Na Čihadlem číhá sýček,
Houká táhle výr i sova,
Výr je sýčků strýček,
Vracím se sem zas a znova...
Dovolte, abych Vás tímto neumělým čtyřverším pozval na místo, kde určitě naleznete klid pro velikonoční rozjímání, na hřbítek nad údolím říčky Litavky, kterou odtud můžete též při troše štěstí spatřit.
Po ukradení byla dne 5.1.2024 přemístěna
Nejraději mám keše s příběhem, tak začnu tím příběhem: Počátkem roku 2022 se mi v poště objevila pozvánka na Horobraní, obvykle takovou nevyžádanou poštu ignoruji, ale tady jsem udělal výjimku a poštu jsem otevřel. U nás v Polabí jsou kopečky nevysoké. Jejich obtížnost je určována počasím, je-li kopeček v poli, můžete si odnést z vrcholku docela výživné bláto, ovšem ani u kopečků v lese nejsou vrcholky zadarmo, zde se obvykle musíte prodírat nepříjemným podrostem, maliním či ostružiním, v poslední době je cesta zpříjemněna též popadanými stromy či zbytky po těžbě dřeva. A tak když jsem si chtěl užít jiný les, musel jsem vyrazit mimo úrodné Polabí. Jedním z mých cílů se staly i Brdy, tady jsou kopečky vyšší a mnohdy vyšperkovany kameny či kamennými poli. Je zde neskonale krásně, zejména když vyjde slušně počasí. A já jsem měl štěstí, vyšlo.... Tak snad vyjde i vám při návštěvě této keše. Snad se vám tu bude líbit nejen v čase velikonoc, ale i před nimi či po nich.
Jak jsem již výše uvedl, pozval jsem vás na hřbítek Na Čihadle. Podívejme se na slovo čihadlo poněkud podrobněji:
Ve Slovníku spisovného jazyka českého si můžeme přečíst: čihadlo = místo či zařízení na lapání ptáků. Má tedy toto slovo velmi úzkou souvislost s další krásným českým slovem čižba. Čižbou se rozumí lov drobných ptáků pomocí nejrůznějších loveckých technik (pasti, sítě, oka, lep…).
Slovo čižba je odvozeno od slovesa číhat, které sloužilo i jako ptáčnický termín. Slovo souvisí s tvarem čouhat, tj. vykukovat (např. z úkrytu) a je zřejmě příbuzné se slovesem koukat (německy gucken).
Čižba (čužba, léčba, ptáčnictví) existovala od nepaměti vedle myslivosti a sokolnictví jako samostatný obor nebo dokonce „profese“. Byla doplňkovým zdrojem potravy, finančního příjmu i lidové zábavy. Písemné záznamy jsou známy až ze starověku, ale čižba je téměř jistě mnohem starší. Již v době římské byla na vrcholu rozvoje a kvetla ve všech územích přiléhajících ke středozemnímu moři. Nejstarší záznam z našeho území podává patrně Kosmova kronika „… Nic nezmohou záseky Čechů proti Němcům, tak jak nadarmo bývá roztažena síť před očima ptactva…" O staré tradici svědčí i související příjmení (Čihák, Ptáčník, Čížek, Stehlík, Hejl, Černohlávek) místní jména (Čihadlo, na Čihadle), rozšířená pořekadla („Když ptáčka lapají pěkně mu zpívají“), používané slangové výrazy („volavka“, „hejl“) nebo rčení („Zasral se jak vějica“, „Skočil mu na lep“, „Sedl na vějičku“, „Kouká jak hejl“, „na nose má hejla“).
Po exkurzi v kabinetu českého jazyka se podívejme ještě do kabinetu zeměpisného:
Jeden kopeček Čihadla se "tyčí" nad vesnicí v okrese Nymburk, která je částí obce Stará Lysá. Nejvyšší ze všech Čihadel je asi hora na česko-polské hranici v Krkonoších severně od Špindlerova Mlýna (Čihadlo - 1224 m). A mnoho dalších pohoří má svoje Čihadlo. A na mapě najdete určitě i rybník Čihadlo nebo přírodní rezervaci.
A doufám, že i vy si vyčíháte ten případný okamžik pro nalezení této keše.
Pro přístup doporučuji zahájit procházku ve vísce Lhotka - viz WP1, kde jistě naleznete nejen dostatek vhodných prostor pro parkování, ale možná i nějaké občertvení - já jsem toto štěstí neměl, byl jsem ve vísce moc brzo. Z vísky je cesta pohodná, ovšem v žádném případě se nepokoušejte o jízdu autem - je to zakázané. Dále pak můžete pokračovat pohodlně pod Plešivcem a procházku opět ukončit ve Lhotce.
Alternativně ovšem více méně do nepříjemného kopce je možný přístup a parking v údolí Litavky - viz WP2.