Lesní víla si hrála u potoka s míčem, ten spadl do vody a proud ho začal unášet. Zachránil ho žabák a doplaval s ním k víle. Ta mu za jeho dobrotivost nabídla, že mu splní jedno přání. Žabák se ji svěřil, že by chtěl být pohledný jako ona. Na to mu víla odpověděla, že takovou mocí nevládne, což žabáka velmi rozesmutnělo.
„Milá žabko, můžu vytvořit kouzlo, které tě přemění v krásného prince, ovšem aby fungovalo, bude zapotřebí té nejsilnější magie.“ Žabák si vyskočil na míč a zeptal se víly, jaká magie může být silnější než ta její. „Skutečné zázraky dokáže jen láska, ta je tou nejmocnější substancí,“ pravila víla.
„Jenže já jsem jen ošklivá žába,“ vysoukal ze sebe smutný žabák. Mávnutím hůlky přičarovala víla žabákovy zlatou korunku, jakou nosí jen praví princové. Žabák si nevěřícně prohlížel svůj odraz na vodní hladině.
„Pokud se najde lidská duše, která v tobě uzří nádherného živoucího tvora a pohladí tě po hřbetu, proměníš se pomocí své zlaté korunky v opravdového prince,“ pronesla víla.
„Měj ale na paměti, že lidský rod na kouzla příliš nevěří.“ S těmito slovy se víla rozloučila se žabím princem a ponechala ho v lese dál jeho osudu.
Žabákova šifra:
N 49° 09. ??? E 16° 19. ???
V dobách mého dětství poskakovalo po zdejším lese mnoho žabích princů, jelikož v areálu místního koupaliště se rozléhal jeden veliký žabinec.
Dnes už tu na žabku nenatrefíte jen tak náhodou, ale musíte přesně vědět, kde ji hledat.
Přeji úspěšný lov.