Druhý československý prezident (zvolený do funkce dne 18.12.1935), čtvrtý předseda vlády a první ministr zahraničí – to byl Edvard Beneš (1884–1948). V jeho politické kariéře se odrážely vlastně všechny velké události československých dějin první poloviny 20. století.
Jedni ho zavrhují, jiní obdivují. Právník a politik Edvard Beneš bezesporu patří k velkým a významným osobnostem naší historie. Však byl také naším prezidentem, a to hned dvakrát. Z této funkce také dvakrát abdikoval - poprvé v roce 1938 po podpisu Mnichovské dohody a podruhé v roce 1948, když se moci chopili komunisté. Dnes si připomínáme 74 let od jeho abdikace těmito sedmi zajímavostmi o jeho osobě.
Skromný původ
Obdobně jako Tomáš Garrigue Masaryk i Edvard Beneš pocházel ze skromných poměrů. Narodil se 28. května 1884 v obci Kožlany, která dnes leží na území Plzeňského kraje. Beneš neměl žádné zámožné předky, do roku 1848 patřila jeho rodina mezi nevolníky a pak se z nich stali sedláci. Edvard měl devět starších sourozenců. Největší vliv na něj měli bratři Václav a Vojtěch, oba byli učitelé a snažili se vést ke vzdělání i ostatní sourozence.
Léta studií a první setkání s Masarykem
Do Prahy se Edvard přestěhoval v roce 1896, když se jej rodiče rozhodli dát na studia. Edvard bydlel v bytě u bratra Vojtěcha a navštěvoval gymnázium, kde vynikal svou inteligencí a pracovitostí. Stranil se kolektivu, nebyl oblíbený mezi vrstevníky a ani mezi profesory. Nejvíce se zajímal o historii. V době studií na gymnáziu se poprvé setkal s Tomášem Garriguem Masarykem, s jeho názory se však ještě příliš neztotožňoval. Připadaly mu málo socialistické. Po maturitní zkoušce, kterou složil s průměrným hodnocením, nastoupil na filosofickou fakultu.
Beneš překladatel
Uchvátila jej francouzština, a to natolik, že se rozhodl přeložit do češtiny Zolův román Zabiják. V roce 1905 jeho překlad vyšel, poprvé se při té příležitosti podepsal jako Edvard. Po roce studia odjel Edvard Beneš na Masarykovo doporučení studovat na pařížskou Sorbonu. Zavítal také do Londýna a Berlína, studia dokončil v roce 1909 v Praze. V tomtéž roce se oženil a začal se živit jako středoškolský profesor. Rovněž publikoval velké množství odborných článků, v nichž se zabýval například reformou školství či délkou pracovní doby. Odtud už to byl jen krok, aby se dal na politiku.
Politice zasvětil život
Politika se stala jeho životní vášní: "Člověk nemá mít víc než jednu vášeň. Jeden pije, druhý letí na ženský, třetí hraje karty. Já propadl politice." V době první světové války organizoval Beneš odboj. Bylo třeba, aby domácí odboj v součinnosti se zahraničním připravil národ na konec monarchie, a proto vznikla domácí odbojová organizace Maffie. Beneš měl velké množství kontaktů, a tak se mu dařilo navazovat cenná spojení. Byl hlavním tahounem československého zahraničního odboje. Ve spolupráci s Milanem Rastislavem Štefánikem přispěl k vytvoření samostatných Československých legií, které svedly mnoho bojů během první světové války.
Opěvovaný i zatracovaný ministr zahraničí
Po 28. říjnu 1918, kdy vzniklo samostatné Československo, byl Edvard Beneš jmenován ministrem zahraničí. Do Československa se však vrátil až na sklonku září 1919, do té doby působil ve Francii. Při příjezdu jej na nádraží vítaly zástupy lidí, dostavil se i prezident Masaryk. Brzo se však objevili i první odpůrci. Bylo mu například vyčítáno, že se mu k Československu nepodařilo připojit větší kus německého území. O řadu let později byl naopak zatracován za to, že pohraničí hustě osídlené Němci vůbec připojoval.
Léta prezidentská
"Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme," prohlásil na pohřbu T. G. Masaryka v roce 1937. V té době už zastával třetím rokem prezidentský úřad. Edvard Beneš byl československým prezidentem od roku 1935 do roku 1948. Ovšem v době druhé světové války zastával tuto funkci v exilu.
Druhá abdikace a smrt
Z funkce prezidenta podruhé odstoupil 7. června 1948 a jeho nástupcem se stal Klement Gottwald. Ferdinand Peroutka na tento Benešův krok uvedl, že potřeboval klid, aby mohl bojovat se svou nemocí. Jeho zdraví bylo v té době hodně podlomené. Místo toho se však ocitl uprostřed tragédie. Edvard Beneš zemřel dne 3. září 1948 v Sezimově Ústí.
Nespočetné davy lidí přišly naposledy vzdát hold milovanému prezidentovi a dát najevo lásku ke svobodě. Špičky komunistického režimu se okázale zúčastnily státního pohřbu, který se konal 8. září 1948. Poté, co byly Benešovy ostatky vyneseny z Pantheonu Národního muzea a neseny ve smutečním průvodu ulicemi Prahy, se vrátily do Sezimova Ústí, kde byly 10. září uloženy do hrobu v zahradě vily manželů Benešových. Nový režim se neuchýlil k přímým represím proti jeho vdově, která svého chotě přežila o šestadvacet let a je pohřbena spolu s ním.
O vile Hany a Edvarda Benešových
Vila Hany a Edvarda Benešových byla postavena mezi léty 1930 a 1931 dle návrhu architekta Petra Kropáčka. Během druhé světové války sloužila jako vojenská škola a poté internát pro těhotné ženy. Díky tomu nebyla budova za války poničena. Po návratu manželů Benešových z exilu došlo v letech 1945 až 1948 k její renovaci a drobným stavebním úpravám. Po smrti Hany Benešové převzal v roce 1975 nemovitost Okresní národní výbor v Táboře a následně byl dům smluvně převeden do majetku Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Ten zadal Projektovému ústavu výstavby hl. m. Prahy rekonstrukci objektu, která dispozici rodinné vily změnila v rezidenci vlády. Poslední významná rekonstrukce proběhla mezi léty 2006 a 2009.
Kolem vily se na rozloze 11 hektarů rozkládá i zahrada, jež je upravena v anglickém stylu. Jejím autorem je Otokar Fierlinger. Hana Benešová si zde založila alpinium – skalku, kterou návštěvníci mohou obdivovat i dnes. V zahradě jsou rozmístěny plastiky a keramické vázy, jež umocňují rozmanitost rozličných zákoutí zahrady. Také se zde nachází tzv. Čapkova studánka pojmenovaná po Karlu Čapkovi, který poradil Edvardu Benešovi, jak vyřešit problém s podmáčeným místem u přepadu vody z bazénu. V zahradě pod vilou v místě zvaném Kazatelna, kde dle pověsti k věřícím promlouval Jan Hus, je hrobka druhého československého prezidenta E. Beneše.
Poblíž hrobky manželů Benešových se nachází Památník dr. Edvarda Beneše s renovovanou expozicí z roku 2018.
Povinný úkol pro uznání logu:
Vyfoťte u desky Úřadu vlády České republiky vpravo od vstupní brány do zahrady sebe, svoji GPS či jiný osobní předmět, který vás bude identifikovat (CWG, TB, apod.). Fotografie přiložte k logu, prosím! Logy bez fotografií mohou být považovány za nesplnění podmínek této keše a mohou být (bez upozornění) smazány.
Bohužel Úřad vlády nechal desku odstranit, prozatím uznávám jakoukoliv fotku z místa.
Doporučený nepovinný úkol:
Neváhejte vstoupit do zahrady a udělejte si zde malou procházku až k hrobce manželů Benešových. Určitě se vám tu bude líbit a nebudete litovat:-) Budu rád, pokud připojíte další fotografii či fotografie od hrobky či z kteréhokoliv jiného místa v zahradě. Děkuji!
Otevírací doba:
Hrobka je umístěna v zahradě, kam je omezený vstup. Máte-li zájem o prohlídku zahrady, načasujte si svou návštěvu tak, abyste odtud neodcházeli zklamaní:
DUBEN - ŘÍJEN : 10.00 - 16.00
LISTOPAD - BŘEZEN : ZAVŘENO
Komentované prohlídky objektu a přilehlé zahrady budou v sezóně 2022 probíhat od 15.4. do 30.10. každou sobotu a neděli a ve vybrané státní svátky (15.4., 5.7., 6.7. a 28.10.) vždy od 10.00 do 17.00.
Virtual Rewards 3.0 - 2022-2023
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between March 1, 2022 and March 1, 2023. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 3.0 on the Geocaching Blog.