám to v tak divoké přírodě po tolika letech představuje. I když tu už nejsou dělníci, přesto tu nejsme sami. Budeme-li se chovat tiše, uvidíme další návštěvníky těchto míst - srnce obecného nebo jelena evropského. Zanechejme snění a raději vystoupejme z levé strany po jelení stezce až na vrchol Listnatého kopce – Laufbergu. Vrchol je ideální místo pro svačinu a chvíli oddychu. Není zde věru velký výhled, přesto stojí za to vrchol trochu prozkoumat.
Cesta dolů už tak pohádková není, jelikož důsledkem kácení je kopec prosvětlen, začal hodně obrůstat vším možným i v místě strmé cesty. Čeká nás tedy prodírání se džunglí nejrůznějších rostlin a keříků. Za zmínku stojí ještě místo kousek pod vrcholem, takzvané „bahenní lázně“. Divoká prasata si toto místo oblíbila a mají tu několik bahenních tůní a drbátek v podobě stromů, která uchvátí nejen myslivce, ale i nás lajky. Cesta lesem je sice náročná zato krátká, a tak se po chvíli vynoříme z lesa v místě dalekého rozhledu (bod 2).
Pro návrat volíme nyní levou stranu lesíka vedoucího ke vsi. Pěkná polní cesta nám vynahradí obtížný sestup z kopce. V lesíku, který obcházíme, se nachází hezké údolí zvané Graben (Příkop) s přírodními krásami a skalami, které prý v minulosti lidé rádi navštěvovali. V současnosti je místo navštěvované pro svou nedostupnost spíše houbaři. Zanedlouho nás již z dálky vítá Brniště svojí novou výstavbou místního kosmodromu se svými raketami a odpalovacími rampami (posklizňová linka ZOD se sily). Po vyfotografování tohoto „velkolepého díla“ obcházíme brnišťský kosmodrom z pravé strany a dostáváme se opět k zátiší, odkud jsme náš výlet začali.
Pokud se vám dnešní výlet na listnatý Brnišťský vrch líbil, můžete se příště těšit na další výlet tentokrát v okolí Luhova.
Délka trasy: 5,3 km (převýšení 200 m), výlet 1,5 ‒ 2 hodiny
Pro: rodiny s dětmi od 10 let (vhodné dlouhé kalhoty)
Terén: silnice, lesní zpevněné cesty, lesy, louky
Luko a Toman
Keš, ač se jmenuje podle vrcholu, můsí být kvůli kolizím s náhodně umisťovanými misterkami sluneční soustavy, které s daným místem nemají nic společného, hodně daleko a nelogicky od vrcholu kopce. Není to poprvé, kdy se tato komplikace vyskytla...
Fotohint:
