55 Českých legend - 13 : O propadlých jeptiškách
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O propadlých jeptiškách
Ze starého hradu v Hradci Králové se do dnešních časů zachovala jen část okrouhlé věže obklopená městskou zástavbou. A přesto byl zdejší hrad kdysi významným místem, vždyť tu počátkem 14. století pobývala i vdova po Václavu II., krásná královna Eliška Rejčka. Po ní má také město své jméno - Hradec Králové, „královnin hrad".
Velmi stará pověst vypráví, že ve zdejších hradebních zdech stával ženský klášter. Jednoho rána byl však klášter na kopci ten tam. Hrad zmizel a s ním i jeptišky, které tu přebývaly. Lidé usoudili, že se klášter propadl do hlubin kopce a země se nad ním sama zavřela. Našli se i tací, kteří by přísahali, že z hlubin země bývá za soumraku slyšet slabý ženský zpěv, jak zakleté jeptišky ve svém podzemním klášteře slouží večerní mši.
Snad by se stalo, že by lidé na propadlý klášter docela zapomněli, kdyby se jednou ke hradu nevydala mladá služka sbírat léčivé bylinky. Byl krásný letní den, stráň pod hradem voněla třezalkou, žebříčkem, heřmánkem i dobromyslí a bzučela tisícem včel. Služtička stříhala byliny malými nůžkami a opatrně je ukládala do košíku, jak jí paní přikázala. Chodila po stráni, až ji květy samy zavedly k hradnímu příkopu zarostlému hustými křovinami.
Ucítila cizí pohled a zdvihla oč i od země. Před ní stála jeptiška v bílém šatě a s těžkým svazkem klíčů za pasem. Mile se na ni usmívala, a tak jí děvče slušně pozdravilo.
„Poslala té sem pro byliny paní Zuzana?" zeptala se jeptiška. „Ano," přisvědčila služka a podivila se, jak to ta žena může vědět.
„Vím, je to moc hodná a dobrá paní. Ale prý má potíže s penězi, je to tak?"
Služka se divila ještě víc. Paní Zuzanu opravdu nějaký lump ošidil o celé jmění a ona na stáří zůstala nezaopatřena.
„Pojď za mnou," vybídla jeptiška dívku. Odhrnula keře a v oprýskané zdi se objevily dubové dveře. Jeptiška je odemkla jedním z klíčů, dveře zívly a zevnitř zavál chlad. Žena v bílém vešla dovnitř a pokynula dívce, aby šla za ní. Úzkou temnou chodbou kráčely za tajemným světlem, a když došly, ocitly se ve velké síni s truhlicemi plnými zlata a stříbra, které vydávalo tu jemnou záři.
Jeptiška vzala hrst zlaťáků a vhodila je služce do zástěry.
„Běž domů a pozdravuj paní Zuzanu. A když bude ještě potřebovat peníze, přijď si zas pro další...!"
Potom jeptiška dívku vyvedla ven a zmizela.
Služka běžela bez dechu rovnou domů. V kuchyni padla na židli a vysypala peníze ze zástěry na stůl před překvapenou paní Zuzanu. Když jí vypověděla, co ji potkalo, paní Zuzana užasla. Vzpomněla si, že jí matka vyprávěla o jedné z žen jejího rodu, která bývala kdysi jeptiškou v hradeckém klášteře. Neznámá z hradního příkopu jistě nebyl nikdo jiný než duch té příbuzné, který ji zachránil od smutného stáří.
Z donesených peněz paní Zuzana zaplatila všechny své dluhy a ještě jí zbylo. A každý den až do své smrti se nezapomněla pomodlit za duši své ochránkyně.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Kolik je na obrázku kláštera oken ( dvojité okno počítej jako jedno ): A =
2) Kolik je na obrázku kláštera stromů: B =
Finální souřadnice: N50°05,( 699 +A )
E014°37.( 264 – B )
N50°05,
E014°37,