55 Českých legend - 5 : O dělení růží
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O dělení růží
Jedním z nejznámějších exponátů na krumlovském zámku je památný obraz Dělení růží. Zobrazuje starou erbovní pověst, která vypráví o rozdělení majetku jihočeského pána Vítka mezi jeho syny. Jména synů jsou sice v této legendě odvozena od pozdějších slavných členů rodu, ale praotec rodu Vítek (?-1194) je skutečnou historickou postavou.
Své jihočeské panství po celý život neúnavně rozšiřoval a zveleboval. Dával mýtit lesy a zakládat nová pole a pastviny, upravoval cesty, budoval brody a stavěl pevné hrady. Nakonec ovládl celé území jižních Čech. Ani král se mu prý nevyrovnal v počtu vojska, které mohl pod svým rodovým znamením pětilisté růže shromáždit.
Své syny pan Vítek vedl k obratnosti v boji i ve správě majetku. Ale když dospělí, dlouho žádnému z nich nechtěl předat vládu. Teprve když dostavěl výstavný hrad Rožmberk a přestěhoval se do něj, začal přemýšlet o odchodu na odpočinek. Byl už velmi starý a celé dny trávil zahalený v kožešinách u krbu v hradní síni.
Jednoho dne si dal předvolat svého nejmladšího a také nejmilejší ho syna Voka.
„Svolej na Rožmberk všechny své bratry, Voku. Chtěl bych mezi vás spravedlivě rozdělit to, co jsem za svůj život nashromáždil. Ale každý bude zodpovědný za svůj díl panství a za své činy, a to bude vyjadřovat i rozdílný erb. Proto dej zhotovit štíty a praporce s růží zlatou, bílou, modrou, červenou a černou!"
Vok otci slíbil, že udělá, co žádá.
„Ale dovol mi ještě otázku, otče. Proč jsi rozdělil naši růží do pěti barev? Jsme přece jen čtyři bratři..."
Pan Vítek se tajemně usmál.
„Synu, odpověď se dozvíš, až se tu všichni tví bratři sejdou.”
Za pár týdnů se synové sjeli na Rožmberku. Vítek je pozval do velké hodovní síně a dal zavolat také svého hejtmana Sezimu. Pak promluvil ke každému z nich:
Jindřichu, tobě svěřuji panství kolem Hradce. Tvým erbem bude odedneška zlatá růže v modrém poli. Tobě, Viléme, svěřuji kraj v okolí hradu Landštejna a Třeboně a bílou růži v červeném poli. Ty, Smile, budeš vládnout pod modrou růží v poli zlatém a spravovat budeš Nové Hrady, Stráž nad Nežárkou a Bystřici. A tobě, Voku, svěřuji Rožmberk s Krumlovem a staré rodové znamení červené růže v bílém poli."
Potom synové z jeho rukou obdrželi své nové štíty a praporce.
Zbýval však prapor a štít s černou růží ve zlatém poli.
Teď předstup ty, Sezimo," vyzval Vítek svého hejtmana. „Dosud nevíš, že jsi také mým synem, i když z neurozené matky. Já však věřím, že síla každého rodu je v jeho potomcích. Dlouhá léta jsi mi věrně sloužil, aniž bys věděl, že jsem tvůj otec, a tak si i ty zasloužíš svůj díl. Budeš vládnout v Ústí pod černou růží.“
Hejtman Sezima byl jeho slovy překvapený a dojatý. Políbil panu Vítkovi ruku a objal své nevlastní bratry.
Zakrátko potom pan Vítek zemřel. Sláva a moc jeho rodu, který se po něm začal nazývat Vítkovci, však trvala. Po staletí kvetly různobarevné růže na štítech a praporcích jeho potomků, a do svých znaků je později převzala i mnohá jihočeská města.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Pozor, v legendě se nehovoří o žádné svaté osobě.
Finální souřadnice: N
E