Rapotínská sklárna
Důležité informace na úvod, jelikož konec listingu nikdo nečte!
Prosím nevjíždějte na dlážděnou plochu před muzeem, parkujte pouze na vyznačeném parkovišti!
Otevírací doba muzea:
Květen - září, úterý - neděle: 9-16 hodin - v pondělí zavřeno
Říjen - duben: dle telefonické domluvy (min.4 osoby)
Web muzea: Muzeum Rapotínská sklárna - Oficiální stránky Muzea Rapotínské sklárny (muzeumrapotin.cz)
Krabička keše je rozdělena na dvě stejné části u sebe. První schránka obsahuje logbook a tužku.
Druhá schránka obsahuje místo na směnu CWG (v keši již nějaké originální jsou☺). Jedno CWG je napevno, nejblíže u uzávěru, tak prosím ke keši opatrně, ať schránka vydrží co nejdéle.
Proč keš na tomto místě?
Kousek od místa uložení keše se nachází Muzeum rapotínské sklárny, které bylo založeno teprve nedávno. Konkrétně 24. června 2021. O sklárně vznikla i kniha, kterou napsal bývalý zaměstnanec sklárny a průvodce v muzeu pan František Kašík.
Kniha se jmenuje jak jinak než “Rapotínská sklárna” od roku 1829 až po smutný konec v roce 2009. Teď bych si dovolil citovat část kapitoly o tom, jak muzeum vzniklo.
“Po 27. únoru 2009, kdy rapotínská sklárna ukončila provoz, jsem začal uvažovat o zřízení muzea, které by se stalo upomínkou na kdysi světově proslulou sklárnu. Navštívil jsem tehdejšího starostu Pavla Žerníčka, který můj plán schválil a pověřil mě přípravou exponátů a dalších materiálů. Otázkou tehdy bylo, kde bude mít muzeum sídlo.
Postupně jsem shromažďoval exponáty vhodné pro zamýšlenou expozici. Jednalo se hlavně o autentické výrobky rapotínských sklářů, historické a současné fotografie a různé dokumenty. Doma jsem měl vzácné stroje na broušení a vrtání skla z 18. století a po mém tatínkovi kuličský stroj na broušeni skla z první poloviny 20. století. Moje sbírka obsahovala řadu katalogů rapotínské sklárny včetně katalogů firmy Josef Schreiber a synovci. Když nás nečekaně opustil starosta Pavel Žerníček, navštívil jsem nynějšího starostu Bohuslava Hudce. Ujistil mě, že Muzeum rapotínské sklárny bude, a vybídl mě, abych pokračoval v započaté práci. Velmi mě tím potěšil. Především jemu patří velký dík za to, že se podařilo celý plán realizovat.
Jakmile bylo rozhodnuto, že zamýšlené muzeum bude umístěno v přízemí budovy bývalého ředitelství sklárny, byl vytvořen tříčlenný tým k přípravě obsahu expozice. Již práce na výstavě k výročí založení rapotínské sklárny v roce 2019 ukázaly, jak přínosná je spolupráce bývalého pracovníka sklárny, znalého výrobních technologii, strojů a zařízení, ale zvláště lidí, kteří ve sklárně pracovali, s bývalým pracovníkem muzea, jehož zkušenosti se promítly do scénáře expozice. Nepostradatelným členem týmu byla zástupkyně obce, která koordinovala činnost s dalšími subjekty podílejícími se na budování muzea a zařizovala vše potřebné.”
Jak vzniklo muzeum už víme a co dál?
Aby v Rapotíně sklářská tradice nezanikla, dostali představitelé obecního úřadu Rapotín zajímavý nápad.
V červnu 2022 se uskutečnil sklářský workshop, do kterého se přihlásilo 5 zájemců. Toto krásné řemeslo je okouzlilo natolik, že se schází pravidelně a ve své činnosti se zdokonalují. Přijďte se k nám podívat. Termíny skláření najdete na stránkách muzea a výrobky z workshopů přímo v muzeu.
Něco málo z historie, protože víc vám poví v muzeu…
Rapotínská sklárna původně patřila pod panství Lichtensteinů ve Velkých Losinách.
Roku 1845 pronajali Lichtensteinové sklárnu v Rapotíně Johanu Schrenkovi z Vrbna. V té době měla tzv. Karlova huť dvě pece.
1857 - Huť mimo provoz. Poté byla sklárna pronajata vídeňskému obchodníkovi se sklem Josefu Schreiberovi. Vyrábělo se ploché sklo, užitkové sklo, bezbarvé a barevné sklo, v provozu byla i brusírna v zámeckém parku.
1871 - huť vyhořela, byla provedena modernizace zařízení a pece byly vytápěny plynem, nikoli dřevem
1904 - zřízena železnice
1914 - 1915 - vyráběly se skleněné díly k elektronkám pro námořnictvo
1927 - výroba osvětlovacího skla, zlepšení technických parametrů opálové skloviny
1945 - sklárna znárodněna
1953 - 1958 - zřízen národní podnik s ředitelstvím, do kterého spadá sklárna ve Vrbně pod Pradědem a brusírna v Postřelmově, začátek výroby Petriho misek a ohýbaného osvětlovacího skla
1958 - 1992 - sklárna je součástí podniku osvětlovací sklo ve Valašském Meziříčí
1991 - plynofikace
1992 - sklárna je privatizovaná, majitel Vítězslav Kvapil.
1994 - pořízena nová linka na tvrzená skla z Velké Británie
2000 - konkurz na firmu
2003 - sklárnu kupuje česko - italská společnost
2004 - zřízené sklářské učiliště ve spolupráci s SOU a SOŠ Šumperk
2008 - druhý konkurz na sklárnu v Rapotíně
2009 - 28.února, byl ukončen provoz. 130 zaměstnanců přichází o práci.