Beztahov podruhé
Nové provedení archivované keše, kterou už měli všichni blízcí odlovenou, a jako pozvání do naší malé vesničky na České Sibiři
Beztahov
je jedna ze 14 místních částí města Votice v okrese Benešov. Rozloha katastrálního území je 5,6 km2. K 5.10.2022 má obec 125 obyvatel. Osadu tvoří dvě části – novější, tzv. Dolní Beztahov, u nádraží Votice, jen s několika budovami, starší a větší část leží na kopci nad tratí (531 m n. m.).
Historie
První písemná zmínka o Beztahově pochází z roku 1372. Přesné datum vzniku tvrze (při čp. 20) není známo, ale v tomto spisu už je zmiňována. Nejstarší majitelé vsi byli Hroch a Jan mladší z Beztuhova. Koncem 15. stol. patřila tvrz Janu Steblencovi z Drachkova. Roku 1534 držel polovinu tvrze Jan Kozel z Kozle a druhou polovinu Lev Beztahovský z Říčan. Později vlastnictví spojil Jan Starší z Říčan. (Jeho syn Mikuláš byl hejtmanem Vltavského kraje.) Po Bílé Hoře získal tvrz Sezima z Vrtby, který ji připojil k Vrchotovým Janovicím. To mělo za následek její zpustnutí. Dále byla využívána jen jako hospodářská budova. Do současnosti se na místě zachovaly základy okrouhlé zdi jako teras valu nad vodním příkopem a z tvrze přízemní část, první patro je novodobé. Zastavěná plocha je cca 200m2. v současné době je tvrz ve velmi zchátralém stavu, ale v létě 2022 jí začali opravovat, tak snad má ještě šanci na přežití.
Na návsi v obci byla v r. 1972 tehdejšími obyvateli svépomocně vybudována kaplička. Stojí na místě křížku, který byl posunut a můžeme ho vidět o cca 60m dále na západ.
Na leteckých snímcích je výrazně patrný lom u železniční trati, který se neustále rozrůstá a působí místním potíže (zejména ztráty vody ve studních…).
Od r. 2013 jezdí do obce autobus HD (několik spojů denně), umožňující spojení s městem (škola, úřady, lékaři, obchody). Bohužel doba, kdy do obce jezdila tzv. pojízdná prodejna (pamětníci ještě pamatují 😉) je i zde nenávratně pryč. Autobusová čekárna, kterou místní při čekání na prodejnu využívali, stála zhruba proti aktuálnímu umístění kešky, ale nyní byla přestěhována ke hřišti v dolní části obce, to je aktuálně společenským centrem. Hospoda, která bývala vedle nádraží, už bohužel roky neexistuje také.
Ve vsi najdeme řadu dalších hezkých zákoutí, stavebních detailů i rostlinných společenstev, která mají často zajímavé živočišné obyvatele.
Příroda a krajina
Mírně kopcovitá krajina je nyní využívána především k chovu skotu a koní (louky a pastviny), ačkoliv před rokem 1989 zde byla především pole. Kromě obilovin se pěstovaly brambory, kukuřice na siláž, pícniny, částečně také řepka a mák.
Na mokrých lukách kolem vesnice pamatuji desítky vstavačů májových, na paloucích v lesích vemeník dvoulistý, plavuň vidlačku, hruštičku okrouhlolistou aj. Výskyt těchto druhů už je bohužel většinou minulostí. V listnatých lesích ale i nyní roste řada zajímavých druhů rostlin – vraní oko čtyřlisté, samorostlík klasnatý, pšeníčko rozkladité, věsenka nachová, hrachor jarní, mařinka vonná, kokořík mnohokvětý i vonný, na vlhkých místech kozlík dvoudomý a devětsil bílý, v borových lesích jalovec a kociánek dvoudomý,…
Hezké a zejména na podzim zajímavé 😉 jsou lískové křoviny. V roce 2016 byl va V okraji obce vybudovaný nový rybník, který čeká na zajímavé nové obyvatele (občas tu zatím jen přelétají volavky šedé).
Místní krásná krajina je vhodná pro cykloturistiku a projížďky na koni, ale i k pěším výletům, přestože značené turistické cesty v okolí nejsou. Kdysi tudy vedla červená značka, také skrz zbytky dvouřadé třešňové aleje od nádraží k zemědělskému dvoru, která je dobře patrná na leteckých snímcích, ale nepřístupná (je v oploceném areálu pastvin).
Keš
je pidikrabička a prosím o její pečlivé zavírání. Tužka se nevejde, pokud nemáte svojí, nechávám jednu vedle v dopisní schránce (otvírat opatrně zespodu a pozor, občas má schránka obyvatele 😉)
Při odlovu buďte opatrní, ale obyvatel chalupy se bát nemusíte. Když nás uvidíte, můžete nám zamávat 😉. Šťastný lov přeju 😊