Touto keší bych vás chtěla pozvat na místo, kde se odehrála tato příhoda:
Byl chladný březnový víkend, ale mně se přesto podařilo vytáhnout dceru na menší procházku po Janově dole. Boty jsme za chvíli měly celé od bláta a náš pes na tom byl stejně se svou srstí. Dcerka byla tehdy pětiletá a chodit se ji moc nechtělo. Ušly jsme kousek a už začala naříkat, že nemůže dál. Dopřála jsem ji tedy chvilku odpočinku a ona si s vděkem sedla na špinavou cestu.
Seděly jsme tam asi pět minut, když vtom začal Jack hlasitě štěkat a tahat za vodítko, skoro jsem se začala obávat, aby se mi nevytrhl. Očima jsem byla přilepená na Jackovi, že jsem si ani nevšimla jak na mě dcerka volá: ,,Hele, mami, koukej!" Když jsem se konečně odvážila vzhlédnout od naježeného Jacka a pohlédla směrem, který mi určoval dceřin prst, uviděla jsem už jen tři vzdalující se tvory. Když mi je dcerka na cestě domů popisovala, došlo mi, že to musela být kuna s mláďaty.
Chodíme na toto místo od toho dne pravidelně a už jsme tam, za ty tři roky, viděly kuny opravdu mnohokrát! A když se budete chovat tiše, třeba se vám poštěstí a uvidíte je i vy.
A teď něco odborného:
Kuna lesní (Martes martes) je středně velká lasicovitá šelma rozšířená na celém území Evropy až na její západní a z části i severní část, a Asii až po Írán a západní a severní Sibiř.
Hmotnost: 0,8-1,6 kg
Délka těla u samců: 48-53 cm
Délka těla u samic: 40-45 cm
Délka ocasu: 23-28 cm
Kuna lesní je štíhlá, v porovnání s většinou lasicovitých dlouhonohá šelma s dlouhým huňatým ocasem a světle hnědě, čokoládově až černě zbarvenou srstí. Přední i zadní končetiny má vyzbrojeny ostrými drápy, tlamu zase ostrými zoubky vhodnými k rychlému usmrcení kořisti. Od jiných lasicovitých ji můžeme rozeznat podle celkem velkých ušních boltců. Na rozdíl od jediné příbuzné vyskytující se na území ČR kuny skalní má na hrdle nažloutle bíle až žlutě zbarvenou skvrnu, nedosahující až na přední končetiny. Pohlaví se od sebe zbarvením nijak neliší, liší se pouze velikostí - samec je zřetelně větší než samice.
Kunu lesní nalezneme ve vlhkých lesních komplexech, nejčastěji pak v jehličnatých nebo smíšených, občas se objeví i v parcích, na vesnicích nebo v menších městech. Je aktivní večer a v noci, kdy se vydává za potravou, kterou tvoří především malí savci, ptáci, hmyz, žáby, ale i ptačí vejce, různé plody nebo med, příležitostně i mršiny. Její nejoblíbenější kořistí jsou veverky. Poměrně často uloví i větší živočichy, jako jsou králíci a zajíci. Má skvěle vyvinutý sluch a zrak, kterým dokáže zaznamenat i malé druhy živočichů. Sama se přitom občas stává obětí vlků, zdivočelých psů, rysů, větších dravců nebo lišek.
Přes den se ukrývá ve vlastnoručně vyhloubených doupatech v dutých stromech nebo opuštěných veverčích i ptačích hnízdech vystlaných trávou nebo jinými rostlinami. Na stromech umí dobře šplhat a skákat a pokud je to nutné, tak dokáže na zemi i poměrně rychle běhat. Je značně vytrvalá při pronásledování kořisti. Kuna lesní je územní a své teritorium si značí trusem.
Pohlavní dospělosti dosahuje ve druhém až třetím roce života. Páří se v červenci a srpnu, rodí 2-6 mláďat v březnu nebo dubnu, po 8-9 měsících březosti. Mláďata se rodí zcela nemohoucí, slepá a málo osrstěná. Oči se jim otevírají po 7 dnech života a mateřské mléko sají po dobu 3 měsíců. Svá rodná doupata opouštějí po dvou měsících a plně nezávislá jsou po šesti měsících života. V přírodě se dožívá průměrně 15 let.
Kuna lesní je na území České republiky hojně rozšířeným druhem vyskytujícím se až do nadmořské výšky kolem 1 600 m. Dlouhá léta podléhala tvrdému pronásledování a lovu kvůli její vysoce žádané kožešině, která je nejcennější v porovnání s jinými šelmami žijícími na území ČR. Díky přísným ochranářským opatřením je však její početnost dnes znovu pod kontrolou a dle Červeného seznamu IUCN se jedná o málo dotčený druh. V Česku je celoročně chráněná s výjimkou období od 1. listopadu do konce února.
