Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Továrna specielních cukrovinek František Lhotský
KDY: v pondělí 21.2.2022 v 18:00 (zdržíme se do 18:30)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou nedaleko bývalé továrny na cukrovinky
Továrna specielních cukrovinek František Lhotský je bývalý průmyslový objekt v Praze 4 - Michli severně od Tyršova vrchu.
František Lhotský, později nazývaný „tátou Hašlerek“ , se narodil 17.10.1884 v Břežanech nad Ohří v selské rodině jako prostřední ze tří synů. Jeho otec patřil mezi moderně myslící hospodáře a byl jedním z iniciátorů vzniku záložny v Budyni, ale také zároveň jedním z ručitelů. A tak když jednoho dne pokladník záložnu vytuneloval a s hotovými penězi zmizel, přišel o statek a také o život. To byl konec studia pro syny, se kterými se od té doby matka musela protloukat sama. František se proto šel učit prodavačem v koloniálu u svého strýce Daniela v Ledvicích u Duchcova, kde v roce 1902 dostal výuční list. Pak pracoval jako prodavač u firmy Carl Anderle v Žatci do roku 1905, kdy se s matkou přestěhoval do Prahy.
Zde působil u firmy Macák v Hybernské ulici a v letech 1908–10 u firmy Lippert Na Příkopě. Poté se stal úspěšným obchodním cestujícím s účtovacími pokladnami NCR firmy National ve středních a jižních Čechách. To mu umožnilo se v roce 1912 osamostatnit a založit obchodní jednatelství a komisionářství s lahůdkami a potravinářským zbožím v Trojické ulici. Krátce na to rozšiřuje své působení o velkoobchod s cukrovinkami.
Směs na výrobu známých bonbónů údajně vymyslel v roce 1877 jistý hamburský lékárník. Když po letech před jedním vystoupením měl prý Enrico Caruso, který byl věhlasným operním zpěvákem té doby, potíže s hlasivkami, zachránilo ho užití bonbonů z uvedené směsi. Údajně je dochované i písemné poděkování výrobci a také se rozhodl a souhlasil s propůjčením svého jména těmto chladivým větrovým bonbonům pod názvem Caruso-Hustenbonbon. Ze směsi tohoto nebo podobného složení pak před I. světovou válkou začala vyrábět vídeňská firma Erich Kirstein (Wien XIX, Heiligenstädterstrasse 50) také tyto bonbóny. V roce 1917 získal F. Lhotský od E. Kirsteina recepturu a začal bonbony Caruso vyrábět v dílně v Praze na Královských Vinohradech. Přesněji v tehdejší ulici Komenského č. 35 (dnes Belgické č. 8). Velmi brzo zjistil, že italský název není pro běžné zákazníky v Čechách dostatečně přitažlivé. O rok a půl později pak získává přímo v kabaretu Lucerna, a to 13. 12. 1920, souhlas písničkáře Karla Hašlera, aby cukrovinky proti chrapotu a kašli nesly jeho jméno. Zřejmě chtěl dát svým bonbónům také název inspirovaný právě hudbníkem. Písničkář se přesvědčil o kvalitě a účinku a dal na místě písemný souhlas s užitím svého jména. Originál je dochovaný v Národním muzeu. Od té doby bonbony nesou označení Hašlerky.
V roce 1922 kupuje František Lhotský v Praze Michli na „Krhounkově poli“ v Nerudově ulici čp. 384/XIV (dnes Magistrů) rozestavěnou výrobní budovu, kam se výroba postupně přestěhovávala, budova dostavovala a zvyšovala o 2 podlaží. O rok později výroba v tomto objektu zahájila plný provoz, i když správa zatím zůstávala v ulici Pod Slovany.
Hašlerky se rychle prosadily, Lhotský získal sousední nezastavěnou parcelu čp. 921/XIV.V letech 1935 až 1936 došlo k výstavbě nové tovární budovy na stejném pozemku podle návrhů architekta Rudolfa Hraby, který vytvořil koncept polyfunkčního domu na půdorysu písmene „U“. Přízemí a východní trakt objektu sloužil výrobě, zbylá část byla určena k bydlení a administrativě. Návrh byl roku 1934 upraven architektem Františkem Roithem a posléze též architektem Ladislavem Štrausem.
Dalšími výrobky byly karamely Mňam, Cu-krůů, Chaplinky, Luzínek, Pepinky (podle postavy z operety Járy Beneše „Pepina Rejholcová“), Tenori, Brustin, Citronella, Ex-šuměnky (Božská Betty), čokoládové lahvičky ve tvaru lahví Mělnického vína a originálních vinět atd.
Velkoobchod se roku 1938 přestěhoval do Biskupské ulice č. 6, ale pak došlo k okupaci a brzy k následujícímu zásadnímu omezení výroby, které mohlo být jen zčásti kompenzováno, např. výrobou některých léčiv. Přesto se podařilo v roce 1943 zřídit pro zaměstnance závodní kuchyň s jídelnou, a to i za cenu rizika se sháněním potravin nejenom na oficiálním trhu.
Rozběh výroby v poválečném období nebyl samozřejmě jednoduchý. V pátek 28. února 1948 sděluje předseda ZV ROH Dušek spolu s předsedou akčního výboru a partaje majiteli, že od pondělí má zákaz vstupu do podniku, ale musí být kdykoliv k dispozici. Po přibližně čtvrtletní pauze se mu podařilo získat zaměstnání obchodního zástupce výrobce žiletek, které však také skončilo združstevněním tohoto podniku a vážným onemocněním – mozkovou příhodou. Přes tento zdravotní stav dostává v únoru 1953 výměr Ústředního národního výboru hlavního města Prahy k vyklizení bytu a vystěhování do Habartic, okres Frýdlant. Toho se naštěstí nedožil. 17. března 1954, tedy o rok později, umírá. Pohřben je na Libeňském hřbitově. Výroba cukrovinek v Michli nepřečkala socialistické zproduktivňování výroby a byla přesunuta do Modřan do bývalé Rupy a odtud časem do továrny Sfinx v Holešově. Tam koncern Nestlé vyrábí Hašlerky dodnes.
Michelskou továrnu využívaly postupně ministerstvo národní obrany, ZPA, Elektromontážní závody a Regula, nakonec v roce 2009 byla developerem Orca přestavěna na bytovky.
Doporučuji shlédnout krátkometrážní dokumentární film z roku 1942, Deset sladkých minut. Tento film lze aktuálně shlédnout třeba na youtube. Záběry jsou přímo z michelské továrny a zaznamenávají zpracování cukrovinek od zpracování řepy přes výrobu krystalického a kostkového cukru, míšení se sirupy a aromaty, vyvalování, chlazení a protahování až k ražení přesného tvaru bonbónů.
Tak zase někdy příště na viděnou.