Zastavte se na chvíli na místech, kudy procházeli naši předci, a kolem kterých dnes bez povšimnutí projíždíme.
Svatá Agáta se narodila na Sicílii kolem roku 225. Podle legendy pocházela s bohaté křesťanské rodiny a vynikala duševní i tělesnou krásou. Navzdory tomu odmítala všechny nápadníky, protože své srdce zadala Ježíši. Až se s ní rozhodl oženit náměstek císaře Decia pohan Kvintian. Nejdříve ji vybídl, aby se vzdala své víry, po odmítnutí ji nechal zavřít v nevěstinci. Agáta si ale zachovala panenskou čistotu a nezřekla se ani Krista. Kvintian ji tedy nechal mučit na skřipci, bičovat, drásat železnými hřebeny a pálit pochodněmi. Nakonec nařídil, aby jí uřízli obě ňadra. Agáta mu řekla: "Nelidský ukrutníče, nestydíš se řezat prsy moje? Což nepožíval jsi v dětství prsu mateřského? Či kojila tě ohyzdná hyena? Však Bůh všemohoucí vzkřísí a oslaví zohavené tělo moje." V noci po vykonání rozkazu vstoupil do jejího žaláře apoštol Petr a zázračně vyhojil její rány. Kvintian se ji ale stále pokoušel zlomit ve víře a nechal ji nahou válet na střepinách a žhavém uhlí. Na následky tohoto mučení Agáta 5. února 251 v žaláři zemřela. Kvintian krátce poté utonul, když se na koni brodil přes řeku.
Agáta je pohřbena v Katánii v katedrále sv. Agáty. Její lebka je uchována v biskupském chrámovém pokladu a v den jejího svátku 5. února se ukazuje. Je uctívána jako ochránkyně města Katánie před sopkou Etnou, ohněm a zemětřesením. Jejími atributy je dvojice uťatých ňader na míse, případně na knize nebo v kleštích, dále nástroje jejího mučení kleště, pochodeň, pánev se žhavým uhlím nebo hořící hranice. Bývá zobrazována i s jednorožcem, symbolem panenství. Občas drží v ruce bochník chleba, jako ochránkyně před hladem po ničivých požárech. Je také patronkou zvonařů, zřejmě pro podobnost tvaru zvonů s uťatými prsy. Byla vzývána o pomoc při vedru a při horečce. V den sv. Agáty se světily Agátiny chlebíčky pro dobytek, Agátiny cedulky a Agátiny svíčky jako ochrana před požárem.
V českých zemích bylo její uctívání zavedeno ve 12. století. Karel IV. umístil relikvii z její lebky do stříbrného relikviáře v katedrále sv. Víta v Praze. Až do husitských válek měla sv. Agáta v katedrále svůj oltář.
Zdejší socha sv. Agáty (dle lidového pojetí mylně sv. Cecilie) byla vytvořena ve 20. až 30. letech 18. století pravděpodobně v dílně kosmonoských Jelínků. Na okraj Příšovic se dostala zřejmě ze Sychrovského zámeckého parku. Při přestavbě zámku bylo několik soch svatých z parku rozmístěno po panství, jak je uvedeno v soupise drobných památek z roku 1835. K první větší opravě sochy došlo v roce 1839, kdy dostala podstavec, který do té doby neměla. Kolem roku 1960 byla při stavbě mostků přemístěna z vyústění slepé cesty nazývané Cecilka (vedla od silnice k železniční trati a dále na dnes již zrušenou státní silnici od Prahy) na druhou stranu silnice. Ještě před tímto přesunem je zachycena ve známém českém filmu Muzikantská Liduška (1940). V roce 2019 došlo nákladem 290 tisíc Kč k jejímu kompletnímu zrestaurování včetně doplnění hlavy. Socha byla po dokončení opravy silnice a chodníku s cyklostezkou umístěna blíže k nově postavenému mostku. Na ploše vedle ní vznikl menší parčík s posezením a dětskými atrakcemi.
V roce 2005 byly při výstavbě nedalekých rodinných domů nalezeny rozsáhlé pozůstatky žárových hrobů období lidu popelnicových polí s kompletně zachovanými nádobami, včetně unikátního žároviště na spalování mrtvých. Nálezy jsou odhadovány na stovky hrobů a tisíce nádob. Většina plochy zůstala neprozkoumána a v roce 2007 bylo celé okolí sochy sv. Agáty vyhlášeno za kulturní památku. Část nálezů je k vidění v archeologické expozici zámku ve Svijanech.
