Keška se nachází uprostřed panského lesa, je zde hájovna a vyřezávaná socha svatého Huberta. Zaparkovat se dá buď u Maršova - první obrázek, nebo nad Zbilidy - druhý obrázek.
Svatý Hubert
Svatý Hubert pocházel z velmi bohaté šlechtické rodiny v Akvitánii. Měl velkou zásluhu na pokřesťanštění Arden. Před svým povoláním byl výborným lovcem a milovníkem hýřivých zábav, měl prý patřit k družině franského krále Theudericha III. Byl považován za zastánce spravedlnosti.V Austrasii se oženil s Floribanou, která však při porodu zemřela. Dle pověsti se po těžkém životním osudu při lovu nečekaně setkal s jelenem, jenž měl mezi parožím zářící kříž, během čehož k němu měl promluvit nadpřirozený hlas, který mu řekl: „Huberte, proč stále lovíš a honíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat mě, který se za tebe obětoval.“[1] Po tomto zážitku se stal knězem, k čemuž jej připravoval svatý Lambert. Kolem roku 705 kritizoval sv. Lambert cizoložství krále Pipina II., záhy byl zavražděn. Po jeho smrti se Hubert stal jeho nástupcem. Své sídlo z Maastrichtu přenesl do Lutychu, kde nechal na místě uložení ostatků svatého Lamberta postavit katedrálu. V 8. století se v Ardenském lese snažil obrátit lid k Bohu a prosil Boha o požehnání úrody.
Při cestě z Furu do Lutychu, kde byl posvětit nový chrám, onemocněl zimnicí na níž záhy zemřel. Podle jiné pověsti zemřel po nehodě na loďce. V roce 827 byly Hubertovy ostatky přeneseny do chrámu u kláštera v Andin v Ardenách, který byl podle něj přejmenován
.
Zbilidy
Už samo zvláštně a nezvykle znějící jméno Zbilidy v nás evokuje dojem, že se jedná o starobylou obec. První písemná zmínka o ní je sice až z r. 1341, ale založení vsi spadá do doby kolonizací kraje prováděné premonstráty z želivského kláštera v předchozím století. Důležitou roli při vzniku Zbilid sehrála nejen prastará středověká „humpolecká cesta“, protože některá z jejich tras běžela právě tudy, ale také rozsáhlá prospekce a těžba stříbrných rud v okolí.jejím rozsahu hovoří především četné obvaly různých velikostí a zachovalosti v okolí obce i nejbližších obcí, např. Branišova, Šimanova, Dudína, Opatova. Jen na zbilidském katastru v lese pod samotou Padrtí jich najdeme několik a zkušený montanista dovede pomocí někdy už málo zachovaných indicií tah sledovat až k samotě Klábovka. Jazykovědci uvažují, že název byl původně posměšným vlastním jménem. Snad odráží nějakou tragickou událost nebo velkou nebezpečnost cesty, s čímž by mohl korespondovat i jiný pomístný název lesa Mordovny. Daleko později se objevil i německý název obce Rothes Neustift, který byl samozřejmě tvořen jiným způsobem.
Nejstarším držitelem byl tedy želivský klášter, jehož majetek v r. 1468 dostal do rukou Trčků z Lípy, a to včetně panství Větrný Jeníkov, jehož byly Zbilidy součástí. S Větrným Jeníkovem pak sdílela obec své další osudy, byla společně s ním prodávána i kupována, a to až do roku 1848. Z historických událostí alespoň zaznamenejme postižení obce v době třicetileté války, jak to nepřímo potvrzuje zápis v berní rule z r. 1654. Ten dokládá ve Zbilidech dva starousedlíky, čtyři nově usedlé a tři grunty pusté.
Znamená to, že v době války byla ves z víc než 2/3 zničená. Tereziánský katastr o století později registruje v obci mlýn o čtyřech stoupách a pilu, která se však uvádí „ve špatném stavu“. Po r. 1848 spadaly Zbilidy politickou správou do Německého Brodu a v letech 1910-1960 do Humpolce. V tomto roce se staly součástí okresu Jihlava. V r. 1980 však ztratily svou vlastní samosprávu, když byly integrovány k Větrnému Jeníkovu. Od 90. let 20. stol. mají Zbilidy opět svůj vlastní obecní úřad.
Návštěvníka Zbilid asi překvapí poměrně rozsáhlá novodobá výstavba. Jeho zrak jistě s radostí spočine na novém penzionu s restaurací, jejíž venkovní část přímo láká k posezení. Z památek stál do nedávna za pozornost přízemní dům čp. 14 zbouraný v r. 1973, představující selské stavení ve stylu lidového empíru z pol. 19. stol. Patříval rodině Valentů a od r. 1889 zde byla v jedné místnosti dokonce škola.
Na jeho místě dnes stojí víceúčelová budova s obecním úřadem. Snad dnes nejzajímavějším objektem je cenná, ojediněle zachovalá býv. kovárna čp. 4 (u Hodačů) s podloubím na kamenném pilíři a letopočty 1839 a 1869 na ostění vchodu. Na návsi si prohlédněme i zajímavě řešený pomník obětem 1. světové války z r. 1936 s 16 jmény obětí ozdobený pěkným bronzovým československým znakem a bustou TGM (byla po r. 1948 ukryta a po r. 1989 se vrátila na své místo).
Hned vlevo vedle pomníku je velký kamenný kříž z r. 1897. Nedaleko odtud, před domem č. 17, najdeme boží muka z r. 1774 s třemi podmalbami na skle v horní části. Představují Vítězného Krista, PM s Dítětem a sv. Václava. Pokud se vydáme směrem staré cesty na Dudín, můžeme při toulkách narazit na kraji lesa asi 500m západně od obce v trati Na Hranici na zajímavý novodobý křížek postavený zde v r. 1995 p. Razimou.
Avšak nejstarším a nejpřitažlivějším artefaktem na zbilidském katastru je určitě velký monolitický pamětní kříž stojící vlevo silnice do Opatova, přibližně 20m před odbočkou na Dudín. Má mírně se rozšiřující ramena s olámanými hranami, přední a zadní strana je opracovaná, na obou je rytý klínový kříž. Vpředu je navíc ve svislém rameni kopí hrotem vzhůru.