Nad Kerharticemi bylo v roce 1928 postaveno kovové odpočívadlo pod „parapletem“ s lavičkami a krásným pohledem na město. Vzniklo jako poděkování za zásluhy předsedy Okrašlovacího spolku v Ústí továrníka Jaroslava Jandery. Ten už dříve s láskou ke svému městu společně se spolkem vykouzlil idylická zákoutí v okolí města, která pojmenoval a označil tabulkami z dílny strojního truhláře J. Chudého. Vytvořeny byly i diapozitivy a tabulky s hesly vybízejícími k ochraně přírody Ústecka. Stavba byla částečně zrekonstruována počátkem 21. stol.
Zde se 8. 5. 1945 začal odvíjet tragický příběh, který skončil smrtí 5ti mladých chlapců. Na vyhlídce bylo 5 kluků z Řetové. Dalekohledem pozorovali dění kolem transportů stojících na kolejích. Nepostřehli, že je sledovali němečtí strážní u vlaku a z obavy před možným odstřelováním přikročili k odvetným rokům. Nejprve směrem k vyhlídce vystřelili, pak komando vyrazilo z nádraží ke stráni. Toho dne odpoledne se skupina kamarádů Miroslav Jappel, Jaroslav Pánek, Zdeněk Havlíček, a bratři Milan a Milouš Peřinové vydala do Kerhartic. Četa vojáků proběhla kolem továrny Saidl a spol. (Perla 03), přešla po lávce řeku a měla před sebou tuto skupinu. Němci je obklopili v domnění, že to jsou ti, které zahlédli na vyhlídce. Při osobní prohlídce u Pánka našli revolver. U dalších dalekohled, fotoaparát a trikolory na rukáv. Odvedli ja na nádraží. Zde byli čtyřčlenným soudem ve smyslu stanného práva odsouzeni k trestu smrti. Veškeré intervence byly marné. Kolem 20. hodiny byli převedeni přes koleje na kyšperskou stranu do místa, kterému se říká Korejtka, kde ja na svahu zastřelili.
V dnešní době je vyhlídka ve špatném stavu, výhled už není jako kdysi, ale pořád je na co koukat a toto místo stojí za návštěvu.
