Tato tradiční keš Vás zavede do blízkosti bývalých vojenských kasáren v Holubicích. Zde na kopci nad částí obce Holubice – Kruh, směrem na Blažovice, byla na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století vybudována palebná postavení dělostřelecké baterie a týlové zabezpečení 187. protiletadlového dělostřeleckého pluku (187.pldp). 187.pldp společně se 184. pldp tvořily, v rámci 76. protiletadlové dělostřelecké brigády (76. pldb) Československé lidové armády (ČSLA), obranu města Brna před napadením ze vzduchu. 76. pldb působila jako součást protiletadlové obrany města Brna od 01.06.1957 do 01.09.1961. Její hlavní velitelské stanoviště se nacházelo v bunkru v lese u obce Vranov u Brna. Týlové a zabezpečovací jednotky pak byly umístěny v kasárnách „Na špici“ v Brně Řečkovicích. Od 01.06.1957 do 01.10.1960 byla brigáda podřízena Velitelství protiletadlového dělostřelectva a od 01.10.1960 do 01.09.1961 pak Velitelství letectva a protivzdušné obrany státu.
Jednotlivé baterie 76. pldb byly rozmístěny v katastrech obcí Vranov u Brna, Bílovice nad Svitavou, Hostěnice, Holubice, Rajhradice, Ořechov, Střelice a Rozdrojovice. Byly vyzbrojeny protiletadlovými kanony vz. 44 ráže 85 mm, viz obrázek, zaměřovanými pomocí střeleckých radiolokátorů a s využitím hlásné služby ČSLA. Palebné možnosti těchto kanonů byly přibližně 11 600 metrů účinného výškového a 18 000 metrů maximálního dálkového dostřelu, rychlost palby 20 ran za minutu a úsťová rychlost střely 885 ms-1, s obsluhou 7 až 8 vojáků. Kanony vz. 44 využívaly pro střelbu protipancéřové střely se stopovkou anebo časovací tříštivo-trhavé granáty, jejichž časová iniciace byla nastavena v závislosti na výšce a vzdálenosti cíle od děla.
Kasárna v Holubicích začala být ČSLA budována od května roku 1956 a svou rozlohou se téměř shodovala se současným areálem soukromých společností a přilehlé fotovoltaické elektrárny, viz Letecké měřické snímky 1960. Budovy kasáren byly zbudovány z dřevotřískových panelů a po terénních úpravách k nim byla postavena přístupová cesta z části obce Holubice - Kruh. Během roku 1957 byl do kasáren přiveden elektrický proud. Nacházela se zde 3. protiletadlová dělostřelecká baterie, velení a štáb 187.pldp, kterému byla pravděpodobně podřízena východní skupina protiletadlových baterií 76.pldb. V areálu kasáren se, mimo jídelny a ubikací, nacházelo také 4 až 5 palebných postavení protiletadlových děl se skladišti munice, viz obrázek. Střelba děl byla řízena z operační místnosti v budově velitelské baterie 187.pldp, ve které operátoři na průhlednou manžetu zakreslovali pohyb letadel a příp. vzdušných cílů ve vzdušném prostoru. Předávání prvků pro střelbu proti vzdušným cílům jednotlivým protiletadlovým bateriím pluku zde zabezpečovali čtyři radisté. Celkem v kasárnách v Holubicích sloužilo asi 50 až 60 vojáků.
Pro identifikaci letadel a sledování cílů ve vzdušném prostoru byly využívány střelecké radiolokátory přímo podřízené 76. pldb, jako byl například ve Vranově u Brna. V Holubicích se radarová stanice 76. pldb nacházela nedaleko staré příjezdové cesty do Holubic – Kruhu od státní silnice Brno – Rousínov, v prostoru současné vozovky dálnice D1, asi 200 metrů od severního okraje Holubic - Kruhu. Radarovou stanici obsluhovalo celkem osm vojáků, s velitelem v hodnosti poručíka. Do kasáren v Holubicích si denně docházeli pro stravu. Vojáci z kasáren pak zabezpečovali střežení objektu radarové stanice v pravidelných službách.
Přibližně 230 metrů severně od kasáren, v jižní části Holubice – Kruh, se v té době nacházela tělocvična. V domě vedle této tělocvičny bylo umístěno záložní místo pro spojení velitelství 187.pldp. Východně od tělocvičny, naproti přes silnici, pak byly vystavěny čtyři dřevěné „finské“ domky, určené pro ubytování důstojníků pluku.
Vojáci (především základní služby) sloužící v kasárnách Holubice využívali k cestování domů na tzv. „opušťák“ nebo i na velitelství v kasárnách v Brně Řečkovicích stopování aut na státní silnici Brno – Rousínov anebo železniční spoje ze stanice v Blažovicích. Ve svém volném čase velmi často navštěvovali tzv. „Čaje o páté“ v Blažovicích a ve Tvarožné. Ty byly v Blažovicích organizovány každý týden v sobotu nebo v neděli odpoledne v hostinci „U Jima“, naproti základní školy. K poslechu a tanci zde na hudební nástroje hrálo 6 až 8 vojáků z kasáren v Holubicích, podle toho, jak měli službu. V jídelně v kasárnách byl dle pokynů velitele vždy, i mimo dobu výdeje stravy, připraven chléb s marmeládou, aby vojáci v průběhu služby neměli hlad. Další zajímavostí je zásobování kasáren vodou. Z počátku si vojáci vodu vozili v cisternách ze Slavkova u Brna. Později byl do areálu kasáren při veden vodovod a nacházela se zde i studna. Pokud se ale její spotřeba v Holubicích v krátké době navýšila, tak kasárny byly bez vody. Vojáci základní služby tedy byli na sprchování dopravováni každých deset dní do lázní v Brně Zábrdovicích a pro vodu na vaření jezdili i několikrát denně do kasáren v Brně Slatině. Kasárny v Holubicích také neposkytovaly téměř žádné sportovní zázemí pro vojáky, kteří především pro běžecká přezkoušení využívali starou příjezdovou cestu od státní silnice Brno – Rousínov do Holubic Kruhu. Po ukončení základní vojenské služby v kasárnách v Holubicích se čtyři vojáci oženili a natrvalo usadili v Holubicích a 6 až 7 vojáků v Blažovicích.
Činnost 76. pldb byla oficiálně ukončena 1. 9. 1961. K tomu datu měla skončit i dvouletá základní vojenská služba řady vojáků sloužících v kasárnách v Holubicích. Z důvodu Karibské krize a hrozby celosvětového válečného konfliktu jim ale byla základní vojenská služba prodloužena až do Vánoc roku 1961. Tyto další více než tři měsíce ale vojáci působili na různých funkcích a pozicích už nově vzniklé 76. protiletadlové raketové brigády (76. plrb). Od roku 1960 bylo totiž zahájeno budování kvalitativně vyšší protiletadlové obrany Brna, s využitím čtyř protiletadlových raketových oddílů. Ty byly vyzbrojeny protiletadlovým raketovým kompletem (PLRK) SA-75M DVINA a od 1. 9. 1961 byly začleněny do nové 76. plrb. Prvního září 1978 pak došlo k rozšíření 76. plrb o další čtyři protiletadlové raketové oddíly, které byly vyzbrojeny PLRK S-125 Něva. Objekty kasáren v Holubicích získala pro své velkosklady společnost Jednota, která je po svém zániku počátkem devadesátých let odprodala dalším firmám. „Finské“ domky po důstojnících si koupili soukromí majitelé, kteří je dodnes užívají a stavebně upravují.
Keš je drive-in směrem od obce Holubice-Kruh, umístěná mimo areál bývalých kasáren Holubice. Celý areál je využíván několika soukromými společnostmi a není volně přístupný! Vozidla můžete zaparkovat anebo otočit na 49º10.301’N 16 º 48.357’E (49.1716789N, 16.8059528E). Na kole anebo pěšky se lze ke Keši pohodlně dostat i po asfaltové cestě vedoucí od železničního nádraží obce Blažovice do Holubic. Cesta v blízkosti keše je využívána k venčení psů, procházkám a rekreačnímu běhu místních obyvatel. Při logu tedy buďte rychlí a nenápadní. V keši je tužka. Nevkládejte do ní žádné další předměty.
Zpracováno s úctou ke všem protiletadlovým dělostřelcům sloužících v kasárnách Holubice.
Zdroje:
https://forum.cspvo.cz/viewtopic.php?t=564
https://www.valka.cz/76-protiletadlova-delostrelecka-brigada-1957-1961-t48202
https://www.valka.cz/CZK-vz-44-S-85mm-protiletadlovy-kanon-t121168
https://www.vhu.sk/85-mm-tazky-protilietadlovy-kanon-plk-vzor-44-s/
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1960.BRNO32.06868
Archív VHÚ Bratislava
Ilona Marinčová, Bohumil Robeš, Obec Holubice, F.R.Z. agency, 2013, 107 stran, ISBN 978-80-87332-58-0
Vzpomínky a osobní zážitky dvou z posledních protiletadlových dělostřelců, sloužících na 76. pldb v kasárnách Holubice, v letech 1957-1959 a 1959-1961.