Tato terénní obtížnost je věnována polním plevelům.
Mák vlčí (Papaver rhoeas),
je jednoletá rostlina z čeledi makovité (Papaveraceae). Tato všeobecně známá květina má spoustu lidových názvů, jako je ohníček, červánčí, maková panenka, pleskánek, pukavec, kohoutek, divoký mák aj. V roce 2017 se stal německou Rostlinou roku.
Na českém území se s ním hojně setkáváme v polních kulturách, na rumištích, úhorech, navážkách a jiných obnažených půdách, především v teplejších oblastech od nížin do podhůří. V Česku kvete od května do srpna, při příznivě teplém počasí až do října.
Mák vlčí je 20–100 cm vysoká rostlina s jednoduchou nebo jen slabě větvenou lodyhou, která je i v horní části odstále štětinatá. Spodní listy vlčího máku jsou řapíkaté, ty svrchní přisedlé a ostře zubaté. Všechny listy jsou střídavé a také štětinaté jako lodyha. Jednotlivé květy na koncích stonků jsou před rozvitím sehnuté a korunní plátky jsou kryty dvěma štětinatými kališními lístky, které po rozkvětu opadávají. V květu tedy rostlině zůstávají jen výrazné čtyři korunní lístky, které jsou sytě červené, široké, navzájem se překrývají a na bázi mají často fialovou až černou skvrnu. Tyčinky jsou černofialové a na rozdíl od většiny příbuzných druhů jsou nitkovité a pod prašníky neztlustlé. Charakteristický je i tvar plodu – makovice. Makovici představuje 1–2 cm velká tobolka, která je lysá a široce vejčitá, po dozrání dřevnatí. Modrošedá semena jsou drobná (1 mm dlouhá), ledvinovitá, matná, se zřetelně síťovaným povrchem a čtvercovými políčky. Vypadávají otvorem pod zaschlým věncem blizen. Na jedné rostlině dozrává 10 000–20 000 semen, s poměrně dlouhou a nepravidelnou dormancí, která mohou vzcházet během celého roku, i za nízkých teplot půdy.
Razítko není věcí na výměnu, musí v keši zůstat!