Vodník je častou postavou českých pohádek, cizinci ho ale neznají
Postava vodníka se vyskytuje v nepřeberném množství českých pohádek, ale i filmů jako třeba Jak utopit dr. Mráčka. Díky tomuto filmu pak získal vodník zcela nový rozměr. Proč je ale u nás tak rozšířený a na západ od nás vlastně vůbec nechápou, o co se jedná?
Vodník není jen směšnou pohádkovou postavičkou, původně se jednalo o vodního démona ze slovanského folklóru, který obývá řeky, potoky, jezera, ale především rybníky tak, jako třeba v Princezně ze mlejna, Bubácích a hastrmanech a dalších. Proto je znám především v našich luzích a hájích.
Je zajímavé, že ačkoliv je vodník typicky slovanská postavička, je znám Slovanům západním a východním, z těch jižních jen Slovincům. Kde se ale v naší historii vlastně vodník vzal? Víra v něj vychází ze slovanského kultu vody a jeho partnerkou bývá často vodní panna nebo rusalka.
Ten náš vodník má často podobu malého muže se zelenými vlasy, hezky oblečeného do zeleného obleku či jen saka, kterému ze šosu kape voda. Mívá často žabí rysy jako široká ústa, blány mezi prsty nebo vypoulené oči.
Láká do vod malé děti a mladé dívky a sbírá jejich dušičky. Kdo by neznal komedii Jak utopit dr. Mráčka anebo konec vodníků v Čechách. Hrníčky s dušičkami jsou tak pro naše vodníky typické. Ovšem, právě díky filmům se z vodníka pomalu stává komická postavička, stejně jako třeba z čerta. Když si představíme vodníka, pak jistě každého jako první napadne jméno Josefa Dvořáka, který si na vodnících takřka postavil svou filmovou kariéru.
Jiný kraj, jiný mrav
Své vodníky mají i v dalších slovanských zemích. Tak například v sousedním Polsku je specifickou formou vodníka bagiennik, který má nosní dírky mezi očima a střílí z nich zvláštní bláto způsobující popáleniny.
Lužickosrbský wódny muž mívá podobu různou, v Horní Lužici je to dospělý muž s červeným kabátem a čepicí, v Dolní Lužici má pak podobu malého dítěte. Vodníkem se zde můžou stát i utopení lidé.
Slovinský povodnji mož vypadá spíše jako hezký mladík či myslivec. Obléká si zelenou sukni a červenou čapku. Podle jiných podání je prý od pasu dolů rybou, má zelené vlasy i vousy a je velmi chlupatý.
Újezd u Brna a malebný rybník, taktéž v části Rychmanov, má na svém břehu vodníka Toníčku v životní velikosti, který je centrem pravidelných návštěv malých dětí. Hladí jej a čekají, kdy se vrátí do vody za svými „dušičkami".