Jako meandr se označuje specifická část řeky, která vznikla za působení boční eroze břehu na jejím toku. V praxi to znamená, že se na jedné straně toku řeky neustále odnášel, nebo minimálně neusazoval žádný materiál, zatím co na druhé straně toku se materiál hromadil. Díky tomu si tak řeka v průběhu let mohla utvořit tvar zdánlivě podobný oblouku.

Život a zánik meandru

Ačkoliv je meandr sám o sobě poměrně dost jednoduchým geologickým úkazem působení pohyblivé vody v krajině, tak za jeho vznikem stojí poměrně dost zajímavá hříčka fyziky. Ke vzniku meandru je potřeba v původním korytu zakřivené podloží, které může být buď přirozené, nebo si jej řeka v průběhu let zkrátka vytvořila nanášením materiálu.

Tento tvar začne ve spodních částech vody tvořit takzvané šroubovité proudění, které se vyznačuje pomyslným „odrážením“ směru toku vody z vnějšího na vnitřní břeh a opět zpátky. Kraťounká metafora pro milovníky bikingu a motosportu – na podobném principu jezdci projíždí klopené zatáčky. Tento fyzikální jev má silný dopad na posouvání sedimentů (usazenin) v korytě řeky. Zatím co na vnějším břehu jsou sedimenty postupně odnášeny, tak se část z nich automaticky při průtoku ukládá na vnitřním břehu řeky. Tím se v průběhu let začne tvořit přirozené zakřivení koryta řeky, které se odráží od vnějšího břehu a obtáčí kolem rostoucího vnitřního břehu.

Pochopitelně je vždycky fyzika samotné řeky silně ovlivněna tím, jakým prostředím řeka protéká. Pokud například protéká skrze mladé sedimenty, nebo méně odolné horniny jako je pískovec, tak bude mít mnohem jednodušší cestu k vytvoření meandru, než například ve vyvřelých a některých přeměněných horninách.

Ani meandry ovšem nejsou v mnoha případech věčné. Typickým příkladem jsou volné meandry, které nevznikají v údolí, a proto je velký prostor pro změnu jejich řečiště. V jedné fázi svého života se totiž stane, že se meandry zaklesnou do extrémních úhlů a časem se tak výrazně přiblíží zužující se smyčce zvýší působení vodní eroze na vnější břehy. Ty od sebe pak nejsou na obou koncích meandru vzdálené a časem dojde k jejich proboření. Voda si tak přirozeně najde přímou cestu skrz a rameno meandru zůstane navždy opuštěné.

Tvar meandru

Meandry můžeme nacházet po celém světě, takže se není čemu divit, že na sebe dokázaly přivolat pozornost mnoha odborníků. Samotné studium tvaru meandru se dokonce klasifikuje přímo jako „meandrová geometrie“ a studuje nejen okolnosti vzniku, ale i fyzikální veličiny působící v těchto oblastech.

Pokud ale opravdu velice zjednodušíme pohled na většinu meandrů, tak můžeme říct, že se přibližují takzvané sínusovce. Což je rovnoměrná vlnovka s dvěma extrémy (pro nás to může být začátek a konec meandru jako vnitřní extrémy, zatím co jeho nejvyšší vrchol oblouku je horním extrémem). Pro všeobecné pojmenování určité části řeky jako meandru ale platí, že je potřeba, aby byl středový úhel oblouku roven či vyšší, než je 180°. Meandry všeobecně dělíme na dva podtypy

Volné meandry

Na první pohled poznáme volné meandry podle toho, že nejsou obklopeny vysokým valem okolních hornin. Mohou tak vznikat i na víceméně rovné krajině. Tyto meandry vznikají tím, že dochází v rámci zpomalování vodního toku k usazování unášeného materiálu. Díky tomu se tak postupně mění původní koryto řeky a tvoří se meandr. Pro volné meandry je specifická mnohem kratší životnost, mohou časem zcela zaniknout do slepého ramene, což je velice často pozorovatelné v oblastech země, kde jsou extrémní období sucha a dešťů. Velice rychle ale také mění svůj tvar, takže i v rámci tak krátkého geologického období, jako je délka lidského života, si můžeme všimnout změn na meandru.

Zaklesnuté meandry

Jedná se o takové meandry, které jsou typické svým zaklesnutím v hlubokém údolí. Je to dáno především tím, že se zaklesnuté meandry typicky probojovávají skrze oblasti s koncentrací tvrdých hornin, které se mnohem obtížněji opracovávají. Takové meandry proto vznikají podstatně delší geologické období, ale také mají mnohem stabilnější tok a za lidského života je za běžných okolností skoro nemožné vidět přírodní změnu jejich toku. U těchto meandrů zároveň není standardní, že by vznikala slepá a mrtvá ramena, která se od nich zcela odpojují. Řečiště řeky v těchto meandrech navíc bývá mnohem hlubší.