Plynové osvětlení v Praze
KDY: v sobotu 3.12.2022 v 16:00 (zdržíme se do 16:30)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou na Křížovnickém náměstí
Přesto, že počáteční pokusy využít plyn jako energetické médium pro osvětlování sahají do druhé poloviny 17. století, bylo plynové osvětlení veřejnosti poprvé předvedeno až roku 1801 v Paříži. O pět let později již byla plynem trvale osvětlena prádelna v Manchesteru. Tuto instalaci realizoval William Mudroch, který vycházel ze zkušeností při výstavbě plynového osvětlení svého domu v Cornwellu.
Důležitým mezníkem ve veřejném plynovém osvětlení byla instalace několika plynových lamp v ulici Pall Mall v roce 1807. Ty byly napájeny z centrální plynárny, kterou zbudoval Frederick Albert Winsor. Po částečném úspěchu v Anglii získal Winsor patent na výrobu svítiplynu a založil plynárenskou společnost v Paříži. V roce 1815 předvedl plynové osvětlení v Pasages de Panorames. Přestože sám nebyl při realizaci plynového osvětlení úspěšný, napomohl dalšímu rozvoji veřejného plynového osvětlení.
Po prvních úspěšných pokusech při zavádění plynového veřejného osvětlení v Londýně a Paříži následovaly realizace také v dalších pokrokových evropských městech. V roce 1825 bylo vybudováno plynové osvětlení v Hannoveru a v období 1832 až 1933 ve Vídni. Pražané si na plynové osvětlení museli počkat ještě dalších patnáct let. Ačkoliv systémy plynového osvětlení v té době nebyly po technické stránce dokonalé a čistota svítiplynu nezaručovala příliš spolehlivý provoz, představovalo plynové osvětlení značný pokrok a přinášelo mnoho výhod.
Začátek pražského veřejného osvětlení na plyn tak symbolizuje datum 15. září 1847, kdy bylo v předvečer narozenin panovníka Ferdinanda I. Dobrotivého slavnostně rozsvíceno 200 světelných míst plynového osvětlení, která centrálně zásobil plyn z Vratislavské plynárny v Karlíně. Světlonoši nebo také hlídači luceren měli původně dlouhou lampářskou tyč s ohněm na konci, na lampě si otevřeli přívod plynu a pomocí tyče ji rozsvěceli. Později se to zautomatizovalo.
Ve druhé fázi pak následovalo uložení rozvodu plynu na Karlově mostě a pražské plynové osvětlení se také rozrostlo o dalších 150 světelných míst v hlavních ulicích Starého města a na Hradčanech. I když se historické prameny nezmiňují o tom, že by kdy plynové osvětlení způsobilo nějakou tragédii, lidé zpočátku tomuto novému osvětlovacímu médiu nedůvěřovali a báli se ho.
V roce 1867 začala plyn do osvětlení dodávat Žižkovská plynárna, kterou zřídil pražský magistrát, osvětlení bylo rekonstruováno a došlo k jeho značnému rozmachu. Díky tomu se na návrzích jednotlivých prvků plynového osvětlení podíleli významní architekti své doby a v roce 1871 Prahu osvětlovalo již 2 598 plynových lamp mnoha typů i originálních řešení. Svého vrcholu tento technologický div dosáhl v roce 1940, kdy Prahu osvětlovalo 9 362 plynových svítilen.
K dispozici byly trojramenné, čtyřramenné a osmiramenné kandelábry, svícnové sloupy a lucerny - sloupové, nástěnné a visuté. Osvětlovaly i pražské parky, ostrovy, zahrady a nábřeží. Plynové lampy byly dokonce i na veřejných záchodcích. Díky nástupu elektřiny původní plynové osvětlení Praze sloužilo do roku 1985, kdy v plynové osvětlení zhasl svítiplyn a poslední plynové lampy na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici přestavěny na elektrické. Po té to nějakou dobu vypadalo, že éra plynového světla nadobro skončila.
Naštěstí se plynové osvětlení, tentokrát na zemní plyn, mimo jiné kvůli podpoře cestovního ruchu do Prahy vrátilo z iniciativy magistrátu v roce 2002, kdy se rozsvítily repliky 9 původních historických lamp v Michalské ulici. Postupně se plynové světlo rozšiřovalo do dalších uliček Starého města a v roce 2012 již bylo plynové osvětlení osazeno na celé Královské cestě, která vede od Prašné brány Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí, ulicemi Starého města přes Karlův most a Malou stranu až na Hradčanské náměstí.
V roce 2010 plyn osvětlil Karlův most, který je se svými 46 plynovými lucernami dodnes jediným mostem na světě, jejž osvětlují plynové lampy. Od roku 2014 v Praze svítí 680 plynových luceren. Součástí dnešního plynového osvětlení v Praze jsou i historické víceramenné kandelábry – osmiramenné na Hradčanském náměstí (opět plynofikován v roce 2006) a v Loretánské ulici (2012) a čtyřramenný na Dražického náměstí (do provozu byl uveden v roce 2014).
Plynovou lampu od elektrické lze rozpoznat podle skleněného krytu. U elektrických lamp je z matného skla, u plynových lamp ze skla čirého. Zapalovací elektronika otevře přívod plynu z pouličního plynového potrubí a žárové punčošky se zapálí od věčného plamínku.
Praha není jediná, kde lze spatřit kouzlo plynových lamp. Najdeme je v řadě světových metropolí, například v Londýně, Dublinu, Záhřebu, Krakově nebo ve Štrasburku. Bezkonkurenčně největší počet plynových lamp v provozu je v západní části Berlína, téměř 40 tisíc.
Lampáře, který rozsvěcuje lampy pomocí dlouhé tyče, v Praze běžně nepotkáte. Výjimkou je doba adventu, kdy je k vidění na Karlově mostě a je jednou z atrakcí předvánoční metropole. Každý den od neděle 27.11.2022 do pátku 23.12.2022 bude lampář ručně rozsvěcet 46 plynových luceren veřejného plynového osvětlení na Karlově mostě a na Křížovnickém náměstí. S rozsvěcením se začíná současně s rozsvícením veřejného osvětlení - tj. asi v 16.05 – 16.15 (podle toho, jak se bude zkracovat den). Lampář vychází z Křížovnického náměstí, před kostelem svatého Františka z Assisi, a přejde po jedné straně mostu a vzápětí se po druhé straně mostu vrací. Po zažehnutí plynových lamp na pravé části Křížovnickém náměstí pokračuje rozžíháním plynových lamp na pravé straně Karlova mostu ve směru na Malou stranu. Na konci Karlova mostu u Malostranské mostecké věže se otočí a rozžíná plynové lampy na opačné straně Karlova mostu směrem na Staré Město. Jako poslední rozžehne zbývající plynové lampy na Křížovnickém náměstí. Lampář bude oblečen v historické uniformě pražského lampáře z konce 19. století – černý vlněný dlouhý kabát s ozdobnými mosaznými knoflíky a odznakem „pražské“ lucerny, červená pelerína, černá brigadýrka s odznakem „pražské“ lucerny. Lampářská tyč je bambusová cca 2,3 metry dlouhá, na konci s ocelovým háčkem.
Tak zase za rok na viděnou.