PEXESOVNÍK
VLOŽENÉ PEXESO MÁ ZŮSTAT V KEŠI, NENÍ TO DÁREK, ALE MOJE TRADIČNÍ REKVIZITA PRO VAŠE POBAVENÍ. PROSÍM NEODNÁŠEJTE!!!!
Rozhodla jsem se „hrací les“ podél Labe rozšířit o další oblíbenou hru pro všechny věkové kategorie. V keši pexeso samozřejmě najdete, můžete si zahrát, ale prosím , NEODNÁŠEJTE!!!
Pexeso je karetní hra pro nejméně dva hráče zaměřená na paměť a soustředění. V anglosaském světě je známa například pod názvy Pairs (1940), Memory (po roce 1946), případně Concentration Memory Game. Název PEXESO je český akronym vzniklý ze sousloví pekelně se soustřeď. Hraje se se speciální sadou karet. Balíček se skládá ze sudého počtu, nejčastěji 64 karet, které tvoří dvojice. Cílem hry je nalézt co nejvíce dvojic.
Historie
Předchůdce Pexesa bychom mohli najít v tradiční japonské hře se škeblemi zvané Kai awase, doložené od 12. století.
V druhé polovině šedesátých let uváděla Československá televize soutěžní hru scenáristy Jaroslava Dietla Pekelně se soustřeď. Karetní hru na podobném principu následně (přibližně v roce 1965) vydalo nakladatelství Pressfoto, které ji v dalších letech vydávalo v mnoha tematických mutacích. První vydané pexeso obsahovalo 32 párů fotografií z tehdy populárního filmu Poklad na Stříbrném jezeře. Za tvůrce se považuje výtvarník Zdeněk Princ. Aby nebylo nutné pořizovat licenci za původní název televizní soutěže, vznikl akronym PEXESO.
Pekelně se soustřeď, neboli pek-se-so. Pexeso. Tak vznikl název hry, kterou milují snad všichni. Jaká je jeho historie? Ryze česká. Výtvarník Zdeněk Princ, který hru stvořil, v září 2019 zemřel.
Mozkové závity šroubují na plné obrátky, soustřeď se! Soustřeď se přímo pekelně. Kde byla ta druhá karta? Kde jsem ji jen viděl?
A pak to přijde. Moment pravdy. Otáčím kartičku, na které by měla být druhá žirafa, párová k již otočené. Zrychluji pohyb, opatrně se podívám. Hroch! To snad ne. Zpropadené pexeso, vždycky mě dostane. Kdo nikdy tuto karetní hru nehrál, jako by snad ani nevyrostl v Československu. Hledání shodných obrázků patří k nejoblíbenějším rodinným kratochvílím už víc než 50 let. První verze pexesa vyšla v roce 1965 a zasloužil se o ni výtvarník Zdeněk Princ. Vynalezl nepřekonatelnou (nejen) dětskou zábavu, ale sám si s ní užil trable.
Původně to měla být obrázková mozaika
Zdálo by se, že PEXESO musí být staré jako svět sám. Děti si s ním lámou hlavičky po staletí a všichni jsme řešili problém se ztracenými kartičkami. A že touha po nových motivech je děděna z generace na generaci.
Není tomu tak. Zatímco například hru v šach známe v prakticky neměnné podobě od 15. století, pexeso se zrodilo až ve 20. století. Podle všeho se tak stalo na místě vskutku magickém. Přímo v katedrále sv. Víta na Pražském hradě v mysli pana Prince.
Umělec sám na původ zásadní myšlenky vzpomínal v roce 2012 v rozhovoru s novinářkou Blankou Kovaříkovou: „V roce 1950, tedy v těch nejtemnějších dobách, jsem se dostal ke krásné práci, k tvorbě mozaiky Kristova křtu, kterou z barevných sklíček tisíce valérů (odstupňovaných barevných tónů, pozn. red.) tvořili malíři, sochaři a korektury prováděl sám mistr Max Švabinský.“
V inspirativním prostředí měl čas i na svůj projekt, který si původně vysnil pojmenovat právě po své umělecké a pracovní činnosti – obrázková mozaika.
Debutovat mohl už hrou na motivy cyklistického Závodu míru, její propozice poslal vydavateli a ten je realizoval. Lépe řečeno ukradl, protože autorovi se nikterak nerevanšoval. Dnes by realizace byla možná snazší, možná by si na ni našel prostředky přes internetovou sbírku, nabral fanoušky na sociálních sítích. Jenže v době tuhého socialismu bylo něco podobného nemožné a Princ musel hledat jiné cesty.
První byl Vinnetou
S pexesem to dopadlo snad ještě hůř. Princ nastoupil do podniku Pressfoto, kde mu nabídli, aby nějakou hru vymyslel a rozproudil činnost nakladatelství. „Navrhl jsem obrázkovou mozaiku složenou z 32 obrázkových dvojic. Nápad se líbil, nikoli však název,“ prozrazoval ve zmíněném rozhovoru. Pexeso s indiánskými motivy bylo první a hráče hned nadchlo.
Princ si se jménem poradil, použil akronym ze sousloví PEKelně SE SOustřeď. Přesně pod tímhle titulem vysílala Československá televize populární soutěžní hru scenáristy Jaroslava Dietla. Šéfové vydavatelství byli konečně spokojeni.
Spokojeni byli i hráči. A to velmi. První ochutnávka měla okamžitý úspěch, pro jednoduchost pravidel v kombinaci s napětím zmizela z prodeje takřka okamžitě. Jistě tomu pomohla i volba ilustrací, z lícových stran koukali hrdinové slavného Vinnetoua, náčelníka Apačů.
Po dohodě s nadřízenými měl Princ dostávat procenta ze zisku z prodaných kartiček, smlouvu podepsal na pět let a nejprve peníze skutečně inkasoval.
Po čase se ovšem jeho jméno vládnoucím komunistům znelíbilo. Umělce hnali k soudu, napadli platnost smlouvy a vyměřili trest. Všechny peníze musel vrátit. „Strašná doba, tři roky mi dávali minimální mzdu, všechno šlo na splátky.“
Radost tak pan Princ mohl mít maximálně z obliby hry mezi lidmi, nikdy na ní nezbohatl. Komunisté mu výdělky sebrali a po revoluci se na ochrannou známku nikdo neptal. Tisíce různých motivů pexesa vznikaly bez vědomí tvůrce, jehož příběh zůstával skrytý pod nánosy času.
Pravidla
Karty se zamíchají a rozloží lícem dolů tak, aby žádný z hráčů neznal rozložení karet. Hráči postupně otáčí dvojici karet lícem vzhůru, aby je viděli i ostatní hráči. Pokud karty patří k sobě (stejný obrázek), hráč je odebere a otáčí další dvojici (lze hrát i variantu, ve které i po nalezení shodné dvojice pokračuje další hráč v pořadí). Pokud karty k sobě nepatří, otočí je zpět lícem dolů a pokračuje další hráč v pořadí. Hraje se tak dlouho, dokud nejsou všechny karty rozebrány. Vítězem se stane hráč s největším počtem nalezených dvojic.
Pexeso ve dvojicích
Hrají se ve čtyřech, protilehlé dvojice spolu. První hráč kartičku otočí, druhý též, třetí v kruhu (spoluhráč prvního) též. Pokud najde třetí hráč shodnou dvojici s kartou otočenou prvním hráčem vyřadí ji, otáčí další kartu a pak pokračuje hráč čtvrtý. Pexesa se na konci hry sčítají za celou dvojici hráčů. Hráči se musí před hrou dohodnout, zda si mohou hlasitě radit, či nikoli.
Pexeso s běžnými kartami
Sada mariášových karet se rozloží na stole do pěti řad po šesti listech, v šesté řadě zůstanou jen dvě zbývající karty. Hraje se pak podle běžných, dodnes používaných pravidel. Zkušenější hráči mohou hrát s kartami žolíkovými.
Sběratelství
Existuje Klub sběratelů pexes.
Zajímavost na závěr J Jak vznikaly klasické hry?
- Člověče, nezlob se! Původní hra Pačísí se hrála v Indii už v 7.století, v Evropě se rozšířila v 19.století.
- Prší! Karetní hra se rozšířila po druhé světové válce z Německa, kde se jmenuje Mau-Mau.
- Dostihy a sázky. Variace na Monopoly se zrodila v roce 1984 v hlavě majitele tiskárny Ladislava Mareše.
Krycí jména. Nejpopulárnější česká desková hra současnosti, vymyslel ji Vladimír Chvátil (2015), adaptovaly ji společnosti Disney či Marvel.
Zdroj: Wikipedie, internet
Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně.
Krabička je Lock-Lock velikosti 16x11x7cm a slouží k výměně TB,GC, CWG.
!!! POKUD VYZVEDNETE NĚJAKÝ TB NEBO GC TAK JEJ LOGUJTE ZÁROVEŇ S VAŠÍM ZÁPISEM O NÁVŠTĚVĚ TÉTO KEŠKY !!!