Tři otisky Virtual Cache

Legenda
o třech otiscích

Toho času žil v jedné nedaleké vsi mladík jménem Václav. Byl to člověk hodný a pracovitý a místními se těšil velké oblibě. Měl ale tíživý pocit, že mu v životě něco chybí, jen nedokázal přesně říci co. I rozhodl se proto jednoho dne, že se to vydá najít, ať už to bylo cokoli.
Zanedlouho ho jeho kroky dovedly k podivným pískovcovým kamenům. Václav si u nich chtěl na chvíli odpočinout. Ze zad sundal ranec, a jak usedal, ozval se za jeho zády hlas: „Krásného dne přeji. Mohu se připojit?“ Hlas patřil usměvavému a ve zdejších končinách nezvykle oděnému muži. Přes rameno mu visel dlouhý háv, který se mu dále obmotával kolem těla, a na nohou měl prosté sandály. Václav úlekem nadskočil, ale vzápětí přikývl a nabídl cizinci místo. Ti dva zabředli do hovoru a Václav vyprávěl o tom, že se vydal na cestu najít něco, co ani sám pořádně neví, co je. Neznámý muž ho bedlivě poslouchal a pak řekl: „To, co hledáš, je štěstí. To ale nemůžeš najít tak, že ho budeš hledat. Štěstí přichází zevnitř. Najdeš ho teprve tak, že ho hledat přestaneš a začneš žít v přítomném okamžiku.“ Inspirován těmito slovy rozhodl se Václav, že vytesá do kamene otisk své ruky na znamení tohoto setkání. A tak se stalo.
S mírným pocitem naplnění pokračoval přes lesy a louky daleko na jih, dokud nestanul před dalšími podivnými kameny. Jeden z nich vypadal skoro jako trůn. Jen co na něj Václav usedl, aby nechal ulevit nohám, někdo mu zaklepal na rameno. Byl to pán v mysliveckém obleku, osmahlých lící, v dlouhém plášti a klobouku. Tenkými prsty si probíral černý plnovous a s jízlivým úsměvem v černých uhrančivých očích hleděl na mladíka. „Hezký den, pane.“ pozdravil Václav. „Mohu vám nějak pomoci?“ Pán se strašlivě zasmál: „Mně bys chtěl pomáhat? Jak se na tebe dívám, tak bych spíš já měl pomoci tobě.“ A tak ti dva opět zabředli do hovoru a Václav vyprávěl o svém hledání i o nedávném setkání. Pán si vše pečlivě vyslechl a pak pravil: „To, co hledáš, je pravda. Ale ne jen tak ledasjaká. Je to pravda o tobě samém. Věz, že jsi třemi věcmi. Tím, co si myslíš, že jsi, tím, co si myslí ostatní, že jsi, a tím, co skutečně jsi. Který z nich myslíš, že je ten pravdivý? Pokud se v sobě mýlíš a mýlí se v tobě i ostatní, kdo potom zbývá, aby řekl, kým skutečně jsi?“ Jak to dořekl, zablýsklo se mu v očích a roztáhl se mu už tak široký úsměv. Přemýšleje nad tou nezodpovězenou otázkou, rozhodl se Václav otisknout svou ruku vysoko do kamene na znamení tohoto setkání. A tak se stalo.
Václav pokračoval ve své cestě, dychtivý vidět, co ho ještě čeká. A nemusel čekat dlouho, neboť brzy došel k malé osamělé jeskyni. Před ní seděl starý vousatý muž a v kotlíku na ohni vařil polévku. Byl to poustevník. Jak mladíka spatřil, pokynul mu rukou, ať usedne a připojí se k němu. Rozdělil se s ním o svůj oběd, zvědav vyslechnout si, co ho sem přivádí. Václav potřetí vyprávěl o svém hledání i o předchozích dvou setkáních. Moudrý stařec chvíli hleděl do skomírajících uhlíků v ohni a pak řekl: „To, co hledáš, je láska. Láska totiž dává jen sebe a bere jen ze sebe. Neovládá, ani nechce být ovládána. Neboť lásce postačuje láska. A nemysli si, že můžeš usměrňovat její běh, neboť láska, uzná-li tě toho hodným, bude sama řídit tvůj běh.“ Po těch slovech Václava ovládl pocit radosti; radosti z naplnění a uvědomění, radosti z toho, že nalezl to, co hledal. A na znamení setkání s poustevníkem, rozhodl se opět vytesat svou ruku do kamene. A tak se stalo.
Václav ještě několik dnů chodil krajem, než se vrátil zpět do své vsi. Nekráčel jím ale bezduše. Už nebyl tím stejným člověkem, jakým býval. To, co se naučil o štěstí, pravdě a lásce, vedlo jeho kroky. Václav nakonec prožil mnoho šťastných let a ty tři otisky se navždy staly symbolem jeho cesty a lekcí, které se na ní naučil.

Jak zalogovat virtuálku

Vaším úkolem je navštívit všechna tři místa uvedená v legendě, tj. Buddhovy kameny, Čertovy hrady a poustevníkovu jeskyni a vyfotit svou vlastní ruku, sebe, GPS či osobní předmět na místě otisků, viz obrázky níže. Nestačí pouze fotky z okolí daných míst! Otisky na nich musí být jasně viditelné. Logy, které nebudou splňovat tento požadavek, budou smazány.

How to log the virtual cache

Your task is to visit all three places from the legend, i.e. Buddha stones, Devil's castles and the hermit's cave (see waypoints) and take pictures of your very own hand, your face, GPS device or a personal item on the places of the imprints, see images below. It is not enough to post regular photos of you from those locations! The imprints must be visible. Logs that do not match this requirement will be deleted.

Comment logger le géocache

Votre tâche est de visiter les trois endroits légendaires: les pierres du Bouddha, les châteaux du Diable et la grotte de l'ermite et de prendre des photos de votre main ou d'un objet personnel à l'endroit où sont les empreintes, voir la photo ci-dessous. Cela n'est pas assez d'envoyer de simples photos de vous dans ces endroits! Les productions qui ne sont pas en cohérence avec les critères établis seront effacés.

Buddhovy kameny


Čertovy hrady


Poustevníkova jeskyně