Série Návraty do minulosti nám má připomenout časy dávno minulé, časy dětství a mládí našich babiček a dědečků (a snad možná i praprarodičů), kteří nepořebovali řešit, zda je na tom či onom místě dostupná wifina nebo co kdo lajknul na Facebooku. Namísto toho šli do polí pást krávy či husy, seděli v trávě a mezi sebou si povídali. Dívky si vyprávěly o nedělní tancovačce, o tom, jak pletly košíky z vrbového proutí, o barevných výšivkách na ubrusech do výbavy. Chlapci vyřezávali píšťalky nebo dřevěné koníky, hráli kuličky nebo sekli trávu pro králíky. Co z toho dnes umí naše děti a mládež? Maximálně tak najít si na webu postupy k výrobě něčeho užitečného, aby po chvíli web zavřeli a vyhledali něco jiného, protože si vzpomněli, že si ještě neprohlédli fotky ze školního turnaje v pojídání cheesburgerů. Mrzuté, viďte!?
Vraťme se nyní alespoň v duchu o takových 100 až 150 let zpátky v čase.
Jak naši předkové prožívali ADVENT?
Advent začíná čtvrtou nedělí před Štědrým večerem, trvá 22 až 28 dní a může připadnout na jakoukoliv neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Doba adventní dříve nebyla svým začátkem ani délkou vždy stejná. Např. už v 6. století začínal advent na svátek sv. Martina 11. listopadu. Rovněž existují zmínky o 40 denním půstu před Vánocemi. Z roku 1001 pochází zmínka o adventu trvajícím čtyři neděle. Slovo ADVENT pochází z latinského "adventus" a znamená "příchod".
Advent už ve starých dobách znamenal dobu očekávání příchodu Spasitele na svět. Byla to vlastně přípravná doba na vánoční svátky, časem půstu, při kterém se měli lidé namísto nadměrného požívání jídla a pití věnovat zbožnému rozjímání. Byly zakázány veškeré zábavy, tanec a zpěv.
První adventní nedělí začínal liturgický rok. Až do třetí adventní neděle byla charakteristickou postní barvou temně fialová, po třetí neděli ji nahradila barva symbolizující radost, barva růžová. Každá z adventních nedělí měla své lidové označení, které se dochovalo dodnes: železná, bronzová, stříbrná a zlatá.
V dřívějších dobách mívali v bohatších rodinách adventní kalendář, byla to však umělecká díla zobrazující liturgické výjevy z Bible nebo vyobrazující část vesnic nebo měst s důmyslně schovanými okénky. Vyráběny byly z tvrdého papíru a ve svých okénkách skrývaly obrázky, veršíky nebo citace z Bible. Dnes už (bohužel) takové nikde nenajdeme.
Barborky - Večer před svátkem sv. Barbory chodívaly po vsi "Barborky". Byly oděny do bílých šatů a přes obličej mívaly bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Většinou chodívaly ve dvojicích, z nichž jedna měla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, čímž podarovávala malé děti. V některých částech české země chodívalo "Barborek" až šest. Jedna z nich měla zvoneček a všechny měly vlasy rozčesané přes obličej, na hlavě někdy korunku, někdy věneček. V levé ruce košíček s dárky pro hodné děti a v pravé ruce metlu na ty zlobivé. Svůj příchod do stavení ohlašovaly zvonkem nebo šleháním metlami na okno.
Velmi častým zvykem bývalo řezání třešňové větvičky "barborky" v den svátku sv. Barbory. Větvička měla zdobit světnici, ale věřilo se také na její údajnou čarovnou moc. Uříznutá větvička se vložila do nádoby s vodou a čekalo se, zda vykvete. Kolikátý den od uříznutí větvičky "barborka" vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro majitele větvičky tím šťastným. Někdy dívka uřízla větviček více, každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byli sympatičtí, a věřila, že se stane nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň 10 let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Obalila-li se do Šťědrého dnu větvička květy, znamenalo to pro děvče brzké vdavky. Kvítek z "barborky" ukrytý za šněrovavčkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo.
Svatý Mikuláš - Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým. V chudších oblastech dávaly děti před spaním punčochu za okno či dveře a ráno pak nacházely odměnu za své celoroční chování. V bohatších vrstvách navštěvoval sv. Mikuláš děti osobně. Nejprve se zeptal rodičů, jak bylo které dítko po celý rok hodné a jak se učilo. Poté zkoušel děti, zda se umějí modlit. Pokud byl spokojen, nadělil jablíčka, ořechy a cukroví. S kým však spokojen nebyl, ten obdržel od čerta syrovou bramboru nebo kousek uhlí.
Mikulášky a chození s Matičkou - Před svátkem sv. Mikuláše 5. prosince večer chodila po domech žena oblečená do bílého hávu se zamoučněnou tváří a se srpem v ruce, kterým měla stínat děti. Říkalo se jí Smrt nebo Matička. Jinde zase chodila Matička až večer po sv. Mikuláši. Dávala dětem políbit křížek a učila je modlitbám. Na rozdíl od Mikuláše ale žádné dárky nerozdávala. A na jiných místech země rodiče strašili děti zlou Mikuláškou, která prý chodila po sv. Mikuláši a brala dětem mikulášské dary. Byla to prý matka sv. Mikuláše, oděna do bílého roucha a s očima krvavýma.
Na den Neposkvrněného Početí Panny Marie 8. prosince večer chodily odrostlejší děti s "matičkou". Některá dívka se zahalila do plachet a chodila s celým průvodem po domech. Matička zkoušela děti z modliteb a znalostí Bible. Rodiče na své děti žalovali a matička je napomínala a ty zlobivé trestala. Nakonec podělila polepšená dítka sušeným ovocem, pečivem a ořechy. Do kterého domu matička nepřišla, tam rodiče sami schovávali svým dětem dary pod postel. Mnohdy dary matičky nahrazovaly vánoční dárky Ježíška.
Svatá Lucie - V předvečer svátku svaté Lucie chodívaly "Lucky" kolem stavení. Postavou velká, bíle oděná "Lucka" chodila s nožem a dětem, které se o adventu nepostily, prý chtěla rozpárat břicha. Tam, kde se děti uměly hezky pomodlit, dostaly malý dárek, ostatním bylo pohrozeno metlou.
Keš:
Stejně jako byly všechny ostatní keše ze série Návraty do minulosti založeny ve stylu daného období, je i tato keš založena ve stylu adventu. Bohužel počítám s tím, že také ona podlehne dříve či později lhostejnosti kačerů, kteří si ji odloví, vyplení a další osud keše je nezajímá. Prosím tedy aspoň ty poctivé a slušné kačery, aby drobnosti z adventního kalendáře vyměňovali fér - jednu věc si vezmu, jinou tam vložím. Anebo si nevezmu nic a jen si vše prohlédnu. Jen tak může keš dělat radost i dalším lovcům. Při založení obsahuje keš 24 krabiček s maličkostmi na výměnu. V některé z nich se také ukrývá logbook. Vracejte ho, prosím, zpátky do stejné krabičky!
Umístění sice není zrovna na nejvábnějším místě, zato je zde ale klid na "přehrabování" v krabici. Je možné, že v zimě (pokud napadne sníh), bude keš obtížněji nalezitelná, proto prosím, našlapujte opatrně a s citem! Po odlovu uveďte vše do původního stavu.
Přeji všem krásný a pohodový advent bez šílení po obchodech a čekání na Ježíška si můžete zpestřit odlovem této adventní keše.
Happy geocaching!