RADKA MÁ OPAR
(INKA MOR NEZNÁ)
Bylo, možná nebylo. Na břehu jednoho rybníka plného různých ryb žil v rybárně stařičký rybář Ignác. Avšak nebyl úplně sám. Bydleli s ním upovídaný žabák Kvač a psík Flíček.
Jednoho dne se zase Ignác vracel bez sebemenší rybky od vody, když vtom si Kvač všiml, že letitá rybářská síť je celá potrhaná: „Ignáci, už vím, proč jsi tak chudý, vždyť síť je víc děravá, než má být.“ Ignác jen udiveně kroutil hlavou: „Opravdu, už špatně vidím. Co mám dělat, když síť opravit neumím?“ „Pomůžeme ti, najdeme někoho, kdo se vyzná ve spravování sítí,“ povídá Flíček a radostně vrtí ocáskem.
Hned druhý den ráno si ti dva chtěli sbalit na cestu svých pět švestek, ale nenašli ani jednu, tak se vydali na cestu jen tak nalehko. Rozloučili se s Ignácem, ten jim dlouho mával, až mu zmizeli z dohledu. Cesta jim pěkně ubíhala. Těšili se, jak najdou někoho, kdo opraví tu poničenou síť.
A tak se přihodilo, že najednou stáli uprostřed hlubokého lesa na křižovatce několika cest.
Kudy a kam, mudrovali a nemohli si vybrat ten správný směr. K jejich velkému štěstí po jedné z cest právě přicházel starý poustevník.
„Dobrý den pane,“ pozdravili jedním hlasem. „Nevíte náhodou, po které z cest se dá dojít do blízkého městečka? Mohl byste nám prosím poradit?“ zeptal se Flíček. „My totiž hledáme někoho, kdo by našemu Ignácovi opravil síť, která už je strašně potrhaná,“ doplnil rychle Kvač.
Poustevník se na ně přátelsky usmál a povídá: „Dobrý den, jsem poustevník Kopuvsetín. Že jste tak hezky pozdravili a poprosili, tak vám rád pomohu. Ale než se dozvíte, kam jít, musíš, pane žabáku, vyluštit pár hádanek o psech,“ dodal poustevník.
„Promiňte, zapomněli jsme se představit, já jsem Kvač a to je můj kamarád Flíček. Myslím si, že o psech toho vím hodně. Ptejte se tedy.“
„Dobrá, na začátek jedna jednoduchá otázka. Řekni mi název nejjasnější hvězdy naší oblohy.“
xxx ?xxxxx
„To bylo opravdu jednoduché, dejte mi prosím další otázku.“
„Dobře, teď si vyzkoušíme, jak jsi sečtělý, a zatouláme se do zahraničí. Nikdy nevěští nic dobrého, když se tichou nocí nese jeho hrůzné vytí. Řekni mi, kdo to je.“
xxx xxxxx?xxxxxxx
„Ani tahle otázka nebyla těžká. A co mě čeká teď?“ zeptal se Kvač.
„Hm, tak trochu přitvrdíme. Byl jednou jeden král a ten si rád zpíval jednu psí písničku. A já bych chtěl vědět, s čím si tento opěvovaný pes hrál, dokud byl ještě mrnětem.“
xx xxxx xxxxxx x? xxxxx
„No tak tohle byl docela oříšek,“ uznal Kvač, „ale nakonec jsem na to přišel. Už se těším na další otázku.“
Kopuvsetín se na chvilku zamyslí a pak povídá: „Žádný gentleman, ale ani gangster, se bez tohoto módního doplňku v první půlce minulého století nevydal do ulic. Jak se mu říkalo?“
xxx ?xxxx
„Už nejsem mladík, ale tuhle módu jsem opravdu nezažil. Přesto si pamatuji, že můj prapraprapředek byl také gentleman. Proto jsem si vzpomněl. Byl to moc prima dotaz. A dál?“
„Dál? To je snadné,“ usmál se poustevník. „Kdo prohrál svému pánovi podivnou sázku kvůli suchému krajíci chleba?“
?xxxxx
„Ano, to byla povedená otázka. To bylo fajn. A teď prosím něco lehčího,“ škemrá Kvač.
„Dobrá. Tak co třeba tohle? Chce-li poslat Flíček svým kamarádům dopis, bude určitě potřebovat šestku, osmičku, sedmičku, nulu a zase sedmičku. Jak se jmenuje bydliště jeho kamarádů?“
xxxxx?
Kopuvsetín souhlasně přikyvuje: „Jsem rád, Kvači, že zvládáš luštění tak snadno. Protože kdyby se ti nedařilo, musel bych říct, že ti to jde
xxxx xxxxx ?xxxxx
A napovím ti, že například u přežvýkavců by tato činnost nikoho neudivila.“
Tady se Kvač trochu ztrácí. Neví přesně, kdo jsou přežvýkavci. Ale nakonec si vzpomíná na skot a vše je vyřešeno.
„Výborně, hned ti položím další hádanku,“ povídá poustevník. „Chtěl bych vědět celé jméno toho netvora, který doposud většinu svého života protančil.“
xxxxxxxxx xxx?xxx
„Vidím, že se vyznáš i ve světě umění,“ uznale pokýval hlavou Kopuvsetín, „takže s následující hádankou zabrousíme do barevného světa hudby. Nejenom ponorka má v názvu barvu zářícího slunce, ale i parta muzikantů, kteří našli své zalíbení v barvě letní oblohy. Určitě už víš, na koho se ptám.“
xxx?x xxx
„Dobře. A teď je čas podívat se do říše pohádek. Tento rozhovor budeš určitě znát: Mami, táta bude jíst s náma u stolu, nebo na zemi ..."
x ?xxxxx
„Zatím je tohle hádání opravdu velká legrace,“ pochvaluje si Kvač.
„Cože to je?“ vykulí oči poustevník.
xx?xx
„To máš pravdu, je to tak,“ culí se pod vousy Kopuvsetín a pokládá další otázku. „O jménu nového psího člena rodiny bylo okamžitě rozhodnuto, jakmile se vyjádřil svým hlasem k hudbě jednoho velikána. Řekni mi prosím to psí jméno.“
xxxx?xxxx
„Žabáku, jsi prostě jednička,“ pochválil poustevník Kvače. „A teď si raději pospěšte, rosnička leze dolů po žebříku a to znamená, že by mohlo být počasí, …“
xx xx xxx xxx?xxxx
„Výborně, jste na poloviční cestě k cíli. Dáte-li se cestou na jih, najdete na břehu říčky hastrmana, sedává na staré vrbě. Ten vám určitě poradí, jak dál,“ rozloučil se s nimi poustevník. A než stačili pěkně poděkovat, zmizel na pěšince mířící na sever.
Zamířili tedy k jihu. Netrvalo dlouho a došli k říčce. O kousek dál opravdu uviděli hastrmana, jak sedí na staré vrbě a pozoruje vlnky na hladině.
„Dobrý den, pane hastrmane, já jsem Flíček a to je můj kamarád Kvač.“ „Dobrý den“ zakuňkal nebojácně žabák.
„Dobrý den, jistě vás za mnou posílá poustevník Kopuvsetín. Už na vás čekám,“ přivítal je hastrman Hmatsrna. „A taky už vím, proč za mnou jdete. Ale než vám poradím, musím si vyzkoušet Flíčka, co všechno ví a zná o žábách.“
„Na žáby jsem odborník, jen se klidně ptejte,“ souhlasil Flíček.
„Nuže dobrá,“ nadechl se hastrman, „tady je moje první otázka: Která žába si vypůjčila kostým šarpeje?“
xxxxxxx xxx?xxxx
„Výborně Flíčku, dobře jsi začal, jen tak dál. Teď bych chtěl slyšet jméno známého horolezce, který proslul svými výstupy na nejvyšší horu Českého Středohoří a jehož otcem nebyl doktor.“
xxxx? xxxxx
Tady Flíček ani chvilku nezaváhal a správně odpověděl.
Hmatsrna uznale pokyvuje hlavou, až se mu pentličky zamotávají: „A co trochu zeměpisu? Pověz mi, která česká obec má na své vlajce žabí královnu.“
xxxxx xx?xxxxxx
„Skvěle! Další otázka bude možná trochu těžší, ale ty to určitě zvládneš,“ usmál se povzbudivě Hmatsrna. „Co by se ještě žáby rády dozvěděly od svého vyučujícího po absolvování veršované astronomické přednášky?“
xxxx-xx xxx xxxx x?xx
„Copak, Flíčku, vypadáš nějak unaveně,“ diví se hastrman. „Ano, jsem malinko znavený, vaše hádanky nebyly vůbec lehké. Ale to nevadí,“ tváří se Flíček statečně, „ptejte se dál.“
„Dobrá, mám tady jednu hodně lehkou otázku,“ slibuje Hmatsrna, „ať si odpočineš. Co je symbolem jednoho drsného kraje?“
?xxxxx xxxx
„Dobře si vedeš, Flíčku. Po tak lehké otázce jsi pookřál. Tak se vydáme na cestu do zahraničí. V jedné obci u našich východních sousedů se žáby ozývají tak hlasitě, až se to odrazilo v jejím názvu. Pověz mi, která je to obec.“
xxxxxxxxx xxx xxx?xx
„Je radost vědět, že i v cizích krajích se dobře vyznáš. Tak ještě chvilku zůstaneme ve světě a podíváme se, jak jsi na tom s cizími jazyky. Určitě znáš pohyblivé obrázky, které vypráví o tom, že pusa obojživelníkovi může přinést docela neočekávané následky. Ale znáš taky originální název tohoto příběhu?“
xxx xxx?xxxx xxx xxx xxxx
„U všech psích tlapek, to bylo hodně těžké. Kolik takových skvostů máte ještě v rukávu?“ vyzvídá utahaný Flíček. „Už jen jednu, poslední. Ta bude pro změnu z dávné minulosti,“ uchechtnul se Hmatsrna. „Pověz mi název příběhu, v němž jeden starý moudrý Řek dává ponaučení: Když je vám zle, rozhlédněte se, jistě najdete někoho, komu je ještě hůř.“
xxx?xx x xxxx
„Hurá, zvládl jsem to!“ radoval se Flíček.
„Musím ti, Flíčku, povědět, že jsi mě opravdu překvapil, jsi moc šikovný, chytrý pejsek,“ pochválil ho Hmatsrna. „Nedávno tu za mnou byla jedna kočka, říkali jí Klévr nebo tak nějak, ale tu bys hravě strčil do kapsy!“
„Proč se divíte?“ skočil jim do řeči Kvač, „ne nadarmo se přeci říká, že i hloupý pes toho ví víc, než nejchytřejší kočka!“
„Jejda,“ zarazil se Hmatsrna, „sice už teď znáte i druhou polovinu cesty k cíli, ale abychom nakonec nezapomněli na Ignáce a na tu jeho rozedranou síť. Toho, kdo by ji mohl opravit, najdete v městečku, které vidíte tamhle za vodou. Bydlí na malé louce nedaleko náměstí.“ A než stačili Flíček a Kvač pěkně poděkovat, tak hastrman trojitým zvratným saltem s dvojitým vrutem zmizel ve vlnách.
Flíček a Kvač se drželi rady hastrmana a zanedlouho našli loučku s hezkým domem. Na zahrádce uviděli vysokého, štíhlého pána, jak odpočívá pod pergolou.
„Dobrý den pane, posílá nás hastrman Hmatsrna, že prý umíte opravovat sítě. Mohl byste prosím opravit rybářskou síť našemu Ignácovi? Je totiž celá potrhaná.“
„Vám taky dobrý den, rád bych pomohl, jenže já spravuji jiné sítě než rybářské. Ale možná bych vám mohl něco poradit,“ povídá skromně správce. „Tu starou roztrhanou síť věnujte muzeu nebo sběrnému dvoru a opatřete Ignácovi alespoň osmimetrovou udici. Taková rybařina je mnohem zábavnější.“
Kvač s Flíčkem pěkně poděkovali za dobrou radu a chvatně se loučili: „Běžíme sehnat ten dlouhý rybářský prut.“
„Počkejte chvilku,“ volá na ně správce sítí, „kdybyste chtěli, tak jednu osmimetrovou udici mohu vašemu stařečkovi věnovat.“
„Moc děkujeme, jste ten nejlepší správce sítí na světě!“ radovali se kamarádi.
„Tak šťastnou cestu domů. A pozdravujte Ignáce,“ popřál jim správce a zamával na rozloučenou.
A my vám všem, kteří jste dočetli až sem, přejeme úspěšný lov.