Historie modlitebny Církve bratrské se začala psát 11.8.1932, kdy spolek Betanie koupil v Klatovech pozemek, a začal stavět první dům v ulici na místě bývalého mlýnského náhonu. To ještě netušili, že výběr místa udělá jejich potomkům za 50 let čáru přes rozpočet (doslova).
Pozemek byl využit do posledního metru, vznikla tu dvoupatrová budova a do vnitrobloku vestavěné sakrální prostory. Dispozice budovy se během let různě měnila, ale na počátku bylo cílem co nejvíce prostor pronajmout, aby se zaplatily náklady na stavbu.
V původních nákresech byly v přízemí 2 krámy, zbytek tvořily menší a větší sál a další zázemí sboru jako šatna, kuchyně či hostinský pokoj. Byt pro kazatele měl být v 1. patře. Nicméně potřeba splácení úvěru na stavbu vedla k přehodnocení těchto plánů, zázemí sboru se zmenšilo a jeden z krámů se přeměnil na malinký byt pro kazatele. Byty v 1. a 2. patře pak byly pronajímány a ze zisku spláceny dluhy. Kvůli splácení byl pak prodán i kus zahrady, a kolem zdí modlitebny zůstal jen úzký pruh, v současnosti využívaný na květinový záhon.
V době výstavby to byla první stavba, která vyrostla v nově založené ulici. Teď už je plně včleněna do řadové zástavby, a zvenku lze modlitebnu částečně spatřit jen ze dvora ČEZ v pracovní době.
V roce 1980 se muselo přistoupit k větší přestavbě, protože navážka zasypaného mlýnského náhonu, na které se v roce 1932 stavělo, způsobila, že se zdi začaly propadat a praskat. Tolik k tomu, co jsem psala o ne příliš dobrém výběru pozemku našich předků. Situace se využila kromě sanačních prací také k vnitřní přestavbě, rozšířily se sborové prostory v přízemí, dveře do sálu se posunuly excentricky vlevo, aby na ně nemohl zvenku koukat církevní tajemník a dělat si čárky, kdo chodí v neděli do kostela (praxe, která je naštěstí známa už jen pamětníkům). Prozatím poslední větší úpravou bylo zrušení bytu v přízemí v roce 1988, tyto prostory slouží pro scházení dětí, a zbudování kanceláře pro kazatele ve 2. patře. Kazatelský byt se již nachází v 1. patře, kam byl původně plánován.
Zbývá ještě vysvětlit, kde se tu vlastně Církev bratrská vzala. Kořeny sahají až k americkým misionářům s českými předky, kteří přišli do Prahy po roce 1848. Kázat nesměli, tak tolerantní úřady nebyly, ale směli konat přednášky. Na těchto přednáškách uvěřila skupina lidí, která pak založila Svobodnou církev reformovanou - převzali z amerického ducha to, že církev má být svobodná, nesvázaná se státem. Jedním z prvních jejich členů byl Josef Hodek, který pak odešel do Klatov, a založil sbor. Neměl to jednoduché, protože mohl opět konat jen přednášky, nebo v soukromí domácí bohoslužby, na kterých ale nesměly být přítomny katolické děti. A protože tehdy byly skoro všechny děti pokřtěné, a tedy katolické, bylo to poněkud obtížné, a Hodek vyfasoval pokutu za ovlivňování mládeže. Za první republiky se církev přejmenovala na Jednotu českobratrskou, a ještě později za komunismu na Církev bratrskou, když pod svá křídla přijala polské a slovenské sbory, které měly s vrchností problémy.
Klatovský sbor tu funguje od roku 1893. Během komunistické éry prožil nějakou dobu, kdy neměl kazatele a dojížděl sem plzeňský. Tehdy to nebylo neobvyklé, protože kazatelé museli mít ke své práci státní souhlas, a ne každý ho dostal. Po revoluci, když přestala být činnost sboru přísně kontrolována, se jeho práce rozrostla a konečně mohly být sborové prostory plně využity. Pravidelně se zde scházejí děti, bývalo tu (a možná zase bude) mateřské centrum, pořádají se akce i pro děti z města jako např. Legoprojekt nebo letní tábory.
A v neposlední řadě, už druhá kazatelská rodina za sebou patří ke geocacherské komunitě. Takže se nemusíte bát keš hledat, místní o ní vědí :-).
