Kostel sv. Jakuba Většího Multi-Cache

Dominantou Václavic (Wetzwalde) býval barokní kostel svatého Jakuba z roku 1699, který stál obklopený hřbitovem na vyvýšeném místě uprostřed obce. První zmínka o kostele pochází z 13.května 1326. Spolu s ním je zmiňována i obec a farář jménem Theodoricus. Kostel byl nejspíš dřevěný, ale jeho podoba není známa.
V 15. století byl kostel vybaven pískovcovou křtitelnicí, která se dodnes zachovala jako jediná součást nejstaršího kostela. Je vystavena v Bráně Trojzemí v Hrádku nad Nisou.
Během třicetileté války, kolem roku 1620, byl kostel zničen a celá vesnice vylidněna. Její opětovné osidlování začíná po roce 1624 a pravděpodobně dochází k výstavbě provizorního kostela. V roce 1699 je vystavěn kostel nový, se sanktusovou věžičkou, který se později pravděpodobně stává presbytářem. O téměř sto let později, v roce 1782, je kostel zmiňován jako zchátralý. O pár let později, v letech 1787 až 1788 dochází k přestavbě a kostel získává svojí poslední podobu. Byl rozšířen, navýšen, přišel o svou sanktusovou věž a na západní straně kostela byla vystavěna nová hranolová věž. Další rekonstrukce proběhla v 80. letech 19. století. V roce 1933 byla opravena kostelní věž, střecha věže byla pokryta měděným plechem a byl instalován nový věžní kříž.
Po odsunu německého obyvatelstva, v říjnu 1946, neudržovaný kostel postupně chátral. Po roce 1948 byl dokonce využíván jako sklad JZD. V 70. letech 20. století byl již kostel poničený a bez vybavení. Vitrážová okna byla zničena a cenné zařízení bylo s výjimkou kazatelny rozkradeno. Poté, co se kostelu propadly střecha a krovy, bylo rozhodnuto, že kostel půjde k zemi, i když obvodové zdivo a klenby zůstaly v pořádku. Stalo se tak roku 1976. Pomocí traktorů bylo zdivo strženo a následně odstraněno až po základy. Terén dokonale srovnán a na hřbitově po kostelu zůstala jen prázdná zatravněná plocha. Hřbitovní zeď zdobily staré náhrobky a empírové kapličky křížové cesty z doby kolem roku 1800. V zadní části hřbitova se dochovala márnice, vedle níž je mohutný kamenný pomník, opatřený deskami, který připomíná muže z Václavic a Uhelné, kteří padli na bojištích 1. světové války. Do osudů václavických rodin zasáhla ale i 2. světová válka. Václavičtí muži v řadách wehrmachtu bojovali v Rusku. Nikdo z nich se domů nevrátil.

V roce 2018 během letního velkého sucha, se objevil půdorys kostela. Archeologem Petrem Brestovanským ze Severočeského muzea v Liberci byl proveden archeologický průzkum, který odhalil nejen základy posledního kostela s částí zachovalé vnitřní dlažby a odvodňovacího žlabu, ale i základy předchozího (původního) kostela, který zde stál před rokem 1699. Základy byly následně zakonzervovány a ponechány odkryté. Během průzkumu zde měly být objeveny i mince ze 17. století a kosterní pozůstatky.

Roku 2019 byla kolem odkrytých základů kostela instalována křížová cesta Luďka Veleho, který jí musel v červnu 2017 odstranit z Grabštejna - byla postavena bez povolení i archeologického průzkumu. Vele jí tam v roce 2015 nechal zbudovat jako výraz díků lidem, kteří pomáhali se záchranou hradu. Než našla své útočiště tady, na václavickém hřbitově, byla umístěna v Chotyni u domu s pečovatelskou službou. Dnes už jí ale musíme hledat zase někde jinde. Od září 2021 je zpátky na hradě Grabštejn.

Vnitřek kostela byl bohatě vyzdoben. Roku 1704 dědicové Christopha Pfeiffera z Chrastavy věnovali hlavní oltář do nového kostela, roku 1731 jsou prvně zmíněny varhany jakožto dar od Georga Thiela z Václavic. Roku 1787 byl instalován nový hlavní oltář, který postavil Johann Hajek z Mnichova Hradiště a Ignatz Breuer z Liberce. Na oltáři, se nacházel obraz sv. Jakuba z roku 1781 od Ignaze Müllera z Rychnova, a také kazatelna s vyobrazením Krista a svaté Trojice byla Hajkovým mistrovským dílem. Výzdobu doplňoval cenný obraz Bolestiplné Matky Boží z 18. století, obraz Ecce Homo z roku 1835 od libereckého výtvarníka Jakoba Ginzela a několik obrazů od chrastavského malíře Augusta Jonase. Michael Nase ze Zákup, stavitel varhan, roku 1831 varhany obnovil. Loď kostela osvětloval velký křišťálový lustr, vyrobený roku 1863 v Práchni, který do kostela věnovali sourozenci Thiele, a dřevěný lustr ve tvaru obřího květu z počátku 19. století. Roku 1891 daroval farář Heinrich Sommer kostelu nové varhany. Koncem 19. století byl kostel vymalován barevnými ornamenty malířem Otto Dresenem z Liberce.





Samostatnou kapitolou kostela jsou jeho zvony. První zvon dostal kostel v roce 1775. V 90. letech 19. století byly pro kostel pořízeny tři nové zvony ze slévárny Petera Hilzera z Vídeňského Nového Města. Během 1. světové války byly zvony zrekvírovány pro válečné účely, v kostele byl ponechán kvůli historické hodnotě pouze nejstarší zvon. Roku 1924 byly pořízeny tři nové zvony, jejichž instalace a posvěcení proběhlo 24. září téhož roku. Kostelu ale nesloužily příliš dlouho. Přišla 2. světová válka a zvony byly opět zrekvírovány. Tentokrát ale všechny, včetně toho historického.

Ke kostelu vždy neodmyslitelně patří fara. Přízemní budova se středním štítem a mansardovou střechou, navržená libereckým stavitelem Johannem Josefem Kunzem, z roku 1790, se v téměř nezměněné podobě dochovala v sousedství hřbitova dodnes.




U odbočky ke hřbitovu stojí asi metr vysoký pískovcový smírčí kříž, pod nímž byl podle pověsti za třicetileté války pohřben neznámý švédský generál. Cesta od něj stoupá kolem hřbitova do polí až na rozcestí, z něhož je pěkný výhled do okolí. Pod dvojicí lip tu stojí Školní kříž z roku 1788.