Erik a zloději
Erik byl tak trochu podivín, ale v podstatě hodný člověk. Byl to samotář žijící v Soběslavi. Nejradši měl dlouhé procházky po okolí, kde znal každý kámen.
Toho osudného dne se zrovna vracel z procházky v Řípci, když na hrázi Starého rybníka zaslechl dva rozčilené hlasy pocházející z nedalekého lesíka. Erika přemohla zvědavost a připlížil se blíž. Mezi větvemi zahlédl dva otrhané muže, kteří se hádali nad jakousi krabicí. Z jejich rozhovoru postupně vyplynulo, že se jedná o dva zloděje, kteří před pár hodinami přepadli nedalekou benzínovou pumpu a teď se nemohou dohodnout na rozdělení peněz.
Erik rychle přemýšlel, co dělat. Nejlepší bude asi zavolat policii, ty už si s nimi poradí. Sáhl do kapsy pro mobil a začal pomalu couvat zpět na cestu, aby telefonováním zloděje nevyplašil. Ale co čert nechtěl, při jednom neopatrném kroku šlápl na ležící větev, která pod ním hlasitě zapraskala, a leknutím ještě upustil mobil. Zloději zvuk uslyšeli a ztuhli. „Slyšel jsi to? Někdo tam je!“ vykřikl jeden z nich. „Honem, musíme ho chytit!“ odpověděl druhý a to už se oba rozběhli směrem k Erikovi.
Co teď? Nebyl čas přemýšlet. Erik vyběhl přímo proti nim. To zloději vůbec nečekali a lekli se. Erik je za běhu odstrčil z cesty a ještě stihl popadnout krabici s penězi, kterou nechali zloději ležet opodál. Lupiči se však rychle vzpamatovali a vyrazili za ním. Erik usilovně přemýšlel a nakonec dostal nápad. Zastavil u nedalekého stromu a začal i s krabicí šplhat nahoru. Zloději doběhli ke stromu a mysleli si, že mají vyhráno. Však on tam na věky nezůstnane. Erik byl ale chytřejší. Zamával zlodějům a vší silou hodil krabici s penězi do dálky. Zloději okamžitě vyrazili směrem, kterým krabička odlétla. Toho Erik využil, sešplhal dolů a rychle vyrazil do Soběslavi na policii. Za chvíli už byly slyšet sirény a policie zatkla oba zloděje, marně hledající krabičku s penězi v lesíku. Vyšetřující policista se pak obrátil na Erika s otázkou, kde tedy peníze jsou, když je lupiči nenašli. Erik se usmál. „To je přece jednoduché.“ odpověděl. „Krabičku jsem hodil z támhletoho stromu vodorovně počáteční rychlostí 45 m/s. V té chvíli jsem byl ve výšce 24 m nad zemí. Směr hodu byl azimut 100°. Krabička tedy musí být na souřadnicích...“.
Na úvodních souřadnicích keš nehledejte. Najdete tady ale strom, na který Erik vyšplhal.
Gravitační zrychlení počítejte jako g=10 m/s^2 a odpor vzduchu zanedbejte.