Moji první geocache najdete poblíž ekofarmy Jalový dvůr. Je umístěna na návrší poblíž křížku u rozcestí, které jedním svým směrem vede k výše zmíněné ekofarmě, u druhého pak začíná lesní cesta k hájence Bílý Vlk. Najdete zde lavičku pro odpočinek a kochání se vzrostlými stromy. Boží muka jsou přírodní památkou.
Na farmě Jalový dvůr si můžete dát i nějaké to jídlo i pití. Jsou tam i koně, takže si můžete povozit. Mají tam i několik koz. Jestli do jalového dvora vezmete i svoje děti, tak si je mohou klidně i nakrmit.
Hájenka Bílý Vlk, ke které odtud vede lesní cesta, leží na rozhraní katastrů Heršpic a Nížkovic. Patřila do knížecího revírů Lichtenštejnů, jako kdysi Zlatý jelen. Samotná hájenka Bílý Vlk, která byla naproti, patřila ke slavkovskému rodů Kouniců. A do dnešní doby se vůbec nezměnila.
Proč zrovna Bílý Vlk?
Myslivec z knížecího lesa se jedné noci vrátil pozdě domů do lesovny Na Pinduli. Když se chystal zalehnout na své lůžko, tak se spustila zčistajasna prudká bouře. Šel se podívat k oknu, kde slyšel vichr, hučet les, ohýbat stromy a vát sníh. Když se díval z okna, tak tam zahlédl, jak se ve tmě míhá mezi stromy něco bílého a na sněhu zase cosi tmavého. Najednou vyšlehl plamen, a zahřměla rána a najednou všechno ztichlo. Jak to uslyšel, tak přirazil okenici a šel spát. Když ráno přišli hajní pro rozkazy, myslivec se jim svěřil se svojí noční příhodou. Všichni se šli podívat na protější stranu. Div se leknutím nezkameněli. Na sněhu spatřily mrtvého revírníka z jalového dvora Holuba s prokousnutým hrdlem. Poblíž něho ležel u stromů vlk s prostřeleným srdcem. A jaké to bylo zvíře! Celé bílé, jen na pravé zadní noze se černalo koňské kopyto.
Památka na revírníka Holuba žije v pověsti a bílý vlk pak dal jméno hraběcí myslivně vystavené u císařské silnice.