Křížková cesta – cyklotrasa
Prosím, chovejte se ke keši jako k vlastní a nepoužívejte násilí. Děkuji.
Pár slov na úvod.
Jak vlastně vznikla tato cyklotrasa?
"Tak ta vznikla úplně náhodou. Nebo to náhoda nebyla?
V roce 2011 se SOVě podařilo získat dotaci ze SZIFu ve výši 210 tisíc Kč. Opravilo se díky tomu 11 památek – křížků a soch. Žlutický fotograf pan Borecký krásně zdokumentoval průběh rekonstrukcí a v květnu 2012 jsme ve spolupráci s městem udělali v muzeu ve Žluticích výstavu fotografií, které souvisí s opravenými památkami. Když jsem připravovala k výstavě mapu a zakreslovala do ní jednotlivé objekty, tak jsem zjistila, že všechny leží na okruhu, který je naprosto ideální pro výlet na kole... Možná to byla náhoda, možná to tak místo mne naplánoval někdo jiný..."
autorský text: MUDr. Hana Hnyková
Autor obrázku na pozadí: Dalibor Nesnídal
Křížková cesta je tématickou jednosměrnou cyklotrasou značenou logem, která Vás provede ze Žlutic nádhernou krajinou po okolí. Její nedílnou součástí je i velké množství (celkem 28) drobných sakrálních památek – křížků, soch, božích muk, kapliček. Mnohé z památek se již podařilo opravit díky místnímu spolku SOVa a na obnově se podílela akademická sochařka a restaurátorka MgA. Helena Štěrbová a kamenosochařský ateliér Marcela Stoklasy z Nečtin.
Cesta, stejně jako ostatní žlutické stezky, začíná na Velkém náměstí ve Žluticích,kde se rovněž nachází infocentru, ve kterém jistě získáte letáček této cyklotrasy a pokud by jej zrovna neměli, je k dispozici na webových stránkách SOVy. Délka trasy je 18 km, s odbočkami až 20 km. Vede po asfaltových silnicích II. a III. třídy a zpevněných cestách. Konec trasy je nedaleko vlakové zastávky Záhořice, ale pochopitelně se po silnici č. 205 dostanete zpět do Žlutic a tím uzavřete okruh. V tomto případě ale musíme k celkové délce trasy přičíst ještě dalších cca 2,5 km. Okruh je přednostně určen cyklistům, ale je využíván i pěšími turisty, zejména v okolí Močidlce, Vladořic a Kolešova.
KEŠ - Ecce Homo
Pískovcovou sochu Ecce Homo nechali zřídit v roce 1822 manželé Joseph a Anna Schössnerovi na okraji svého pole u rybníka. Autorem plastiky byla patrně některá ze sochařských dílen ve Žluticích nebo Manětíně. U příležitosti 100. výročí vztyčení byla socha v roce 1922 renovována. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestala být socha udržována a postupně chátrala. Někdy před rokem 1963 byl podstavec se sochou rozvalen a plastika rozlámána. Během druhé poloviny 20. století byl poté rozvalený podstavec částečně znovu vztyčen. Namísto horní krycí desky byla tehdy na vrcholu podstavce přímo osazena podesta bývalé sochy. Ostatní poškozené a rozlámané části objektu včetně vrcholové plastiky byly odstraněny. Někdy na přelomu 20. a 21. století byla z vrcholu podstavce odstraněna i podesta. V roce 2011 přistoupil Spolek okrašlovací Vladař k celkové rekonstrukci zchátralého podstavce bývalé sochy. Jednotlivé části podstavce byly převezeny do ateliéru, sestaveny a doplněny. Kamenické práce provedl sochař Marcel Stoklasa. Obnovený podstavec byl následně na počátku roku 2012 osazen na původní stanoviště.
Nápis na podstavci:
"DIESES ANDENKEN DES LEIDENS IESU CHRISTI WIEDMET IOSEPH UND ANNA SCHÖSSNER. ANNO 1822""Zřízeno na památku utrpení Ježíše Krista Josefem a Annou Schössnerovými roku 1822""RENOVIRT ANNO MDCCCCXXII""Renovováno roku 1922"
Rekonstrukce: rok 2012 Marcel Stoklasa
Majitel památky: Krajská správa a údržba silnic
V keši se nenachází tužka, vem si, prosím, svou vlastní.
Přejeme šťastnou cestu a lov.