Srnec obecný

Srnec obecný (Capreolus capreolus) je hojně rozšířený sudokopytník z čeledi jelenovití. Z evropských druhů jelenovitých je nejmenší. Samice srnce se nazývá srna (řidčeji srnka), mládě pak srnče (řidčeji srně). V České republice se jedná vedle prasete divokého o nejrozšířenější spárkatou zvěř.

Srnec obecný je relativně malým zástupcem své čeledi. Dosahuje hmotnosti mezi 15–30 kg a v kohoutku měří 65–75 cm. Ocas (kelka) je velmi krátký (2–3 cm) a sotva viditelný. Přes léto má jeho srst mírně rezavo-červený odstín, s koncem roku však narůstá nová zimní srst a její zbarvení znatelně tmavne (srnčí zvěř přebarvuje). Samci mají relativně krátké parůžky, které mohou u jedinců v dobrých podmínkách dorůstat až do délky 25 cm. Každým rokem, v rozmezí od října do listopadu, shazují samci své parůžky a na jaře příštího roku jim narůstají nové, které jsou zpočátku pokryté jakousi sametovou vrstvou, která se nazývá lýčí a vyživuje parůžek při vývoji a růstu. Po dokončení vývoje parůžků je srnec vytlouká – zbavuje parůžky odumřelého lýčí otíráním o slabé kmínky stromů nebo keřů (podle druhu stromu nebo keře se odvíjí odstín parůžků např. na jižní Moravě mají srnci světlé parůžky a v Beskydech nebo ve výše položených lesích mají srnci obvykle parůžky tmavší). Srnčí paroží může být jednoduše zašpičatělé, ale stejně tak může mít naopak 4–6 výsad. Takže to může být špičák, vidlák, šesterák, výjimečně osmerák (čtyři výsady na jednom parůžku) nebo raritní srnec s různě nepravidelně deformovaným a členitým parožím. Srnec své parůžky shazuje v listopadu a prosinci. Při poranění pučnic parůžků, někdy však i v důsledku poranění varlat (ráže) vznikají v paroží srnčí zvěře abnormality, tzv. parukáči s houbovitým parožím, které zůstává trvale v lýčí a vývrtkáči s parožím ve tvaru vývrtky.

Srnec obecný žije v lesích, za soumraku, kdy je nejaktivnější, velmi často navštěvuje zemědělskou krajinu a často proniká až na okraje měst. Obývá prakticky celou Evropu, ve velkém počtu chybí pouze na severu Skandinávie, zasahuje také až k pobřeží Kaspického moře a na území Malé Asie.

V České republice se jedná o nejhojnějšího sudokopytníka. V roce 1970 byla jeho početnost odhadována na 198 000 jedinců, v roce 2006 již na více než 300 000 jedinců (nejvíce od 60. let 20. století).

Srnčí je v České republice nejvíce loveným druhem srstnaté zvěře. Roční odstřel činí průměrně 110 000 kusů. Srnci se loví od 16. května do 30. září, srny a srnčata od 1. září do 31. prosince. Lov se provádí osamělým čekáním, šoulačkou či vábením, a to kulovnicí. Dříve se srnčí zvěř střílela i broky, což však není v současnosti z etických důvodů povoleno. Ve středověku a raném novověku se srnčí zvěř chytala do tenat nebo se štvala psy. Zajímavý je lov vábením, který se provádí zejména v období říje. Lovec při něm pomocí vábničky nebo lístku trávy napodobuje pískání říjné srny, aby srnce přivábil na dostřel.

Zdroj Wiki.

Ke keši : v keši není tužka, nevkládejte žádné předměty a vracejte do původního stavu - děkuji.

Pozor jste v oblasti lovů !!!! Nechoďte sem po setmění, používejte spíše výrazně barevné oblečení. V okolí keše v lese a na louce je několik fotopastí ( myslivci ) s live přenosem fotografií a videa.