Skála u Jordánského vodopádu EarthCache

Skála u Jordánského vodopádu

   Ráda bych Vás pozvala do Tábora k vodní nádrži Jordán, která byla vybudována v roce 1492. Součástí přepadu vody z hráze se stal právě vodopád, který byl uměle vytvořen v roce 1693. Jeho podkladem je syenit, kterému se lidově říká žulový modrák.

Hornina syenit

    Syenit je hrubozrnný plutonický neboli hlubinný magmatit intermediálního složení. Na rozdíl od žuly neobsahuje křemen. Bývá obvykle také poněkud tmavších barev než žula. Hlavní složkou jsou alkalické živce (ortoklas, anortoklas, mikroklin) s menším podílem plagioklasů (nejvýše jedna třetina všech živců), doprovázené biotitem a amfibolitem. Některé syenity obsahují foidy, zvláště nefelín (nefelinický syenit). Jeho barva může být šedá, šedomodrá, hnědavá, žlutohnědá, růžová. Jeho textura je všesměrně zrnitá. Velikost minerálních zrn nepřesahuje pár milimetrů.

    Označení syenit původně patřilo amfibolickému granitu, bylo odvozeno od řeckého pojmenování města Syene (dnes egyptský Asuán). Pro syenit toto pojmenování zavedl německý geolog Harry Rosenbusch, zakladatel moderní petrografie, která je součástí geologie a zabývá se složením a vlastností hornin.

Vznik syenitu

    Při variském vrásnění, což byl horotvorný proces, ke kterému došlo v prvohorách během devonu a karbonu, se srazily litosférické desky. V místě srážky vyrostly vysoké hory. Některé části zemské kůry byly zatlačeny do velké hloubky, kde se začaly tavit. V hloubce několika kilometrů pod variským horstvem vznikala velká tělesa žhavého magmatu, která velice pomalu chladla. Při chladnutí v magmatu vyrůstaly krystaly. Minerály, které začaly krystalizovat jako první, vytvořily pěkně tvarované krystaly. Jako poslední krystalizoval křemen, který vyplnil zbývající místo. Hotový syenit pak musel dlouhé miliony let čekat, až ho odkryje eroze.

    Textura syenitu je neuspořádaná, což znamená, že při tuhnutí nedocházelo k žádným velkým směrovým tlakům, ani pohybu. Dalším indikátorem, že magma tuhlo hluboko pod povrchem je skutečnost, že nejsou viditelné žádné dutiny po plynech, uvolňujících se z magmatu podobně jako můžeme vidět při horninách výlevných jako je andezit a bazalt.

Využití syenitu

    Syenit je pevný a odolný a po opracování má zajímavý vzhled. Pokud není moc rozpraskaný, dá se využít pro kamenickou výrobu. Bloky horniny se opatrně odlamují od skalního masívu. Pak se řežou diamantovými pilami na desky, které se brousí, leští nebo pískují. Z desek se dělají dlažby, obklady, náhrobky a jiné výrobky. Štípáním se z bloků vyrábí dlažební kostky, obrubníky a haklíky (kvádry, které se používají pro zdění). Ve starověké architektuře (například v Egyptě) byl užíván i jako sochařský materiál pro tvorbu monumentálních soch. Velmi kvalitní syenity se užívají k výrobě ušlechtilých kamenických výrobků.

Výskyt syenitu

    Syenit není běžná hornina. Sám většinou netvoří větší tělesa, spíše jej lze nalézt na okrajích granitoidních, gabrových nebo dioritových intruzí. Nalézt jej lze v Nové Anglii, Arkansasu, Montaně, New Yorku, Švýcarsku, Německu, Norsku, na Ukrajině (Volyňská oblast), v Rusku na Urale nebo u Krasnojarsku, též v Kazachstánu, na Kavkaze a v Střední Asii.

    V Českém masivu jsou známy výskyty poblíž Tábora, Vodňan, Prachatic a Jihlavy. Na Slovensku se v malém množství vyskytuje v okolí města Modra v Malých Karpatech

    Plochy dělitelnosti magmatických hornin podmiňují jejich deskovitou, sloupcovitou, kulovitou, kvádrovitou nebo jinou odlučnost. Vznikají při tuhnutí (smršťování) magmatu, působením tlaku v době tuhnutí nebo zvětráváním. Často rozhodují o užití a způsobu těžby kamene. Odlučnost sedimentů je vyvolána především jejich vrstevnatostí, účinky diageneze, také působením tlaku a ve značné míře zvětráváním.

• Deskovitá odlučnost vzniká při tuhnutí lávových proudů a příkrovů. Povrch lávy tuhne rychleji, čímž vzniká pevná kůra. Chladnoucí hornina tak praská podél puklin, které jsou rovnoběžné s povrchem, protože odpor proti smrštění je rovnoběžně s povrchem velmi malý, ve srovnání s odporem kolmo k povrchu. Deskovitá odlučnost může být v závislosti na mocnosti desek lupenitá, tence deskovitá, hrubě deskovitá nebo lavicovitá.

• Kvádrovitá odlučnost je typická pro hlubinné vyvřelé horniny, např. pro žulu. V případě kvádrové odlučnosti vznikají balvany značných rozměrů. Hlubinné vyvřeliny se používají jako stavební kámen i jako dekorační kámen, na výrobu dlažebních kostek, mezníků, obrubníků, schodů, jako obklady tunelů, pro vodní stavby, pro výrobu silničního a železničního štěrku, popř. jako štěrk do betonu.
  

• Sloupcovitá odlučnost je geologický jev, který se projevuje zejména u čediče, znělce a pískovce.

1. Syenit má širokou paletu barev. Jaké barevné odstíny převládají na skále?
2. Podél zábradlí dojděte k okraji skály. Pozorujte horninu před sebou. Jaká je velikost minerálních zrn?
3. Vidíte nějaké uspořádání zrn v určitém směru? Na základě vlastního pozorování a informací z listingu určete, zda se jedná o horninu hlubinnou, nebo výlevnou.
4. Na základě pozorování skály a prostudování listingu určete, jakou má syenit odlučnost.
5. Vyfoťte sebe nebo něco, podle čeho Vás lze identifikovat, se skálou v pozadí.