Přímó cestó okolo potoka na vrchním konco dědině přendeme k draze a pak za drahó k potoko Olešniko. Za potokem se řiká polám "Na ščerkách". Za dřivjéšich času se to řikalo "o Švédské". Stávala to kdese Švédská boži moka. Bela přes tře metre vesoká a dule dva metre do štverca šeroká. Bela vestavěná z kameni a tihel, od větru a dyšča ošlahaná. Na vrcho - tak dva metre od zemi - bel véklenek, skoro metr vesoké a v něm napředko dva slópke ze žlotyho piskovce, pěkně odělany. Ve véklenko bel vsazené štvercové bředlecové kameň a na něm možná bel kdese nejaké nápis. Pokretá bela taškama a navrcho bel železné křéžek. Čelem stála boži moka ke straně jihovéchodni. Véklenek bel prostranné a ledi se tam skovávale před bóřkó a dyščem. E tři ledi tam skrčeni vlezle. Kloci tam velizale jeden drohymo po ramenech a dělale tam nezbedo.
Teho časo - vic jak před šedesáti letama - bela okolo Švédské boži moke lóka, pastvina. Rustlo to všecko možny kviti, jenom to barvama hrálo. Děti sem před Božim tělem chodile natrhat si tech kvitek. Po senách a na podzem si tam chodile děti hrát a pást kráve. Staři ledi říkávale, že v noce tancojó okolo boži moke světylka - bludičke (bele to mokřene).
Podle pověsti bel pré pod Švédskó boži mokó pochované nejaké vesoké švédské dustojnik, keré to padl v bitvě ve švédsky válke. Bel pré pochované e s drahocennó vyzbrojó. Na misto jeho hrobo pré přejela e jeho manželka a nechala postavit to boži moko. Časem se přebájilo, že je tam zakopané poklad. Za dřivjéšich let se to na polo veorávalo hodně dělovéch kolé z té bitve. V roko 1886 - 8. dobna v noce - pobóřel ponocné sósede, keři ešče v hospodě popijele, a celé pryč jim ohlašoval, že za drahó o Švédské boži moke je světlo a slešeť tam bócháni. Hneď tam všeci otěkale a zastihle tam tře chlape, keři boži moko podkopávale. Deš se jich ptale, proč to dělaji, řekle jim, že tam hledaji poklad. Bele to tři bratři Austi, Němci z Krahulči a bele do rána zavřeni v obecni šatlavě a pak odvedeni do Šternberka. Po tem velkym poškozeňó bela Švédská boži moka rozbóraná a pod ňó našle jenom černošedé popel. Kameň z véklenko dale pozďéš na komin obecniho domko č.66 (jož to take néni). A pěkny piskovcovy slópke skovale k homno na čisle 41. Toto homno v roko 1911 vehořelo a e slópke vzale za svi.
Tak zmizela stará památka pověrčivosťó e chtivosťó ledi. Od scelováni jož se neřiká tem polám o "Švédské", ale jenom "Na ščerkách" za drahó. Pastvine, lóčke zmizele a ta přirodni krása, kerá bela za času Švédské boži moke zmizela nenávratně take.
ukázka štarnovského nářečí
mapa z roku 1880, viditelně označena boží muka (tehdy tam ještě stála)
Pokud byste měli i vy nějaké informace o umístění Švédské boží muky u Štarnova, budu rád za doplňující informace.
Informace převzaty od: Adolf Smetana (z obecních záznamů a pamětí rodičů), Ladislav Streck (1999)
Keška vás dovede do míst, kde stávala zmíněná Švédská boží muka (viz waypoint). Abych vás ale netahal jen bezvýznamně do pole, kde už boží muka nejsou, umístil jsem keš o trošku vedle do malého hájku poblíž smírčího kříže. Smírčí kříž vznikl někdy v 15. až 17. století. Jedná se o jeden ze tří smírčích křížů v obci Štarnov, přičemž jeden se nachází u místního kostela a druhý byl převezen v roce 1911 na Ústřední hřvitov do Olomouce na hrob I. Wurma. Jedná se o doklad jedné z forem výkonu smírčího práva uplatňovaného ve středověku.
