Myslím, že bychom neměli zapomínat na naši historii. Dokonce si myslím, že připomínat si významné osobnosti našeho kraje by měla být skoro samozřejmost. Jednu takovou osobu, která v našem výběžku žila a literárně působila, bych ráda připomněla a touto keškou jí vzdala hold. Proč zrovna ona? Je to totiž jedna z nejvýznamnějších lokálních spisovatelek, jejíž existenci zmiňují i některé slovníky o německy píšících spisovatelích na našem území. Já konkrétně jsem ji objevila ve vysídleneckém časopise "Unser Niederland", který byl předmětem mé diplomové práce.
Anna Theresia Waldhauser (18. leden 1860 - 12. duben 1946)
Anna T. Waldhauserová (rozená Michel) mezi svými přáteli a známými zvaná "Waldhauserin" je rodačka z Krásné Lípy, kde žila většinu svého života. Byla to básnířka a autorka divadelních her, která obdivovala místní německé dialekty a nebála se je zakomponovat do své tvorby. Všechny její básně jsou dokonce psané pouze v dialektu (krásnolipském). Tvrdila totiž, že psát v "Hochdeutsch" (spisovná němčina) není žádné umění. Byla to žena se smyslem k humoru, což se právě odráželo i v její tvorbě. Často psala o obyčejných lidech a jejich každodenních starostech, o svých zábavných příhodách a taky o věcech v domácnosti. V časopise "Unser Niederland" byly některé její básně otištěny dokonce několikrát ("Dos Friejohr", "Von Koffetrinken").
Narodila se do vážené rodiny. Její otec byl vlastníkem sklárny a na náměstí dokonce provozoval směnárnu. V 16 letech ji poslali rodiče do Prahy, kde se vzdělávala v obchodních dovednostech a (jak to tak bývalo) v péči o domácnost. Její vášní však bylo divadlo a hudba. V roce 1878 se pak provdala za o dva roky staršího Alfreda A. Waldhausera, který pracoval v kožodělné továrně svého otce, a přestěhovala se do Šluknova. Manželství bohužel zůstalo bezdětné a po smrti manžela se v roce 1900 opět vrátila do Krásné Lípy, kde se věnovala své literární tvorbě. V roce 1912 jí vyšla první sbírka básní ("30 kleinen Gedichte in Schönlinder Mundart") a brzo následovaly další sbírky, divadelní hry a humorné příběhy. Jmenujme například - "Neue Gedichte und Laulenlieder in Schönlinder Mundart" (1920); "Dos und jeß vo ' d'r Waldhauserin" (1926); "Enn schinn Gruß vo ' d'r Waldhauserin" (1931); "Ee Odenken o de Waldhauserin" (1933); "Liesl und Hiesl im Wunderland" (1943).
Válka byla pro všechny těžká, pro ni, jako sudetskou Němku, bylo však obzvláště těžké bezprostřední období po konci druhé světové války, kdy byla pronásledovaná nově vzniklým režimem. V té době už byla dost nemocná, trpěla na záchvaty dny a prakticky se nehla z lůžka. Než by se ale nechala odvést do české LDNky, raději svůj život ukončila sama. Ve věku 86 let si podřezala žíly.
Její jméno a dílo by nemělo být zapomenuto. O tom, jak byla obdivovaná svědčí nejen počet článků a uveřejněných básní ve vysídleneckých časopisech, ale i básně, které o ní psali její literární kolegové. Jmenujme například - Ernst Wenzel "Ee Brief oo de Waldhauserin"; Annelie Lißke "Zum Gedenken an Waldhauserin" a Alfred Mainze "Meinen lieben Niederländern, an die Sudetendeutschen!".
Kompletní sbírku její tvorby pod názvem "Die Waldhauserin" v roce 1979 vydala Ch. M. Kumpf. Jeden svazek vlastním i já, takže pokud by měl někdo zájem, mohu knihu ukázat. Dovolím si sem ještě přepsat její nejznámější báseň:
DOS FRIEJOHR
Ich weeß wull, doß anderschwu
dos liebe Friehjohr ehnder kimmt,
dar Schniepontsch und dar kaalde Wind
vill zeit'cher schund Reißaus nimmt.
Dos olles weeß'ch, und aben sprach'sch,
verzeih mr Gott de Sinde:
Ich wie ne hie, wu's schinner is,
ich liebe ei Schillinde.
Autorčin rodný dům (č. 13) se nachází na náměstí. Jistě by bylo vhodné ukrýt kešku někde poblíž. Já jsem však zvolila klidnější místo. Věřím, že pěkné a důstojné. Hledejte klasickou nevyfouklou petku.