Hostivař byla v letech založení Sokola obcí převážně zemědělského charakteru. Tehdejší farnost soustřeďovala veškeré okolní dění – Hájů, Chodova, Chodovce a částečně i Horních Měcholup. Ze zakládajících stanov vyčteme den vzniku sokolské jednoty 1. listopadu 1869. Začátky byly těžké. V té době zde také byly založeny spolky Svornost, Osvěta, Beseda, Barák a jiné. Tělocvičná činnost se provozovala v sálech restaurací a to zejména U Pešautů, později U Červených. Pro nedostatečnou přístupnost sálů činnost postupně zanikla.
V roce 1874 byla založena Sokolsko-hasičská jednota, která ale měla také krátkou dobu trvání. Až v roce 1893 se sešlo 15 odvážlivých nadšenců v hostinci U Pešautů, aby znovu založili Sokolskou jednotu (přes značnou nepřízeň hostivařského občanstva). Tento rok byl dlouho mylně považován za rok prvního vzniku, ale jedná se o třetí založení.
Po 1. světové válce, kdy se počet členů podstatně zvýšil, se sport provozoval ve školní tělocvičně na dnešním Trhanovském náměstí (dnes se zde nachází SKBÚ, ale budova byla tehdy jen jednopatrová). Cvičitelé byli převážně učitelé ze Základní školy. Ale tyto prostory byly využívány i cvičenci z DTJ a FDTJ. Velkým snem bylo získání vlastní tělocvičny. V roce 1923 a v letech následujících bylo uvažováno o postavení sokolovny Na Groši, v blízkosti křižovatky Švehlova – Pražská.
Budovu Švehlovy sokolovny v Hostivaři projektoval významný český architekt a urbanista Ladislav Machoň. Jednoduchá, účelná a přitom elegantní stavba byla nejen tělocvičnou, ale i místním kulturním centrem s kinosálem. Řešení i provedení stavby bylo oceňováno odborníky i v zahraničí.
Hostivařské sportovně-kulturní centrum bylo navrženo na tehdejší dobu velmi progresivně. Z provozního hlediska byl celý komplex pojat vysoce účelně. V případě větších společenských akcí bylo možno všechny prostory navzájem propojit prostřednictvím foyeru. K efektivnímu provozu budovy přispělo i to, že přísálí bylo výtahem spojeno se zázemím ve spodním podlaží. Členění hmoty komplexu budov do několika různě velkých vzájemně propojených kvádrů je důsledně odvozeno od funkcí jednotlivých vnitřních prostor. Tělocvičný sál bez přísálí měl rozlohu 303 m2, sálek pro loutkové divadlo zaujímal 54 m2, sál pro biograf a divadlo, který pojal 356 diváků, zaujímal 200 m2, plocha jeviště činila 70 m2.
Moderní funkcionalistická stavba je charakteristická velkými plochami oken, která prosvětlovala jak vlastní sál tělocvičny, tak chodby a další funkční části objektu. Velmi efektním dojmem působí prosklená celá delší (západní) stěna tělocvičny, v níž byly původně též několikery dveře pro nástup sportovců na přilehlé venkovní cvičiště. Ty byly později poněkud nevhodně nahrazeny luxfery.
Základní kámen budovy byl položen 28. října 1931. „Stavba jako hmota ožije teprve duchem. Nechť i tato stavba ožije duchem opravdového bratrství ku cti národa,“ popřál sokolovně při poklepu na základní kámen autor návrhu, architekt Ladislav Machoň. Přesně za sedm měsíců byla stavba částečně zprovozněna a otevřena. Celkový náklad včetně vybavení dosáhl tehdy asi dvou milionů Kč. Protože příspěvky a dary od různých příznivců Sokola na pokrytí nákladů nestačily, byla výstavba z části financována půjčkou, jejímž garantem byl tehdejší ministerský předseda Antonín Švehla, který byl jako hostivařský občan zároveň starostou tamní sokolské jednoty. Po jeho smrti byla sokolovna pojmenována „Sokolovnou bratra Antonína Švehly“.
28. 10. 1931 položení základního kamene
Nadšení z doby výstavby pomalu vyprchávalo a dostavila se únava i útlum, způsobené také světovou hospodářskou krizí 30. let. Vznikají vážné hospodářské potíže. Dluhové zatížení nového areálu je velmi vysoké.
Po okupaci byl v r. 1941 Sokol jako protifašistická organizace zrušen. Budova je využita pro opravy a šití stejnokrojů německé armády. Ve věznicích a koncentračních táborech zahynulo i 13 členů Sokola Hostivař.
Po skončení 2. světové války se činnost velice rychle oživuje. Pořádali se plesy a různé zábavné akce. A především díky členkám hospodyňského odboru fungoval bufet a bylo zajištěno občerstvení. Rok 1948 přinesl oddlužení jednoty a stal se také rokem sjednocení tělovýchovných oddílů. Na základě vládního usnesení se do TJ Sokol Hostivař sloučily: DTJ (Dělnická tělocvičná jednota), SK a HC Hostivař, OGAR, OREL, TC Marius, NTV Hostivař, ČKV (Český klub velocipedistů).
K oživení došlo v r. 1950, kdy stávající organizaci pod názvem Dělnická sportovní organizace převzala Pérovna Hostivař pod názvem TJ Baník Hostivař. Tato patronace trvala šest let. Nový sponzor se již nenašel, přestože se v Hostivaři hrála liga v pozemním hokeji, výborný fotbal a lední hokej. Přibývali také zájemci o nové sporty a tak vznikly oddíly tenisu, košíkové, volejbalu, SODP (Sdružení otužilců a dálkového plavání) a v r. 1965 jezdecký oddíl. Vzhledem ke šptaným klimatickým podmínkám byl zrušen lední hokej.
Na přelomu 60. a 70. let začala v Hostivaři velká bytová výstavba, a tím vzrostla i členská základna. Členem jednoty byl i přemožitel kanálu La Manche František Venclovský. Muži a dorost pozemního hokeje byli několikanásobnými mistry republiky. Členky ZRTV mnohokrát cvičily na Československé spartakiádě. V r. 1989 bylo v jednotě celkem 890 členů v 7 oddílech a 1 odboru. Z toho bylo 500 žáků a dorostu. Po roce 1989 dochází k přejmenování na Tělocvičnou jednotu Sokol Hotivař, ale ta je stále členem ČSTV, proto ČOS zahajuje restiruční řízení, které v roce 1994 vyhrává a majetek tj. budova a přilehlé pozemky se vrací České obci sokolské. Proto je 15. prosince 1995 založena sokolská jednota, která se stává součástí ČOS a jejím starostou se stal Dr. Václav Scheiner.
1931 výstavba sokolovny
Současnost Švehlovy sokolovny v Hostivaři začala 15.prosince 1995, kdy byla obnovena na valné hromadě činnost Tělocvičné jednoty Sokola Hostivař. Starostou byl zvolen Dr. Václav Scheiner.
V roce 1996 do jednoty přišla Mgr. Petra Šikýřová, zprvu jako cvičitelka dětí. Později založila nový loutkoherecký soubor, který vystupuje pod jménem Divadélko Frydolín. Spolu s paní Marií Zdeňkovou (kronikářkou MČ Praha 15) při uspořádání archivu objevili pod vrstvami prachu skrytou historii nejen sokolovny, ale též divadelníků, kteří zde působili již v roce 1928. Kolem divadélka se vytvořil kruh nadšenců, kteří se ze všech sil snažili zlomit působení zubu času a značně ohlodanou budovu vrátit k plnému životu a vytvořit nové kulturní i sportovní centrum v Hostivaři.
Od roku 2002 se koná nesoutěžní přehlídka loutkových her pro děti Hostivařská loutkárna. V roce 2003 ČOS a NIPOS – ARTAMA (organizace při Ministerstvu kultury ČR, věnující se amatérským uměleckým souborům) uspořádali v Hostivařské sokolovně Loutkářskou školičku – střednědobý kurz pro amatérské loutkáře vedené profesionály.
Od roku 2005 Divadélko Frydolín pořádá výběrovou přehlídku amatérských loutkových divadel – Pražský Tajtrlík, a tak se Švehlova sokolovna stává jednou za rok místem setkání loutkářů z celé ČR. Postupná rekonstrukce vnitřních prostor sokolovny vytvořila příjemné prostředí pro sportovní i další aktivity. V roce 2000 zahájilo svou činnost Mateřské centrum Frydolínek. Pro rodiče na mateřské dovolené a jejich ratolesti je zde herna s programem výtvarným, hudebně-pohybovým i sportovním. Pro děti je přichystána malá loutková pohádka.
Keška na tomto místě už byla, možná si mnozí vzpomenou na GC1NKHG
