PP#03 aneb Procházka Podyjím
Milí kačeři,
přijměte mé pozvání na pohodovou procházku Národním parkem Podyjí. V rámci možností se projdeme krásnou přírodou, nakoukneme do zajímavých zákoutí a hlavně si odpočineme od všech starostí a vyčistíme si hlavu.
Návrh k servírování:
Celou sérii, ve které můžete odlovit 10 keší z mé dílny + po cestě jistě nejdete i několik dalších keší, lze absolvovat nejlépe pěšky. Celé to dává docela pěknou procházku o délce 10-12km.
A kudy procházka vede?
Ať už jsi přijel svým geovozidlem či autobusem, doporučuji cestu začít na Vranovském náměstí. Červená značka vede směrem, kde hučí řeka Dyje. Tam sice série keší ještě nezačíná, ale projít se podél Hamerských vrás jistě taktéž stojí za to!
Hamerské vrásy jsou geologická lokalita se silněsklikacenými vrásami, které slouží jako doklad horotvorných procesů. Přejdeme tedy okolo vrás a pokračujeme po asfaltové cestě podél řeky Dyje, která se v celé šířce přelévá přes jez. Nad vodou na vysokém skalním ostrohu je ranním slunkem osvícený barokní zámek. Z těchto míst je to jako dělané pořídit si několik fotografií z jiné perspektivy. A konečně se dostáváme ke keším. Ještě před sérií doporučuji navštívit keše To je ale výhled! a Poklad na ostrůvku, které prověří vaši fyzickou zdatnost. A konečně začátek série. Končí úzká asfaltová cesta i domky a stojíme u tabule se státním znakem NÁRODNÍ PARK PODYJÍ. (A jistě už taktéž máme první keš ze série v kapse.) Ten je nejmenší i nejmladší ze čtyř národních parků České republiky. Od roku 1991. Kaňon řeky Dyje mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem s hluboce zaříznutými meandry, skalními stěnami a kamennými moři na svých 42 km patří mezi jedno z posledních zachovalých říčních údolí ve střední Evropě. Pokračujeme docela mírným terénem kolem vody.
V Zadních Hamrech dva km od Vranova je první lávka přes řeku, kde se nachází i druhá keš série. Hamerské lávce je často přezdíváno i visutý most. Na lávce je zakázano se houpat, ale příjde mi, že není turisty, co by to nezkusil.
Řeka se pak ukrývá vpravo mezi stromy a my pokračujeme dál plochým údolím, kde je nakrátko pokosená tráva. Tomuto prostoru se místně říká Střelnice, protože kdysi tu opravdu střelnice bývala.
A jako další památka na válečné doby tu je brod, který je dlážděný betonovými panely, aby tanky mohly lépe překonat řeku. Můžeme ulevit znaveným údům v místním přístřešku a po posbírání všech krabiček pokračujeme ještě kousek po asfaltu dokud nedojdeme ke kamenné barikádě. Proč tu vůbec je? Kdysi bývala tato asfaltová cesta klasickou pozemní komunikací a byla to spojnice Vranova a Čížova. Jelikož byl ale terén velmi příkrý, docházelo tu k bezpočtu dopravních nehod. Kdybyste pokračovali dál, došli byste ke hrobu jedné z obětí – mladého traktoristy. Ten tudy onehdá jel, ale terén byl tak příkrý, že traktor překlopil a po traktoristovi zbyl už jen pomníček. Proto byla tato komunikace uzavřena a sloužila dlouhou dobu jen pro pěší (a cyklisty). S vytvořením klidových pásem se ale NP znelíbilo, že je tato cesta používána (není značená) a tak byla zaházena větvemi, kmeny a vším možným. Průchod je teď už téměř nemožný.
Putujeme tedy s cyklostezkou podél rokle a docházíme ke zbořenému mostku. Tedy – mostek už zbořený není. NP Podyjí ho před lety zrekonstruovalo a nyní slouží turistům, kteří chodí po červené pěší trase. Je ale nutné říct, že pojmenování Zbořený mostek zůstává v paměti lépe než Mostek hraběnky Heleny Mniszkové.
A už nám zbývá jen poslední (má) keš. Projdeme okolo studánky "Mahrova studánka", která byla zbudována v roce 1994. V N. P. Podyjí se nachází zhruba desítka pramenů a studánek, ale ani v jedné v dosahu turistických cest není voda vhodná k pití. Dříve byla voda dle rozborů nepitná, z analýzy z roku 2020 byla voda shledána jako vhodná k pití, ale nyní z nejnovější analýzy (2022) byla shledána opět jako nepitná. A teď už jenom projít po pěšince, která je značená červenou pěší stezkou a jsme u poslední mé keše – Vranovská brána. A naskýtá se otázka – co teď? Co dál? Jste-li v těchto místech poprvé, jistě pokračujte dál na ledové sluje a k obelisku. Jistě to stojí za to.
Nádherné scenérie poskytují výhledy ze skal mezi Vranovskou Bránou (445 m) a pět set metrů vzdálených Ledových slují, nejvýznamnějších podzemních prostorů na území N. P. (Ty nejsou veřejnosti přístupné mimo komentovaných prohlídek pořádaných NP.)
Labyrintem ledových slují se už v polovině 19. století nechala okouzlit majitelka panství hraběnka Helena z Mnizsku, na její příkaz byla k jeskyním zbudována cesta, postaveny byly i stezky a jehlanový pomník - Obelisk. Všude dokola jsou obrovské skalní bloky, průrvy, rozsedliny a tam někde dole jsou i Ledové sluje.
A potom máte možnost volby kam ubírat své kroky. Buď stejnou cestou zpět do Vranova nebo pašeráckou stezkou do Čížova a tam je možné chytit autobusový spoj buď na Vranov či na Znojmo.
Prosba nakonec.
Jsem dárcem tepla Tvého krbu za chladných nocí v zimě
a dárcem příjemného chládku v žáru letního dne.
Já jsem dal trámoví Tvému obydlí a desku Tvému stolu.
Ze mne je lože, ve kterém spáváš i kleče Tvého rádla.
Já jsem dal topůrko Tvé sekeře a branku do Tvého plotu.
Ze mne je dřevo Tvé kolébky i Tvé rakve.
Já jsem tím, čím pro život je chléb a pro vázu květ.
Vyslyš tedy prosbu mou,
opatruj mne a chraň i pro věky budoucí.
Nedělejte, prosím, z lesa odpadkový koš. Chovejte se po cestě slušně. Nejezděte do zákazu vjezdu.
Umístění geocaching boxů v prostoru Národního parku bylo schváleno Správou Národního parku.
Před návštěvou nahlédněte do Návštěvního řádu NP Podyjí
Návštěvní řád