Ekolka neboli elektrická jednokolka (anglicky electric unicycle, či jen EUC) je samovyvažovací zařízení s jedním kolem a stupačkami umístěnými na obou stranách kola. Jednokolka používá řadu senzorů, gyroskopů a akcelerometrů, spolu s elektrickým motorem pro automatické vyvážení tam a zpět. Vyvažování vlevo a vpravo je prováděno osobou a je ovládáno nakláněním těla během zatáček jako na kolech nebo skútrech.
Na keše na ekolce je minisérie dvou tradiček, dvou multin, jednoho letterboxu, jednoho wheriga a jedné mysterky, která ma za cíl propagovat tento stylový způsob dopravy za odlovem keší mezi kačerskou komunitou. Samozřejmě, odlov této minisérie na ekolkce je pouze doporučený, ale rozhodně není žádnou podmínkou. Volba dopravního prostředku je jen na vás.
Na keše na ekolkce - Cesta na zalesněnou planinu
Na keše na ekolce - Cesta za elektrickou energií
Ze čtyř kol přes dvě až k jednomu ANEB jak jsem se k tomu dostal
Jako člověk, který se během svého pracovního dne pohybuje na různých místech v centru i na okraji krajského města jsem dospěl k poznání, že mne již nadále nebaví marnit čas s ostatními auty v kolonách na různých křižovatkách a semaforech. Dospěl jsem tedy k poznání, že dlouhodobě se musím přemísťovat jinak. Budějice jsou sice takový "malý český Peking", který se cyklisty jen hemží, nicméně, musím říct, že mě těžkopádné kolo do hustého městského provozu moc nelákalo. Proto jsem se začal ohlížet po menším, hbitějším, skladnějším, a také, pokud možno rychlejším dopravním prostředku. Ježíšek mi na Vánoce 2020 nadělil elektrickou koloběžku. která celkem splňovala mé představy. S čím jsem bohužel dopředu nepočítal, byla jízda po "kočičích hlavách" v historickém centru města. Začal jsem proto hledat odpruženou variantu elektrické koloběžky i s větším výkonem motoru a baterie. Při svém brouzdání po webu a eshopech jsem zjistil, že existuje celkem velká plejáda prostředků osobní přepravy, které spdají do dnes módní kategorie mikromobility.
Po provedení drobné "rešerše" především prostřednictvím videií z YouTube (Elektrická jednokolka vs. hoverboard vs. elektrická koloběžka či Elektrická jednokolka výhody a nevýhody) jsem dospěl k závěru, že nejlepší řešení představuje právě elektrická jednokolka. (K poznání, že se mám důkladně zajímat o kapacitu baterie, max. rychlost, ale hlavně o velikost a šíři kola jsem dospěl až později.) Pořídil jsem si pro začátek k naučení se tu nejdostupnější ekolku na našem trhu (na obrázku dole ta úplně vpravo a pak již následovala ta nejzásadnější část celého procesu, tj. "zkrocení neposlušného oře":-)
Náš rodinný ekolka gang.
Musím říct, že učit se jezdit sám metodou pokus-omyl bez instruktora či zkušenějšího kolegy není právě snadné. Pokud nejste cirkusoví artisté, lyžaři, "skejťáci" či bruslaři (což ani jedno já nejsem), hodně se u toho zapotíte. Na internetu sice najedete videa "začátečníků, kteří prakticky hned jezí". Dlužno dodat, že ale jen málokdo jezdí do 15 minut po začátku.
Asi tak 90% lidí jezdí ze začátku nějak takhle podobně jako v tomto videu. Chce to ale vytrvat, protože výsledek opravdu stojí za to. Instruktážní videa jako třeba Jak se naučit jezdit na elektrické jednokolce či Jak jezdit na elektrické jednokolce bezpečně jsou sice fajn, ale nic se nevyrovná tomu, když máte s sebou někoho, kdo vám řekne: "Tuhle nohu, silnější, sem, tu druhou vedle pedálu, naklopit, odrazit, naskočit." Můj jedenáctiletý syn po mé instruktáži druhý den jezdil, mně samotnému to trvalo asi tak dva dny. (Rozumějte cca "48 hodin" rozložených do pár týdnů, určitě to nebyla dvě odpoledne;-). Na druhou stranu je dobře, že učební proces eliminuje nežádoucí elementy hned v zárodku, přece jen, není to "zaplať si sdílenou koloběžku a jeď":-) Naučit se na ekolce dobře jezdit určitě trvá nejdéle ze všech elektrovozítek. V porovnání s nimi je to taky pak nepoměrně zábavnější:-)
Pokud jste to opravdu dočetli až sem, a máte puzení si to zkusit, dovolím si dát pár nejzákladnějších tipů jak jezdit. Ne, nemusíte mít právě sebevražedné sklony, ani já je nemám:-), jízda sice může vypadat nebezpečně, ale pokud máte vytvořené dobré a pevné návyky a jste bdělí, nebezpečí je opravdu minimální.
1. Najděte si nějaký sloup, kterého se můžete držet a zkuste na ekolce prostě nejdříve jenom stát.
2. Pak zkuste jezdit rovně podél plotu, kterého se můžete přidržet...
...nebo to můžete zkoušet "obouruč" na lávce. Jakmile dovedete jezdit rovně, začněte trénovat nastupování a vystupování bez držení, zrychlování a zpomalování.
3. Nyní je čas pilovat zatáčky s podporou. Až nasbíráte dost zkušeností, zkuste to bez ní. Mně osobně se celkem osvědčila jízda okolo fotbalových branek na kraji Stromovky na okraji ČB.. (Aspoň se padá do měkkého. Nejde o vás, ekolce by nadměrné množství pádů na asfaltu či betonu mohlo vadit:-D)
4. Konečně samostatná jízda! Je to jako létat na létajícím talíři. Nicméně, jestli mohu doporučit, zkuste si vždy minimálně chránit kolena, lokty, hlavu a pokud možno i dlaně. (Právě na dlaně a kolena byste mohli nejčastěji "přistávat".)
Pokud jste již zkušenými jezdci, můžete se již pustit do provozu. Pro vlastní dobro doporučuji se seznámit především s §60a v novele zákona č. 361/2000 o pozemních komunikacích z roku 2018. Vždy se totiž najde pár lidí, kteří by "ty internety a tyhlety novoty" nejraději zakázali, ačkoliv pro svou nevůli nemají žádný pádný argument v podobě litery zákona. Státní i městská policie je k ekolkařům velmi liberální a za tu dobu, co jezdím od července 2021 jsem se setkával nejčastěji s lhostejností či obdivnými pohledy. A to i ze strany "nekolkařské populace". kromě pár výjimek ze strany několika morousů. Vše je o vzájemné toleranci a respektu. (Velmi v kostce: ekolkaři opravdu mohou na chodník (na rozdíl od kol a koloběžek) i na cyklostezky a dokonce i na silnici, pokud chodník není, kde dokonce mohou jet vlevo - což je oblíbené "kamikaze" téma v ekolkařské komunitě:-D
Vzhledem k tomu, že moje největší ekolka má kolo 16*3", prakticky žádný terén (kromě skály, prudkého svahu a příliš hluboké vody v bahnitých kolejích atp.) není problém a opravdu se takto dá efektivně a kompaktně přepravovat za kešemi. Dokonce jsem se několikrát projel za teploty jemně nad nulou po celkem rovném poli a i bez větších potíží, až jsem se divil. Problém nastal až při odstraňování bahna doma, kdy jsem musel párkrát ufouknout kolo, abych to kilo uschlého bahna dokázal ven vydloubat...
Takže ekolačeři a ekolačerky, vezměte své stroje a hurá na keše. Klidně si vemte i své bicykly, pokud ještě elektrickou jednokolku nemáte, tam kde jsem projel já na ekolce, vy byste měli taky. Přijměte pozvání na celkem zajímavé místo, zalesněnou planinu s pomníkem, které jsem objevil při naší první rodinné pandemické vyjíždce do přírody na jaře 2020.
Od pomníku to už bude ke keši jen posledních pár metrů, tam se bez svého vehiklu obejdete.
Určitě se na odlov vhodně oblečte:-)
Protože chci, aby keš dlouho vydržela v tomto stavu, dovolím si dopředu malou prosbu k manipulaci: Opatrně rozšroubujte v polovině schránky a po zalogování opět zase otočte až do zaskočení západky.
Na místě si také nezapomneňte opsat bonusové číslo pro závěrečnou keš celé minisérie.
Pro FTF lovce připravena drobná odměna.
Pokud jste na místo dojeli na odpružené ekolce, můžete si nedaleko, po předchozí domluvě s majiteli, zakrosit:-)
Buďte při odlovu opravdovými Robo-kačery:-)
Vymění jednou i Večerníček svůj obstarožní stroj za elektrickou verzi?