Valpuržina (Filipojakubská) noc
Noc z 30. dubna na 1. května je dodnes živý a velmi starý lidový svátek. Vychází z keltského svátku Betline, což ve starokeltštině znamená oheň na uctění boha Belena, učitele druidů a ochránce lidu. Ceremonie začala 30. dubna tím, že druidové zapálili oheň, od něhož pak lidé z vesnice zapalovali ohně ve svých krbech (prvek oheň). Kolem ohně se tančily ceremoniální tance (prvek země). V některých oblastech se vztyčovala májka (prvek vzduch), což byl hlohem ozdobený kmen břízy, který byl pomalován bílými a červenými spirálami. Lidé se vypravovali k blízkým menhirům, které polévali vodou (prvek voda) a prosili za příznivé počasí či bohatý lov.
S nadvládou germánů vzrostl význam zapáleného ohně, který plnil zejména očistnou funkci a posiloval astrální sluneční božstvo.
Tento svátek byl zasvěcen svaté Valpurgii, saské bohyni, bojovnici proti temným silám, jíž tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi (odtud Valpuržina noc). Během Valpuržiny noci čarodějnice na svém shromáždění tančí, hodují a radují se ze všeho zlého, co napáchaly. Poté se rozletí na košťatech po okolí, aby škodily lidem, dobytku i budoucí úrodě. Úkolem každé hospodyně bylo od nekalostí čarodějnic ochránit sebe, svou rodinu i hospodářství. Na ochranu musely být dveře domu opatřené křížem a dům musel být vykropen svěcenou vodou. Před vrata domu i chléva se položila řezanka, vyrýpnuté drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela přepočítat všechna stébla, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a pichlavé trní, aby se čarodějnice poranila, na ochranu před nimi se zapichovaly i vidle a košťata. Zároveň se muselo dbát na to, aby z domu nikdo neodnesl nějaký předmět, neboť by do něj mohla vstoupit temná magická noc.
Na zahnání čarodějnic muži práskali na návsi bičem a hlídali velký oheň (ochrannou vatru). Postupem času se z těchto ohňů stalo „pálení čarodějnic". Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky, aby lidé letící čarodějnice srazili k zemi a hned je v ohni upálili. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti a věřilo se, že se právě tuto noc otevírají místa s ukrytým pokladem.
Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedl k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil. Odtud vychází i pojmenování Filipojakubská noc.
V současnosti se tuto noc na mnoha místech pořádá “pálení čarodějnic”, kdy se večer zapálí velký oheň, sejde se rodina, přátelé a sousedé, děti se oblečou do čarodějných kostýmů, opékají se buřty. Tato noc je prý nejplodnější z celého roku, tak se to může hodit všem, kteří si přejí děťátko. Přes plameny lidé skáčou, aby vstoupili do nového roku očištěni od všeho negativního, co v uplynulém roce prožili. Je důležité, aby člověk v okamžiku, kdy přeskakuje oheň, myslel na to, co si přeje, nebo na to, čeho se chce zbavit.
(čerpáno z webů novinky.cz a padesatprocent.cz)