Kuriozity rychnovské zeleně - stálezelená lípa
Ať už přijdete k této lípě v kteroukoli roční dobu, vždy bude zelená. Samozřejmě jako každý listnáč na podzim listy shodí, ale přesto má i na zimu zelenou korunu. Stálezelený listnáč - to se hned tak nevidí...
Při pohledu na zelené koule v korunách stromů napadne většinu lidí, že tam roste jmelí.Ale je to opravdu tak? Určitě ne vždy. I když v našich krajích je jmelí nejobvyklejší z těchto poloparazitů, jsou i jiní...
Do čeledi Loranthaceae (ochmetovité) náleží 21 rodů s asi 600 druhy. Oblast rozšíření převážné většiny zástupců jsou tropy a subtropy. U nás se vyskytují dva druhy ze dvou rodů, a to jmelí bílé (Viscum album L.) a ochmet evropský (Loranthus europaeus L.). Jsou to jediné poloparazitické rostliny (dřeviny) naší přírody. Na severní polokouli se vyskytují další zajimavé rody, a to Phoradendron (S. Amerika, Himaláj), který se na východě USA používá podobně jako u nás jmeli, a Arceuthobium, které má drobný vzrůst a spíše bylinný charakter.
JMELÍ BÍLÉ (Viscum album)
Název je tvořen z latinského viscus - lepidlo, albus - bílý. Lidové a cizí názvy: Lid. mejlí, omeli; slov. imelo; rus. omela; něm. Mistel; angl. Mistletoe.
Jedná se o menší stále zelený, pomalu rostoucí keř s kulovitou korunou, parazitující v korunách stromů. Vidličnaté větve dorůstají max. 30-50 (100) cm délky a u haustoria(útvar, který vznikl přeměnou kořene a jímž se poloparazit napojuje na vodivé dráhy hostitele) dosahují tloušťky palce. Dožívaji se až 25 let. Listy jsou kožovité, jednoduché, vstřícné, vejčité, dlouhé 3 - 4 cm. Květy jsou dvoudomé, umístěné koncově nebo v úžlabí listu. Kvete v březnu až dubnu. Prašníkové květy jsou nahloučené po 3 až 5, pestíkové po 1 až 3. Plodem jsou sklovitě bílé bobule velikosti hrachu.
Oblast rozšíření tohoto poloparazita je střední a jižní Evropa, Kavkaz a Malá Asie. U nás od nížin po podhorské polohy na celém území, ale jen místy hojně. Podle hostitele rozeznáváme tři rasy: jmelí na jedli (Abies), borovici (Picea) a listnáčích (Topol (Populus), vrba (Salix), lípa (Tilia), javor (Acer), olše (Alnus), bříza (Betula), jabloň (Malus), akát (Robinia), ořešák (Juglans), dub (Quercus), ad.) Neparazituje na smrku, modřínu, buku, jilmu.
U starogermánských a keltských kmenů bylo jmelí ve velké vážnosti. Na Nový rok se shromažďovali Druidi, aby přijali větvičku useknutou zlatým srpem; tato větvička potom zajišťovala štěstí a spokojenost. Z této pověry se vytvořil obyčej a jmelí je symbolem vánoční pohody, klidu a šťastného nového roku. V léčitelství se z jmelí používá odvar ze sušených větviček a listí jako prostředek močopudný, protikřečový a na snížení krevního tlaku. Je hlavní složkou čaje proti kornatění tepen ALVISANU.
OCHMET EVROPSKÝ (Loranthus europaeus)
Název je tvořen z řeckého loros - řemen a anthos - květ.
Cizí názvy: Slov. imelovec; rus. rjemnějecvetnik; něm. Riemenblume; angl. Loranthus. Je to menší keř s kulovitou korunou, paratizující v korunách dubů (Quercus) a v jižní Evropě i na jedlém kaštanu (Castanea sativa Mill.). Větvení má vidličnaté, větve dosahují délky 20-40 (50) cm, u haustoria jsou až jako palec tlusté. Listy jsou podlouhle vejčité, tlusté, 4-6 cm dlouhé. Květy jsou šestičetné, v koncových chudých klasovitých hroznech. Kvete v květnu až červnu. Plodem je zlatožlutá kulovitě hruškovitá bobule.
Oblast rozšíření je střední, jižní a jihovýchodní Evropa a okrajově zasahuje do Malé Asie. U nás roste roztroušeně v dubinách nejteplejších oblastí státu, zejména na jižní Moravě.
Použitá literatura:
Dendrologie lesnická, 3. část listnáče II (Angiospermae); Ing. Lubos Uradníček, CSc., Doc. Ing. RNDr. Jindřich Chmelař, DrSc.; MZLU Brno, 1996, 138 s.
Rostliny v domácí lékárně; Eva Hoffmannová, František S. Jebavý; Svoboda 1991, 205 s.
Praktická dendrologie (2); Karel Hieke; SZN, 1978, 589 s.
Fyziologie rostlin; Procházka, Macháčková, Krekule, Šebánek a kol.; Academia 1998, 484 s.
[Last listing update: 11.03.2022]