Lesní planetárium Mystery Cache

Lesní planetárium

Noční keš

XXVI 

         Vzhůru již hlavu, národe,                      
         k nebi své zdvihni oči!                         
         Viz: jsou tam i malé hvězdičky,            
          kol nichž se velké točí!                         
         Toť prostě tím: ty maličké                    
         z jadrného jsou fládru,                          
         ale ty velké a poslušné                         
       jen z plynových jsou hadrů.              
          Troufám, že při té myšlénce                  
          srdce ti povyskočí –                             
       nuž – buďme tou malou hvězdičkou,
         kol níž se velké točí!                             
         ( ... )                          
      Jan Neruda, Písně kosmické, 1878

Upřeme-li svůj zrak na jasnou, pokud možno bezměsíčnou noční oblohu, spatříme na ní asi 3000 hvězd. Snahy zavést na hvězdné nebe jakýsi řád jsou staré jako lidstvo samo. V současnosti se hvězdná mapa skládá z 88 takzvaných souhvězdí – obrazců složených z jasnějších hvězd, pomáhajících pozorovateli zorientovat se na hvězdném nebi. Na mapách jsou souhvězdí zobrazovaná jako geometrické obrazce vzniklé spojením několika jasných, snadno nalezitelných hvězd. Význam souhvězdí byl zprvu především mytologický – souhvězdí znamenalo bájnou postavu, zvíře či věc, které měla být zajištěna věčná sláva přenesením na nebeskou klenbu. V dnešní době však souhvězdí chápeme spíše jako jednotlivé oblasti oblohy – obdobu okresů či států na pozemských mapách. Své názvy si souhvězdí nesou nejčastěji z dob starého Řecka a jeho bájesloví. Při troše fantazie lze i na dnešních mapách rozpoznat například letící labuť či postavu bojovníka Oriona. Archeologické nálezy dokládají, že lidé už v pravěku dovedli zakreslit na stěnu jeskyně nebo vyrýt do kosti nebo hlíny např. Velký vůz nebo jasné hvězdy souhvězdí Oriona. Většina dnešních souhvězdí na severní polokouli i na zvířetníku byla známá už starým Babyloňanům, od kterých je převzali (a označili jmény svých bohů) Řekové. 

O stálicích, planetách a o dalších vesmírných tělesech toho psát moc nebudu, lze to najít na internetu. Zdůrazním jen to, že se díváme na hvězdy rozeseté v ohromném prostoru. To, že je vidíme seskupené do určitého souhvězdí obvykle neznamená, že by patřily nějak k sobě. Klidně uvidíme v jednom souhvězdí těsně vedle sebe dvě hvězdy různě vzdálené od Země – první třeba 5 a druhou 4 000 světelných let. Přitom ta, která se nám zdá jasnější, může být ve skutečnosti od nás mnohem dále než ta slabší; září prostě intenzívněji.

Souhvězdí jsou zobrazována na mapách hvězdné oblohy v astronomických učebnicích a příručkách, ba i v obyčejných zeměpisných školních atlasech. Na obloze samozřejmě žádné spojnice mezi hvězdami ani hranice oddělující jednotlivá souhvězdí neuvidíme. Hranice mezi souhvězdími byly pevně stanoveny naposledy v r. 1930, ale spojování hvězd do konkrétních obrazců záleží na libovůli autorů té které mapy. Proto jsou stejná souhvězdí na různých mapách zobrazována různě, což může být zdrojem nejasností a omylů. Dobrou pomůckou jsou otáčivé mapky hvězdné oblohy, kde se podle nastavení data a času zobrazí hvězdná obloha v daném okamžiku (viz obr. zde a v galerii).

Souhvězdí se v různých mapách a atlasech mohou zobrazovat s různě velkým zkreslením. Záleží na způsobu promítání povrchu nebeské sféry (koule) do roviny listu  mapy. Ideálně bez zkreslení to totiž nejde. Některá souhvězdí tak mohou být nezvykle protáhlá do délky (zvl. při kuželovém promítání u souhvězdí blízko nebeského rovníku) nebo naopak roztažená do výšky, případně nezvykle baculatá při válcovém promítání. 

Jak najít keš

Budete určovat celkem pět souhvězdí. Uvidíte je ale až na místě na výchozích souřadnicích. Samozřejmě vše uvidíte až za tmy nebo aspoň za šera, když si na ně posvítíte. Musíte se ale pořádné rozhlédnout a nespoléhat jen na GPS. Na výchozích i finálních souřadnicích díky terénu signál za moc nestojí a chyba může být až ± 7 metrů (!). Proto jsem strom na výchozích souřadnicích i strom u finálky označil vždy dvěma malými reflexními značkami, Kvůli nočním běžcům, pejskařům atd. nejsou vidět z cesty. Běžci ovšem mají své reflexní odrazky na stromech u cest, tak pozor!
Spojnice mezi hvězdami ani hranice jednotlivých souhvězdí tam nenajdete; takhle moc vám to neulehčím. Hvězdy jsou představovány reflexními kotoučky a čtverečky pěti velikostí přibližně odpovídajícími jejich zdánlivé magnitudě. Jsou připevněny tenkými hřebíčky ke stromům. Musíte si myslet, že vidíte jen kousek noční oblohy třeba dírou v mracích. Velikost souhvězdí na výchozích souřadnicích bohužel neodpovídá úplně skutečnosti. Velká souhvězdí by se tam nevešla a na válcovém povrchu kmenů stromu by byla velmi zkreslená. Proto se soustřeďte především na jejich tvar. Na stromech je taky jen 6 až 9 nejjasnějších hvězd, které charakterizují to které souhvězdí. Také na nich nejsou zachyceny okrajové části souhvězdí. 

Od označeného stromu na výchozích souřadnicích si sviťte a dívejte se směrem na severozápad a postupně až k severovýchodu, v tomto sektoru je na stromech umístěno všech pět souhvězdí. Během vegetačního období však keře občas zakrývají výhled na SZ. Proto bude lepší k nim pár metrů popojít.

POZOR!!! Souhvězdí Lva jsem odstranil, ale úplně to nešlo, kousky odrazové tkaniny tam zarostly. Zbytky Lva jsou na silném buku pár metrů na JZ od místa pozorování (po vrstevnici). Ale i kdybyste Lva objevili a poznali, tak se nic neděje, stejně je to za 0 bodů. Pak ale musíte najít i ostatních pět souhvězdí.

Abych vám to zbytečně nekomplikoval, tak jsem níže uvedl seznam dvanácti souhvězdí, ze kterých je budete vybírat. Jiná souhvězdí  na stromech nejsou. Z tabulky vyberte pět souhvězdí, o kterých se domníváte, že jste je u výchozích souřadnic určili správně. Písmeno N značí, že podle nich spočítáte finální souřadnici N, písmeno E slouží k výpočtu souřadnice E. Bodové hodnoty vámi vybraných souhvězdí označených N nebo E sečtěte. Součty si označte jako S_N a S_E.  Pokud je v řádku příslušného souhvězdí písmeno N, pak body přičítejte k hodnotě S_N, pokud je tam E, tak body přičítejte k S_E. Vím, že v noci a v terénu se počítá dost obtížně (zvl. v dešti, mrazu a větru...) a proto jsem zvolil takto jednoduchý výpočet.

Zkontrolujte, jestli součet S_N + S_E po ciferaci dá číslo 2. Pokud ano, tak můžete vyrazit na finálku. (Ale pozor, i když vám vyjde 2, tak stejně máte určitou pravděpodobnost chyby. Proto tam máte i ověřovátko).

Poznámky

• Ve verzi 1.3 jsem upravil tabulku. Zbytky souhvězdí Lva ještě zůstaly na stromě, proto nemají bodovou hodnotu a tím pádem neovlivňují výpočet.

• Pokud možno nechoďte do lesa za tmy sami. Můžete zakopnout o pařez, kámen, větev na zemi, šlahoun ostružin a něco si zlomit, píchnout se do oka o větvičku, může vám přestat svítit čelovka, vybít se baterka v mobilu či v navigaci; v bouřce a silném větru taky může na vás spadnout větev, případně celý strom (čím dál víc jich je napadených nějakou houbou). A taky tam straší.
  

• Úryvek básně Jana Nerudy jsem nezvolil náhodně. Básník se totiž o astronomii zajímal od mládí a před psaním sbírky Písně kosmické  pilně navštěvoval přednášky z astronomie na pražské Karlově univerzitě. Z básní této jeho sbírky si můžete udělat dobrý obraz o stavu astronomické vědy druhé poloviny 19. století. V citované básni je populárně-vědecky pojednáno o dvojhvězdách tvořených „normální“ hvězdou a bílým trpaslíkem. V roce 1862 objevil astronom A. G. Clark systém Sirius A  (hvězda hlavní posloupnosti o průměru 1,7× větším než je průměr Slunce) / Sirius B (bílý trpaslík s průměrem 120krát menším než průměr Slunce, ale je skoro stejně těžký; jeho hustota a gravitace na jeho povrchu jsou nepředstavitelné...). 

• Světelný rok není jednotka času, ale délky. Je to vzdálenost, ze které k nám doletí světelný paprsek za jeden rok. Ze Slunce vzdáleného 150 milionů kilometrů k nám letí světlo asi osm minut. Když zpívá Lenka Filipová, že „ten okamžik trval celý světelný rok“, tak ji omlouvá snad jen to, že byla zrovna zamilovaná, tzn. rozumem dosti mimo...  1 parsek = 3,26 svět. roku.

• Nepleťte si souhvězdí a znamení. Znamení je 30stupňový úsek na ekliptice. Jarní bod (průsečík ekliptiky s nebeským rovníkem) se každý rok trochu posune, takže znamení Berana na ekliptice se t.č. promítá do souhvězdí Ryb (a nepatrně i Berana) a jarní bod má na své cestě do souhvězdí Vodnáře ještě dost daleko. Bláboly o tzv. věku Vodnáře  klidně ignorujte.
  

• Často se do některého souhvězdí připlete „hvězda“, která tam podle mapy hvězdné oblohy nemá co dělat. Může jít o novu nebo dokonce o supernovu. Pokud se „hvězda“ mezi ostatními hvězdami pohybuje (v řádu týdnů nebo měsíců), pak jde pravděpodobně o planetu. Nelze vyloučit ani kometu, i když ta bývá v dalekohledu rozmazaná. Samostatnou skupinou jsou proměnné hvězdy, které sice zůstávají na svém místě, ale více či méně pravidelně mění svoji jasnost.

• Literatura:
  Hlad, O., Pavlousek, J.: Přehled astronomie. Praha, SNTL 1984
  Grygar, J., Horský, Z., Mayer, P.: Vesmír. Praha, Mladá fronta 1983.
  Internet
  

Část rytiny A. Dürera (1471 – 1528) zobrazující znamení Blíženců,
Raka a Lva (jen jeho čumák vpravo)

Konec

GC9R7C7 – verze 1.3 z 8. 6.  2025

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl, 2025

Napsáno v Kompozeru