Bitva u Vysoké nad Labem aneb střetnutí na Chváleňáku.
Jsem jen o pár metrů přespolní, ale to, že se jedna z posledních bitev husitských válek odehrála právě na tomto místě, jsem nevěděla. Ve škole o ní ani zmínka, jen strohé husitské informace o poslední výspě sirotků v Hradci Králové a Jiráskova pověst o nedalekém Opatovickém klášteře. Byl v té době nejbohatším v Čechách, navštívil ho sám Karel IV. Nevídaný poklad zmizel v zatopeném podzemí. Klášter husité zničili, vypálili.
Stejná výuka a osnovy stejné pro děti v Chebu, Zábřehu, Ostravě, Žilině i v Hradci.
Žádné informace o historii v nejbližším okolí. Nebo jsem zrovna chyběla?
Zaujala mě tedy nová ikonka bitvy na Mapy.cz a hned jsem se pustila do pátrání na netu, protože se fakt stydím za dosavadní neznalost.
Nejprve cituji z webových stránek obce zpracovaných podle starých kronik.
"Vysoká jest osadou prastarou, jíž král Vratislav vykázal ji mimo jiných míst opatovickým řeholníkům k výživě r. 1085.
Památnou se stala ve válkách husitských. U vsi této zabit v noci 7. listopadu r. 1436 na Malém Chválenském kopci, na poli jemuž „Hřbitůvek“ se říká, proslulý rytíř, státník a válečník pan Vilém Kostka z Postupic. Přitáhl sem proti Hradci z rozkázání císařova s panem Janem Pardusem z Vrátkova s jedné strany a současně Diviš z Miletínska se strany druhé. Kostka položil se s vojskem a vozy mezi Velkým a Malým Chválenským kopcem, Diviš ležel v Plačicích hodinu od Hradce Králové. Za prvního soumraku noci vypravil se pěšky hejtman hradecký rytíř Zdislav Mnich z Roudnice se svými žoldnéry z města, přepadli tábor Divišův, zapálili jeho boudy a udeřili do vozů. Tu Diviš, zapáliv Plačice, utekl na Horu Kunětickou, ale Vilém Kostka s mnohými svými u Vysoké zabit ve stanu na loži a ostatní rozprášeni. Na místě tohoto boje, na „Hřbitůvku“, východně od silnice ke Hradci, nalezeny byly: v potokách tenký meč 1 m dlouhý (v pardubickém museu), pak kusy podkov a brnění a některé stříbrné peníze."
Na wikipedii je popis bitvy podrobnější a události podané v kontextu:
"V květnu 1434 byli radikální husité poraženi v bitvě u Lipan a umírněná část hnutí pak začala jednat o uznání autority římského císaře a českého krále Zikmunda Lucemburského. Roku 1436 pak v Čechách zůstávaly dvě hlavní základny sirotků: hrad Sion Jana Roháče z Dubé a Hradec Králové pod vedením kališnického kněžího Ambrože Hradeckého. Hradečtí v očekávání útoku povolali družinu Zdislava Mnicha z Roudnice, Ambrož také nařídil stržení tří kostelů na Pražském předměstí, aby nemohly být využity jako přístřešky útočící armády.
V listopadu 1436 nařídil císař Zikmund město podrobit. K obléhání se vydala výprava pod velením Diviše Bořka z Miletínka, vítěze od Lipan, Viléma Kostky z Postupic a Jana Parduse z Vratkova. Armády postupovaly směrem k městu ze dvou stran. Z jihozápadu přicházela k Hradci vojska pod velením Diviše Miletínka, z jihu vojska pod velením Viléma Kostky a Jana Parduse. Oba voje dorazily k městu a 6. listopadu rozbili svá ležení: Diviš z Miletínka v Plačicích; Kostka a Pardus se se svými muži utábořili mezi Malým a Velkým Chválenským kopcem u Vysoké nad Labem. Hradečtí sirotci pod vedením velitele městské posádky Zdislava Mnicha z Roudnice se rozhodli k rychlému a rozhodnému výpadu proti pochodem znavenému vojsku dříve, než stihne učinit přípravy pro obléhání.
Za soumraku 6. listopadu opustil velitel města Zdislav Mnich z Roudnice hradby se svou pěchotou. Jako první zaútočili sirotci na tábor Diviše Miletínka, zapálili ho a rozbili transportní vozy. Diviš se po nečekaném ústupu nezmohl na spořádaný odpor a se svým lidem se raději stáhl na hrad Kunětickou horu. Útok na Kostkův a Pardusův tábor v ranních hodinách 7. listopadu byl stejně překvapivý. Mnozí muži byli zabiti ve svých stanech v táboře, stejně tak, pravděpodobně u lože, byl zabit také Vilém Kostka z Postupic. Zbytek jeho vojska se rozprchl směrem na Malý Chválenský kopec, útěkem se zachránil také Jan Pardus.
I přes úspěch akce sirotků a odvrácení obléhání Hradce nemělo jejich působení zde dlouhého trvání. V březnu roku 1437 vypuklo ve městě povstání, hradečtí Ambrože a jeho přívržence vypudili z města a smířili se se Zimundem. Ambrož pak našel útočiště před pronásledováním v Kolíně, kde v roce 1439 zemřel. Poslední místo odporu radikálních husitů bylo zlomeno při obléhání hradu Sion a jeho hájitelé, včetně Jana Roháče z Dubé, byli v Praze popraveni."
Z cesty u kešky se podívejte východním směrem přes pole k lesu nad Vysokou na bitevní pole, pole na Chváleňáku, které odtud máte jako na dlani. Válka se nikdy s nikým nemazlí. Při překonávání Labe přes nedaleký brod utonul nejeden bojovník. Lov na kešku je samozřejmě naprosto dobrovolný a není vůbec nebezpečný. Snad jen bujnější vegetace může lovce zaskočit. Ale kačer si poradí. Přeji pohodový bodík.
Zdroj: Wikipedie
stránky obce Vysoká nad Labem
Mapy.cz