Keška se nachází nad vesnicí Býčkovice směrem k obnovené vinici na úbočí vrchu Vinice. Obcí protéká Luční potok, leží v dolní části širokého úvalu, dříve zvaného též Česká Kalifornie. Je známa od konce 12. století. Byla tu řádová opevněná komenda, vzhledem připomínající tvrz. Na konci 14. století byla jednou z nejvýznamnějších mezi 29 řádovými komendami v Čechách. Z panství se vyváželo obilí, dosahující tady na tehdejší dobu mimořádných výnosů. Chovaly se tu krávy, koně, ovce a prasata. Od začátku 15. století však nastává období rychlého úpadku. Od jara 1421 ovládá toto území Jan Žižka z Trocnova a z Kalicha. Kolem roku 1830 jsou Býčkovice považovány za městečko a mají vlastní trhy. V 78 domech tu trvale žije 428 obyvatel. Koncem 19. století počet obyvatel, převážně němců, stoupá až k pěti stům. Na Lučním potoce je při severním okraji obce vybudována vodní nádrž o výměře přes 3 hektary.
Drobná kaple z 18. století. Korpus na profilovaném soklu a s profilovanou korunní římsou se segmentovou čelní částí a maltovinovým příkrovem, v rozích kaple pilastry. Čelní strana otevřená s obloukem, interiér valeně sklenutý s reliktem barokní menzy.
Doklad vývoje barokního stavitelství.
Výklenková kaple stojí severovýchodně od centra vsi, nad vsí, na návrší pojmenovaném na mapě stabilního katastru jako “Kalvarienberg”. Jedná se o původně hladce omítnutou stavbu postavenou na pískovcovém soklu ze smíšeného (opuka + cihly) zdiva na téměř čtvercovém půdorysu pod asi stanovou (nedochovanou) střechou krytou pálenou krytinou. Průčelí mají při nárožích pilastry s pískovcovými profilovanými patkami a oblounem od dříku oddělený vlys. Zakončena jsou profilovanou krepovanou pískovcovou korunní římsou. Hlavní jižní průčelí má segmentem vzedmutou korunní římsu a mezi pilastry plným obloukem valeně zaklenutou poměrně hlubokou niku. Nad nikou a pod korunní římsou je na tomto průčelí kaple sepnuta snad původním (dnes obnaženým) táhlem z plochého železa. Na nárožích, nad korunní římsou, byly ještě roku 1967 zachovány dekorativní pískovcové vázy. V interiéru, na severní stěně niky, je zachována z cihel vyzděná a hladce omítnutá oltářní menza ve tvaru tumby.