Pod hrází Pilského rybníka poblíž Skorkova ve mlýně vytahovala paní mlynářová z pece koláče pěkně do růžova vypečené. Do síně před kuchyní vkročili právě v tu chvíli dva muži, mlynářce zcela neznámí. „Nějací pocestní,“ řekla si mlynářka, „proč asi přišli?“
„Paní mlynářová, jsme hladoví pocestní. Prosíme vás, dejte nám něco k jídlu,“ zaprosil první.
Mlynářka, která právě měla pečený koláč na lopatě, podala ho tomu, který stál blíže k ní, nikoliv tomu, který o něj požádal.
Vandrovní poděkovali a odešli na hráz rybníka. Tam se nepohodli o koláč. První jej chtěl celý, protože ho vyprosil, druhý chtěl totéž, protože mu ho mlynářka podala. Hádali se. Posléze si ujednali, že celý koláč dostane z nich ten, který dříve přeplave rybník. Nechtěli se o něj rozdělit, sobecky chtěl každý celý koláč.
Měli hlad a pospíchali, aby závod o jídlo co nejdříve skončil. Svlékli se, houpli do rybníka a ráznými rozmachy rukama rozhrnovali vodu. Plavali obratně. Slabšího z nich, když se blížil do prostředka rybníka, chytily křeče a začal tonout. Volal o pomoc. Druhý měl nyní koláč sice jistý, ale nechat tonoucího bez přispění, bez pomoci, to přece nemohl. Pomáhal svému druhovi. Ten ve smrtelném zápase o život se křečovitě zachytil jeho ruky. Voda se vlnila jejich zoufalým úsilím dostat se z její moci. Potom však se hladina rybníka uklidnila. I pocestní zklidněli. Utopili se. Pro koláč zahynuli dva lidé.
Na paměť smutné události postavili lidé na místě, kde našli šaty utopených, kříž s nápisem: „Pomník dvou utonulých pocestných roku 1636.“
Emanuel Horký: Z kraje Šimona kouzelníka (1958)
Přijměte pozvánku k procházce okolo Skorkovského (též Pilského) rybníka. Jedná se o chovný rybník o objemu 160 000 m3 a rozloze 18 ha. Rybník je napájen třemi nepojmenovanými toky. První vytéká ze Zbinožského rybníku, druhý pramení ve Skorkově a třetí u silnice III/3484 nedaleko hřbitova. Z rybníku voda odtéká na dvou místech a nedaleko se toky spojují do jednoho, který teče směrem k Herálci a vlévá se do Nohavického potoku.
Autorem fotografie je Jan Chládek.
Mladší verzi pověsti o kříži na hrázi rybníka můžeme číst již ve třetím čísle prvního ročníku časopisu Zálesí, vydaném v září roku 1919. Jaký příběh se doopravdy skrývá za pochmurným nápisem na kříži, to se můžeme dnes již jen domnívat. Jedno je však jisté, téměř čtyři sta let starý kříž stále stojí na hrázi rybníka a slouží jako odstrašující příklad pro kohokoliv, kdo by chtěl pořádat plavecké závody o čerstvě pečený koláč.
Ke keši
Keš lze pojmout jako drive in, nicméně doporučuji ponechat vozidlo u hlavní cesty ze Skorkova do Herálce, nebo alespoň na rozcestí. Jednak proto, abychom zbytečně nepřitahovali pozornost obyvatel vedlejšího stavení, jednak proto, že Skorkovský rybník za procházku rozhodně stojí.