Každý z vás se už určitě setkal s různými pranostikami,,tak se pojďme podívat na jednu dubnovou,. kdy slaví svátek Jiří
Většina dubnových pranostik je zaměřena všeobecně. Výjimku tvoří den svatého Jiří, 24. duben. Přestože by v tomto období mělo vládnout vrcholné jaro, je většina pranostik k tomuto dni laděna pesimisticky:
Jiří a Marek – mrazem nás zalek. Pršelo-li před svatým Jiřím, bude po něm ještě více pršet. Před Jiřím sucho, po něm mokro. Je-li na svatého Jiří krásně, bude po něm jistě ošklivo. Přijde-li před Jiřím bouře, bude po něm dlouho za kamny dobře. Když před Jiřím rosa, to před Michalem (29. září) mráz.
Přes všechny pesimistické pranostiky a neradostná měření je však na svatého Jiří jisté, že se nezadržitelně blíží nejkrásnější měsíc v roce. Je za něj všeobecně považován květen a ten začíná přesně za týden. Počasí nám snad konečně dovolí pookřát.
Na sv. Jiří vylézají hadi a štíři
Zřejmě každý už někdy slyšel známé přísloví, že na svatého Jiří vylézají hadi a štíři (u nás spíše hadi a ještěrky) a otevírá se země. Dříve lidé věřili, že se 24. dubna hadů nemusí bát, protože tento jediný den v roce jedovatí nejsou a nemohou jim ublížit.
- Hadům získaným na sv. Jiří se připisovaly mnohé čarovné a léčivé účinky. Někde se hadím masem naloženým v alkoholu nebo sušeným léčila bolest zubů, vředy nebo zimnice.
- Říkalo se, že kdo ochutná hada chyceného na sv. Jiří, ten získá schopnost rozumět řeči zvířat, podobně jako třeba Jiřík v pohádce o Zlatovlásce.
Jedovatá voda
Naopak jedovatá byla tento den voda ve studních a pramenech. Tradovalo se, že na svatého Jiří se vůbec nesmí pít voda, protože je otrávená a jed v ní pochází od hadů. Všechna její jedovatost ale během dne přešla zpátky na hady a druhý den už zase bylo všechno tak, jak má být – voda čistá a hadi jedovatí.
Co dělat při setkání se zmijí
Taková laická rada zní, pokud někde hrozí setkání při chůzi lesem se zmijí dupejte. Zmije má totiž vyvinutější smysl pro otřesy než zrak a sluch. Tedy hovor lidí, nebo tleskání, ji nemusí vyrušit. Ale to, že se půda otřásá, to zmije vnímá citlivě.
"Je spíš ale potřeba vědět, kde se v přírodě můžeme se zmijí setkat častěji. Určitě to jsou skály a paseky. Je třeba si dávat pozor pokud stoupáme nějakou strmou strání do kopce, nesahat na pařez když nevidíme přesně kam saháme, podívat se nejdřív, zda tam náhodou nemůže něco být"