Proč se to tady tak jmenuje?
Dolní stupa, Horní stupa, Do Stup
Ne, v žádném případě nehledejte v novohradeckém lese ani nepatrné zbytky budhistické stúpy.
Název vznikl jinak, ale protože jsem na GC mapě našla i název Do Slup, je zřejmé, že původ pojmenování lokality se již vytratil.
Pokusím se o pravděpodobnou rekonstrukci. Nevypátrala jsem totiž zdroje původu názvu ani vzpomínky novohradečáků, že by zde stávalo i jen malé vodní dílo, ale kdysi se ve zdejších lesích loupala ze stromů tříslová kůra pro koželuhy. A ta se musela před dalším zpracováním nejprve rozdrtit. To se tehdy dělalo ve stoupách.
Stoupy byly technická zařízení na drcení a rozmělňování, která využívala vodní energii stejně jako třeba vodní mlýny. Zpracovával se tak ječmen a pšenice na kroupy, drtil mák, řepka olejka, hrušky na prachandu. Ve stoupách se ale drtily i železné rudy, zlatonosné nerosty nebo stromová kůra. A aby bylo názvosloví komplet, tak stoupy byly vnitřním zařízením drobné stavby, tzv. stupníku. Někde se stoupa používá v přeneseném významu pro celý stupník.
Dřevěná stoupa se skládala z několika stup - trámů, které byly za klanice střídavě zdvihány pomocí hejblat nasazených do valu vodního kola. Stupy potom vlastní vahou padaly do jamky, kde byla nasypána hmota k rozmělnění. Pohon stoupy nebyl díky postupnému zdvihu jednotlivých stup energeticky nijak náročný, stačilo mu i jen malé vodní kolo a slabý vodní tok.
Stupníky se rošířily zejména v 18. a 19. století, k ukončení jejich provozu docházelo začátkem 20. století, kdy se začaly používat modernější stroje.
Historický stupník v provozu si můžete prohlédnout ve skanzenu Vysočina na Veselém Kopci.
Na mapě vyznačenou, ale již nepoužívanou cestu Do Slup vřele nedoporučuji. Je to opravdová divočina, která začíná hned za kančím rochništěm. Vy zvolte pohodlný přístup ze správné strany, ať máte radost z hezké procházky i nalezené kešky..
Úspěšný lov přeji.
Použité zdroje: lidova-architektura.cz
Historie vodní energie