Ignác Sichelbarth
Ignác Sichelbarth (1708 – 1780)
I když je jméno Ignác Sichelbarth pro většinu téměř neznámé, přece patří k nejvýznamnějším a nejzajímavějším osobnostem v dějinách města Nejdku.
Od roku 1999 je na nejdecké skále pod věží umístěna jeho pamětní deska. Sichelbarthova životní pouť je jedinečná. To, že se v první polovině 18. století dostal člověk z Nejdku až do Číny a tam dosáhl vysokých poct, je téměř neuvěřitelné.
Jako malíř působil nejspíše již ve své vlasti. Roku 1736 vstoupil v Brně jako novic do jezuitského řádu. Od roku 1739 studoval v Olomouci teologii a připravoval se na misionářskou činnost. Roku 1743 jej nacházíme ve skupině spolubratří v Lisabonu. Odtud vedla jeho cesta kolem Afriky a Indie do Makaa, které bylo výchozím místem čínské misie. Roku 1745 dosáhl svého cíle – Pekingu.
Sichelbarthovo dílo:
Ze Sichelbarthových prací se dochovala jen malá část. Jsou to asi dva tucty obrazů zvířat, převážně v krajině. Jsou uloženy v muzeu starého císařského paláce v Pekingu a v Národním palácovém muzeu v Taipei na Tchajwanu. V Taipei je jeho nejvýznamnější z dochovaných obrazů – „Sto jelenů v krajině“. Je to kresba na pásu hedvábí o výšce 42 cm a délce 423 cm. Dopisy ani písemné poznámky se od něj nezachovaly. O práci a životních podmínkách na císařském dvoře jsme však přesto dobře informováni prostřednictvím zpráv jeho kolegy a spolubratra Attireta a od jeho krajana pátera Johanna Waltera z Bíliny: „…všechno, co jsme malovali, bylo nařízeno císařem. Nejprve jsme kreslili náčrtky, které pak on schválil a podle libosti změnil nebo nechal předělat. Ať byly ty korektury dobré nebo špatné, bylo nutno je provést, aniž se směl někdo opovážit vyjádřit o nich svůj úsudek.“ Sichelbarth sloužil panovníkovi, který měl rád umění a poezii a vážil si jich. Obrazy císař obohacoval vlastními verši a nápisy a k překvapení malířů příležitostně sám bral do ruky kreslící uhel.
Pocta a vyznamenání
Na Sichelbarthův život a působení se nám dochoval jen jednou jasnější pohled, a to z dopisů jeho spolubratří. Bylo to jednoho dne v sedmdesátém roce jeho života na vrcholu jeho životní pouti: „…toho dne byl Sichelbarth vyzván, aby přišel do paláce. Tam ho potkal císař. Při malování monarcha předstíral, jako by si poprvé všiml, že se mu (Sichelbarthovi) chvěje ruka. "Vaše ruka se chvěje", povídá císař. "To nic, pane. Jsem ještě pořád schopen malovat". "Jakpak jste stár?" Páter odpověděl: "Sedmdesát let". "Proč jste to neřekl?" Nevíte, co jsem učinil pro Castigliona v sedmdesátém roce jeho života? To samé učiním i pro vás“. Ovšemže to císař Qian Long věděl dávno, protože pocta, o níž snila většina Číňanů, a dary byly připravené – šest hedvábných šátků prvotřídní kvality, roucho mandarína, velký řetěz z achátů a různé jiné věci. Avšak to skutečně významné byly čtyři znaky písma na desce (znamenaly „Dlouhý život hostovi z daleké země“), které císař na počest pátera vlastnoručně napsal. Tyto dary pak byly umístěny do nosítek s baldachýnem a s velkou poctou neseny celým městem. V čele průvodu bylo čtyřiadvacet hudebníků a čtyři mandaríni na koních. Když průvod došel do sídla jezuitů, byl všemi misionáři slavnostně pozdraven. Nového mandarína uvedli do přijímacího sálu, kde byl podáván čaj. Po tomto vyznamenání zbyly Sichelbarthovi ještě tři roky života. Svou nemoc, opotřebení obou holenních kostí, snášel s velkou trpělivostí. Pravděpodobně trpěl artrózou kolenních kloubů. Zemřel 8. října 1780. Císař pro něj nechal postavit nádherný náhrobek s výčtem jeho zásluh v čínském a latinském jazyce. Sichelbarthův hrob se zachoval dodnes na hřbitově misionářů v Pekingu.
S malířskou tvorbou Ignáce Sichelbartha, misionáře, malíře a mandarína na císařském dvoře v Pekingu, se mohli nejdečtí poprvé seznámit v roce 2005 na unikátní výstavě, kterou ve spolupráci s Galerií N211 připravilo město Nejdek.
Zdroj:
Oficiální stránky města Nejdku
Jak na keš:
Na úvodních souřadnicích můžete zaparkovat a na skále pod věží si prohlédnout pamětní desku Ignáce Sichelbartha.
Odtud se vydejte cca 80 metrů směrem k náměstí s kostelem sv. Martina.
Poté zahněte na uličku mezi domy k mostu přes Rolavu
Pokud nevážíte více než 13 tun, přejděte most
Za mostem pokračujte po silnici vedoucí lehce doprava, dokud nenarazíte na lesní stezku, po které se vydejte
Pokračujte po cestičce, dokud nenarazíte na první lávku, tady najdete stage1.
Rozhlédněte se a zajisté vám do oka padne strom, se zbytky starého zábradlí. Zajímá vás spodní trubka, kde se nachází ukryté pouzdro (na jeho vyjmutí použijte magnetickou pomůcku) s informacemi potřebnými k nalezení finálové krabky. Bude se zde hodit i znalost čínských čísel.
Mapka
Pozor, pro odlov je potřeba magnetická pomůcka na stage1 !!!
V keši se nachází tématické razítko.
Neodnášejte ho!!! Díky němu je to letterboxhybrid.