55 Českých legend - 42 : O zlatém prameni
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O zlatém prameni
Náchodský hrad byl založen na samé hranici Čech, aby strážil zemskou obchodní stezku z Prahy do Pruska. V pozdějších staletích byl přestavěn na zámek, jehož krásná věž připomíná zámek českokrumlovský.
Hrad v těch místech prý stával už před dávnými časy, už v dobách, kdy české země ještě neměly krále, ale jen knížata. Náchodský kníže vládl velkému území a sklepy jeho hradu byly plné zlata a stříbra. Ale přesto toužil po ještě větším bohatství, protože pak by se mohl stát pánem celých Čech. Ale jak zlato snadno získat? Hledal a poslouchal, co si lidé říkají, a brzy se doslechl o jedné čarodějnici, která žila hluboko v lesích jeho panství. Nemeškal, osedlal koně a vydal se k její chatrči. Když čarodějnice spatřila urozeného hosta, v duchu se jízlivě usmála. Uměla číst v lidských duších jako v otevřené knize, a viděla, že ten to pán si k ní nepřichází pro šťastnou lásku, ani pro pomoc v nemoci. Pozvala ho dál do začouzené světnice. Kníže se zvědavě rozhlížel. Nad ohništěm bublal kotlík kouzelného nápoje, ze stropu visely svazky sušených bylin a na polámané židli spal obrovský černý kocour.
Čarodějka odehnala kocoura, přejela židli cípem špinavé zástěry a vybídla pána, aby usedl.
„Pověz, co tě přivádí, vzácný pane...?" zaskřehotala.
Náchodský kníže neztrácel čas. „Chci, abys mi pomohla ke zlatu," řekl chtivě.
Babice pokývala hlavou. „To je těžká věc, pane. Vím, co bys měl udělat, ale vykonat to musíš sám. A jestli pochybíš, zle to s tebou dopadne."
„Co tedy mám udělat?" ptal se netrpělivě kníže.
„Rozmyslel sis své přání dobře, pane? Protože hodně zlata zaslepuje, svádí lidi ke zlým skutkům..."
Tak dost! Nepřišel jsem pro tvé rozumy, ale radu!" zvolal zlostně pán a sahal po meči.
„Dobře, dobře," vyděsila se vědma. „Hned ti to povím. Máš štěstí, protože příhodný čas pro kouzla je už dnes, kdy nadejde Svatojánská noc. Té noci rozkvétá kapradí v lesích zlatým květem, který je klíčem k tvému štěstí. Květ najdeš, utrhneš a půjdeš s ním k Dobrošovské hoře, která se vypíná proti tvému hradu. V ní je ukryt zlatý pramen. Obejdi horu, a kde uslyšíš zurčení pramene, dotkneš se třikrát skály zlatým květem a ona se ti sama otevře. Pak vejdi a do nádoby si naber ze zlatého proudu. Pospíchej ven a tam zlatý proud zas vylej, za svitu měsíce ztuhne ve zlato. Ale pamatuj si - dej velký pozor, abys přitom neupustil zlatý květ. Kdyby se tak stalo, stihla by tě pomsta kováříčků, kteří v hoře kutají a zlatý pramen hlídají...!"
Náchodský pán poděkoval za radu a už neměl stání. Cválal zpátky na svůj hrad, tam popadl největší džbán, který našel, a zase ujížděl zpět do černého lesa.
Byl už večer. Les dýchal vůní čarovných bylin, svatojánské mušky svítily mezi stromy jako poletující hvězdy a odevšad zněly tajemné hlasy nočních ptáků a zvířat. Rytíř seskočil z koně, vzal ho za uzdu a pátral po zlatém květu. Míjel celé trsy kapradin, ale žádný květ. V duchu už se zlobil na čarodějnici, že ho podvedla, když u jeho nohy něco zasvítilo. Sklonil se, odhrnul list kapradí a do tmy se zablyštěl zlatý kvítek. Tak přece měla babice pravdu...!
Potom ujížděl náchodský pán k Dobrošovu jako noční bouře. Našel místo, kde se hora ozývala zvukem pramene, poklepal na něj zlatým kvítkem a skála se otevřela. Vešel a spatřil zlatý pramen, jak tryská v hloubi sluje a zase se ztrácí v zemi. Nabral zlatý proud do džbánu, pospíchal ven a ve svitu měsíce ho zas vylil - a ten před jeho očima ztuhl v kus zlata, velký jako pecen chleba.
„Budu bohatý! Budu knížetem nad všemi knížaty...!" jásal rytíř a honem spěchal do skály, aby si znovu nabral z pramene. Když se nad ním skláněl, opojen vidinou svého bohatství, nedával pozor a zlatý kvítek mu vyklouzl z prstů.
Sotva kvítek dopadl na zem, ozval se dupot tisícerých malých nohou a zlostné hlasy. Odevšad z černých koutů sluje vystoupili kováříčkové, za nimi se tlačili další a všichni se na náchodského knížete zle mračili. Pak údolím zaduněla hromová rána, jak se skála s třeskem zavřela.
A náchodského knížete už nikdy nikdo nespatřil.
Za nějaký čas přišli do míst pod skalou nějací chudáci sbírat dřevo. Jaká byla jejich radost, když si místo dřeva odnášeli nalezený kus zlata, velký jako pecen chleba...! Donesli zlato do vesnice, spravedlivě se o něj podělili s ostatními a žili si pak spokojeně až do smrti.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Najdi v legendě časový údaj a zapiš si ho ve tvaru ABC =
Finální souřadnice: N50°05,ABC + 444
E014°35,ABC + 618
N50°05,
E014°35,