V BLÍZKOSTI KEŠE SE OPRAVUJE SILNICE, SNAŽTE SE BÝT PŘI ODLOVU PROSÍM  OPATRNÍ A POKUD MOŽNO NENÁPADNÍ, DÍKY :-)

Š E V C O V N Í K 

Přestože je obuvnictví de facto staré jako lidstvo samo, k výrobě těch nejjednodušších bot nebylo služeb ševce třeba. Ten vyráběl spíš boty parádnější. 

Ještě do doby celkem nedávné většina lidí chodila v botech, které tvořila podešev nahoře stažená lýčím, provázky nebo řemínky, známých jako opánky či krpce. Poddaní si je často vyráběli podomácku. Prostou obuví byly také dřevěné trepky (dřeváky), které zhotovovali dřevěnkáři. Měšťané a výše postavená společnost si potrpěla na obuv lepší a z kvalitní kůže. Tu šili ševci a její tvary podléhaly dobové módě.

Vážené řemeslo

Ševci patřili vedle krejčích v každém městě k nejpočetnějším řemeslníkům. Nejvíce jich bylo samozřejmě v Praze. Od druhé poloviny 14. do počátku 15. století tu působily téměř tři stovky ševců, mimo jiné i Wolflinus a Ješek, dva ševci císaře Karla IV., a Smil, švec krále Václava IV. Ševcovina byla řemeslem řádným a poměrně váženým. Náročnou prací se dalo i zbohatnout. Příkladem je Bláha Švik, který roku 1382 dostal od krále Václava IV. pozemek na Novém Městě pražském, kde nechal vystavět 18 domů.

Ševci si původně vyráběli kůže sami, později se od nich oddělili koželuzi a ševci se dále věnovali jen sešívání. Nevyráběli jen obuv, ale vše, co se z kůží sešívalo: pytle, torny, měšce, váčky, tašky a další. Nouzi o práci neměli, postupně jí přibylo tolik, že se od ševců oddělili i barvíři, řemenáři, brašnáři a další specializovaná odvětví. Ke svému dílu potřebovali ševci kromě kůže od koželuhů ještě dratve, pevné nitě splétané z konopných či lněných vláken promazávané ševcovskou smolou. Většinou si je vyráběli sami, někdy je však pro ně splétali dratevníci. Ševcovská práce musela být fortelná, proto se přísně zakazovalo používat kůže popálené nebo děravé, nesmělo se šít ani z kůže koňské nebo z umrlých zvířat. Nejvíce se vyrábělo z kůží hovězích a telecích, pro chudé také ze skopových.

Počátek ševcovství sahá hluboko do historie

Podle dochovaných prastarých soudních záznamů ševci nechyběli u žádné taškařice a snad ani u hospodské pranice, zřejmě si totiž po dlouhém osamělém ohánění se dratví a tlučení floků do podrážek rádi užívali společnosti. Práci měli úctyhodnou, fortelnou a také pořádně náročnou, ať už šlo o volbu kůže na konkrétní typ obuvi, její krájení i přípravu či základní nebo ozdobné šití.

V Čechách i na Moravě se s ševcovským řemeslem setkáváme už ve středověku. Tehdy však existovali ševci dvojí. První skupinu tvořili tzv. novotníci, novětníci či nováci, kteří šili boty nové. Druhou skupinu pak představovali refléři, prťáci, ševci obuvi vetché neboli vetešníci, kteří obnošeným a prošláplým botám prodlužovali život.

Obě skupiny se sdružovaly ve vlastním cechu. Nicméně při ševcovské prchlivosti docházelo mezi novotníky a vetešníky k vyhraněným sporům končícím i na nože. Ve při šlo o to, co má kdo dělat: obecné pravidlo říkalo, že s novými „modely“ pracovali novotníci a prťáci k obnošeným botám přišívali nové podešve a nárty. Občas však jedni i druzí zabrousili do hájemství konkurence, takže k zahlazení sporů se nakonec na nátlak shora oba cechy sloučily.

Móda je vlastně celkem stará dáma

Boty se šily z nejrozličnějších kůží s výjimkou koňských: nejvíce z hovězin, teletin, na vsi i ze skopovin, od konce 15. století i z barvené kozinky – kordovánu. Nebylo nic, co by ševci nedokázali. Po křížových výpravách se i naši ševci naučili vyrábět bláznivé nosaté střevíce se špicemi až metr dlouhými. Sortiment byl kategorizován: „dílo druhé“ představovala vysoká obuv shrnovací nebo s faldem, tzv. škorně, „krátké (nízké) dílo“ pak byly rozmanité střevíce mužské, ženské i dětské. Tradiční názvosloví nám zachovalo pěkné názvy obuvnických činností i výrobků, s nimiž si běžný čtenář dnes ani neví rady: kdo jen dokáže přesně popsat škorně, postoly, krbce, škarbaly, selské krabatiny a další? Paní Móda nabízela střevíce zvané „zobáky“, „kraví huby“, „medvědí pracky“. V Itálii a ve Španělsku se již v 17. století objevily vysoké kramfleky.

Boty se šily z nejrozličnějších kůží 

Vlastní ševcovská rukodělná výroba zahrnovala následující úkony: braní míry, úprava kopyta a střihu, vykrojení svršků a podešví, spojení svršků a podešví, cídění obuvi a dotváření. V ševcovské dílně proto existovala značná dělba práce. Mistr obyčejně dělával náročnější práci svrškářskou, starší tovaryš připravoval podešve a dával obuv dohromady, mladší tovaryš s učněm prováděli opravy.

Zdroj : internet

A jaké obuvi dáváte v dnešní době přednost Vy? Nezapomeňte, že na obuvi bychom kvůli zdraví neměli šetřit.

Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně .

Keš je jiné velikosti, uvnitř je plastová krabička a slouží k výměně TB,GC, CWG

!!! POKUD VYZVEDNETE NĚJAKÝ TB NEBO GC TAK JEJ LOGUJTE ZÁROVEŇ S VAŠÍM ZÁPISEM O NÁVŠTĚVĚ TÉTO KEŠKY !!!